Růžencová pouť

Růžencová pouť

Do krásného podzimního dne se probouzelo ze spánku starobylé slovácké město Uherský Brod. Paprsky říjnového slunce dosud nesměle prosvěcovaly svou ranní koupelí spleť městských ulic a dodávaly velebný rámec i honosným věžím známých brodských kostelů.

Historické ulice města se staly hostitelkami tisíců a tisíců návštěvníků z blízkého i dalekého okolí.

Někteří z nich přišli i v rázovitých malebných krojích, které jsou projevem bohaté místní lidové kultury a vcházeli do města, které už v dávné minulosti bylo střediskem našeho překrásného kraje a zároveň kolébkou kultury hmotné i duchovní.

Ale především přicházeli ve velkém počtu ti, kteří celým svým srdcem tento kraj nosí ve svém nitru.

Vznik slavné „Růžencové pouti" kladou kronikáři už do první poloviny jedenáctého století.

Je pověstí spojena s růží na sněhu, která vykvetla po toužebně vyplněném přání zemanky z Volenova za narození syna.

Tato slavnost v současných, slunečními paprsky zalitých překrásných dnech, přilákala nesčetné návštěvníky širokou nabídkou koncertů kapel, zábav a tradičními bohoslužbami, které se především konaly v klášterním kostele.

Již v sobotu v podvečer se věřící vydali světelným průvodem z farního kostela na Masarykově náměstí ke klášternímu kostelu, kde byla sloužena mše svatá.

V nedělním dopoledni se pak pod azurově modrou oblohou bez jediného mráčku rozezněly melodické brodské zvony, s jejichž „ hlasy" započala v klášterní zahradě hlavní slavnostní mše, kterou celebroval arcibiskup pražský, metropolita a primas český Mons.Dominik Duka.

Jeho procítěně laděným slovům naslouchaly tisíce věřících...

Ostatní návštěvníci již od časného nedělního rána směřovali ulicemi města vzhůru hlavně do prostor Mariánského náměstí s navazující ulicí Přemysla Otakara II, které byly obdařeny nespočtem stánků, jež nabídly zvolna kolem procházejícím lidem neuvěřitelně pestrou nabídku rozmanitého lákavého zboží.                                                                                                                                                                                       Snad žádný z těch, kteří tudy vážili své kroky, neodolal oslnivé nabídce vystavených výrobků ze dřeva, kožených rukodělných předmětů, pestrých textilií, ornamentální keramiky a samozřejmě přečetných dobrot, u kterých se sliny na mlsném jazýčku jenom a jenom sbíhaly.

A tak mnohý z nás dospělých rád sáhl do své peněženky, aby obdaroval své blízké tím, co jistě potěšilo jejich duši, jejich srdce.     Davy proudících lidí se jen s obtížemi navzájem míjely, přičemž nešetřily úsměvy na všechny strany a přátelsky se zdravily s následným prohozením několika vstřícných vět.

A co bylo k vidění za hradbami muzea nebo na blízkém stadionu za Sokolovnou?

Celé široké okolí Tyršových a Komenského sadů bylo zaplněno doslova lavinou cirkusových atrakcí, takže obdivné pohledy diváků snad ani nestačily sledovat ve víru kroužící sedačky kolotočů, mocné rozkyvy houpaček úsilím bujarých teenagerů či zase na jiných zařízeních katapulty smělých mladých lidí do „závratných" výšek.

Nebylo prostě možné odolat široké nabídce „poutačů" nejrůznějších tvarů a velikostí, na odvážlivce například čekala známá „ Lavice" a pro ty, co si asi dost nevážili života, myslím to samozřejmě s nadsázkou, pak i několik desítek metrů vysoký stožár Bangee - katapultu.

Nesměly zde přirozeně dále chybět různé autodromy, vláčky, houpačky tvaru loděk, ruská kola, „vodní koule" a spousta a spousta dalších lákadel jak pro dospělé, tak především pro děti, jejichž rozzářené oči hovořily samy pro sebe.

A k tomu ohlušující ryk veškerého tohoto dění, potencovaný ráznou rytmickou hudbou a doprovázený nezbytnou vůní uzenin, připravovaných nejrozmanitějším způsobem, nejčastěji však na kouřícím grilu.

Samozřejmě ani o cukrovinky nebyla nouze. Turecký med, Hořické trubičky, marcipán, sladké pendreky, perníky, cukrová vata, oplatky, kokosové pochoutky a podobné lahůdky nemohly chybět v žádném z mnoha stánků se sladkostmi.

Burčák tekl, jak se říká, proudem, i o horkou medovinu byl neskrývaný zájem, takže s udržením přímého směru měli někteří konzumenti těchto moků zřetelné potíže.

Člověk vskutku nevěděl, na kterou stranu se má pootočit, nevěděl, které „chuťovce" má dát dříve přednost před tou jinou.             Měl snad tedy jen jednu jedinou starost, a sice tu, aby mu některá z těchto upoutávek svým pojetím a originalitou jeho návštěvou neunikla.

K večeru sice bujarý ruch této největší brodské slavnosti pozvolna slábl, ale o to více se zde rozhořela hra světel, kaskád i gejzírů světelných toků či nejrozmanitějších zářících girland.

Rozmanitost a barevnost zářících zdrojů se nedá jen tak jednoduše slovně vyjádřit, musela se nejlépe vidět na vlastní oči.

Snad i srpek Měsíce, svit Jupitera a nesčetné hvězdy na obloze záviděly tomuto ději, který se odehrával ve večerních hodinách v královském městě - Uherském Brodě!

Když šero závěru dne bylo vystřídáno nastupující nocí, pak teprve vše zvolna a zvolna utichalo, aby se s následujícími dny ujaly vlády všední starosti, doprovázené pro nás nezbytným pracovnímúsilím.

Ale vzpomínky na sváteční chvíle Broďanů jistě ještě dlouho zůstanou v srdcích těch, kteří na těchto místech prožili nezapomenutelné, sluncem, city a přátelstvím rozjásané dny...

Jaromír Slavíček

25.07. 2021 12:38:16
20.02. 2020 17:11:14
Návštěvy
Celkem: 105562
Týden: 523
Dnes: 36
  přihlásit poslední změna: 04.10. 2011 12:45:19