Rozmary počasí

Doznívá zima, jak bude jaro?

Poslední zimy jsou ale stejně nějaké divné. Sněhu padá málo, a když už, tak spíše na horách, ale i tam s jeho množstvím mají problémy. Vlekaři naříkají, že přicházejí o výdělky, ani pro umělé zasněžování totiž nejsou ty nejlepší podmínky. Teploty nad nulou ho prostě neumožnují. V Tyrolsku už prý chataři přemýšlejí o změně zimních programů pro své návštěvníky.

Jistě, na topení v současných teplých zimách ušetříme, ale zima je zima. Vypadá to, že „ladovská“ zima bude i v budoucnu stejně pravděpodobná jako 29. únor, jestli vůbec. Rád bych se ale mýlil. Na druhé straně, kdo by se netěšil na jaro, na vlahé ovzduší, rozkvetlý zlatý déšť, tedy přesněji zlatici převislou, na štěbetání ptactva.

Ale na takové pocity si musíme ještě nějaký ten týden počkat. Sice koncem února už někteří lidé ukládali svetry do skříní, ale v těchto dnech se po nich zase ohlížejí. Přicházejí plískanice, sníh, po kterém mnozí, zejména pak děti, celou zimu toužili, se teprve nyní, když už ho mnozí odepsali, začíná, byť sporadicky, objevovat.

Poněkud rozpačité z rozmarů počasí jsou i některé rostlinné druhy. V městském parku už o sobě dávají vědět nejenom sněženky, u nich se to ostatně dalo čekat, ale i žlutě kvetoucí sasanky pryskyřníkovité, jaterníky podléšky i jiné. Občas je v zahradách k zahlédnutí růžově zbarvenými květy, jedovatý lýkovec. Pokryty sněhovým popraškem vypadají politování hodně.

Přes uvedené úkazy bychom si ale měli uvědomit, že probíhající výkyvy počasí jsou pro toto roční období, tedy pro předjaří, zcela přirozené. Relativně teplé dny jsou střídány chladnými, jak o tom hovoří celá řada pranostik, třeba následující k prvnímu březnu: „Svatá Eudokie psa až po uši zavěje“. No, tolik toho sněhu určitě nenapadne, ušních boltců vlčáků se tato pranostika určité týkat nebude, snad možná jenom čičav.

Ale ty bývají, jak nejednou pozoruji, svými opatrovatelkami v tomto počasí docela slušivě „oháknuté“. A ještě bych rád připomněl asi tu nejznámější předjarní pranostiku: „Březen, za kamna vlezem, duben, ještě tam budem“. Naproti tomu k sedmému březnu potěší pranostika. „O Sv. Tomáši, sníh bředne na kaši“.

Takže není třeba propadat depresím, jaro se určitě dostaví, jaké ovšem bude svým povětřím, to nikdo neví. Meteorologové sice pravidelně přicházejí s měsíčními předpověďmi, ale jejich úspěšnost je srovnatelná s horoskopy.

Co se týká srážek, rolníci dříve mívali kvůli setí raději suchý březen, ale my, vzhledem k deficitu srážek v minulých letech, bychom spíše měli v nastávajícím měsíci, tedy březnu, sněhovým vločkám a dešťovým kapkám fandit. Asi si řeknete, že si v mnohém odporuji, neboť uvádím řadu protikladů.

Ale těmi, jak už jsem výše uvedl, je březen právě typický. Takže na svoji obhajobu vynáším trumf pranostikou závěrečnou: „Panská láska, ženská chuť a březnové počasí jsou nestálé!“

K ní snad není třeba co dodávat!