Rozmanitost přírody

Za rozmanitostí naší přírody do Hostětína

V úterý jsem podnikl další „spanilou“ výpravu a opět do půvabného Hostětína, ekologické metropole našeho kraje. Jak ke světlu k večeru nalétává hmyz, tak i já nalétl k osvětlení dané problematiky do jmenované vísky. Dostavil jsem se s určitým zpožděním, abych na místě samém, tedy ve společenské místnosti pasivního domu zastihl přítomné, kteří již živě diskutovali na téma probíhajících změn v lučních  společenstvech.

Že se tak děje v souvislosti s klimatickým děním, ale i činností člověka, o tom nemůže být nejmenších pochyb. Naštěstí zůstávají i v naší blízkosti ostrovy zapomenutého klidu a čisté přírody, kterých je dosud v Bílých Karpatech naštěstí celá řada. Namátkou uvádím Drahy, Za lesem, Sidonie…

Jde o přírodní rezervace, které jsou doslova pokladnicemi naší flóry a fauny. Diskuzi měla pod patronátem paní Mgr. Jarmila Filippovová z Centra Veronica Hostětín, která nás seznámila s biodiverzitou, tedy rozmanitostí luk v návaznosti na významná společenstva brouků  a motýlů. Do názorové výměny se zapojovali i ostatní účastníci semináře, přičemž znalosti ing. Františka Kopečka o motýlech jsou obdivuhodné.

Protagonistou další části programu se pak stal pan doktor Dušan Trávníček z Přírodovědného oddělení Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně. Ten nám svými slovy i promítanými obrazy otevřel bránu hmyzího světa dokořán, a sice podrobným  a zasvěceným výkladem vybraných populací brouků a motýlů v krajině Bílých Karpat.

I když jsem přírodovědně vzdělán, nestačil jsem se divit stovkám prezentovaných exemplářů hmyzího světa. Na plátně obrazem defilovaly hmyzí skvosty naší bělokarpatské přírody, ať už to byli brouci, či překrásní a výskytem vzácní motýli.

Všude kolem nás obrazně poletovali tesaříci, kovaříci, roháči, respektive jasoňové, lišajové nebo modrásci. Neustále byla panem doktorem zdůrazňována jejich tvarová a barevná rozmanitost ve vztahu k okolním prostředním podmínkám.

I jeho sbírky toho byly více jak názorným dokladem.Ke každému z organizmů pan doktor připojil nějakou tu zajímavost, takže každý z nás zvědavostí snad ani nedýchal. Někdy byly ovšem připomenuty i kuriozity. Tak například u kobylky samobřezí prý nejsou známi ani samečkové. Hrozná představa v tu chvíli probíhala mou hlavou.

Pokud by k takové jednopohlavnosti mělo jednou dojít i u druhu Homo sapiens, nedokáži si domyslet následků. Po dvouhodinovém přívalu velezajímavých informací nastala polední přestávka. Podávaný pohankový karbanátek s bramborami a okurkovým salátem byl výborný.Přestávku jsem využil k návštěvě sousedící moštárny s vedoucím, panem Mgr. Radimem Machů, kterému jsem byl kdysi na gymnáziu třídním.

Do dveřního telefonu jsem se představil jako policista. Snad alespoň v tu chvíli měl Radim na rozdíl od střední školy nahnáno. A odpoledne se nám dostalo „třešničky“ na dortu. Auty jsme se vydali do opuštěného lomu Rasová. Rajské to zahrady pro bezobratlé, hlavně tedy hmyz. Pan doktor s planktonní síťkou v ruce začal čechrat vodu, vábit a lovit vodní brouky.

A dařilo se mu to opravdu bohatě.

Každou chvíli nám jím byli představeni různé ty bodule, splešťule či drobní potápníci. Občas bylo sice hovořeno více latinsky jak česky, ale pohled na ty dočasně vylovené drobečky byl fascinující. Mnozí z nás ani netuší, jak je ten vodní svět kolem nás bohatý a rozmanitý.

Někteří z našich řad nevydrželi a jali se lovit s proměnlivými úspěchy rovněž. Mám za to, že i vylovení brouci měli o zábavu ten den postaráno. Ale i rostlinstva bylo v prostoru opuštěného lomu k vidění dost a dost. Každá námi nalezená bylina byla podrobena průzkumu a doplněna informacemi, takže po necelé hodině by bylo toho dost i na eventuální založení herbáře.

Takže úterní exkurze do Centra Veronica Hostětín dopadla k všeobecné spokojenosti a stala se opětovně důkazem plnění poslání této ekologické instituce, tedy výchovy k úctě k naší přírodě a životnímu prostředí.