Rozloučení

rozloučení...

barvy duhy hýří přepestrou paletou

záhy mizí a nechají  stopu velebnou,

vzpomínky vnikají v srdce jako kopí

jsou výkřiky tonoucího, jenž se topí

večerem slunce k západu nebe opouští

s prožitky uplynulého se něžně rozloučí

tu rozhostí se tichou přírodou klid duší

vchází v ně smutek, svědomí něco tuší

odchází pak tiše se skloněnou hlavou

věky vzdáleny doby s nicotnou slávou,

nitkami života krás byly popsány míle

v současno nemožno již vrátit ty chvíle

kdysi bývalo něco, co ztratilo se z očí

všechno jednou začíná a v čase končí,

v dálavy mizí obzorem červánků snění

zůstane v mysli, přes závoj zapomnění