Revmatologie - pokračování
Tak dnes, tedy v pondělí, jsem absolvoval druhý díl mého revmatologického seriálu. Předcházející pátek jsem se dle doporučení zúčastnil rtg vyšetření v přízemí polikliniky...
V dané místnosti, pro ten účel vybavené, mně byly po odložení mých svršků doporučeny v rámci plánovaného prozařování mého skeletu různé polohy na stole, které jsem znal již ze školy. Cítil jsem se sice dostatečně obnažen, ale sestra na RTG mně nařídila i sundání ponožek..
Pracně jsem si je již ležíc sundal a položil pro nedostatek jiného místa na svoji hruď. Snad i z tohoto důvodu jsem upadl do krátkého polovědomí.
Po procitnutí z „umělého" spánku jsem projevil obavy z radiační dávky, které jsem byl vystavován. Byl jsem však uchlácholen, že nemám mít velké obavy a že v mém věku už je to vlastně jedno. V této souvislosti jsem však nepochopil skutečnost, proč sestra neustále při mém prosvěcování odbíhá za stěnu s 15 cm stěnou z barya. Asi pro hlt kávy nebo co já vím.
Značně rozrušen uvedeným ceremoniálem jsem po opuštění daného traktu zamířil ke schodišti. Ale už po několikáté jsem místo dveří určených k východu, nahmatal dveře označené jako nebezpečný odpad. Jak symbolické...
No a dnes jsem tedy přispěchal na revmatologií za účelem zjištění dalších parametrů mé tělesné schránky. Přijetí paní doktorkou bylo chladné, odpovídalo spíše současnému venkovnímu klimatu, rozmluva s ní byla snad až příliš komisní.
Mé tělo bylo podle jejích analýz shledáno vcelku bez větších biochemických závad, což ovšem nekorelovalo s mými dlouhodobými subjektivními pocity. Lékařkou mně byla promtně vyhotovena písemná zpráva, se kterou budu pravděpodobně obtěžovat další zdravotnická oddělení.
Současně mně byla doporučena celá plejáda léků užíváním per os, nebo snad per rectum, už si vlastně ani nevzpomínám. Chtěl jsem se jí zeptat, jestli by je nešlo užívat per vagínam, ale nevím, co by můj dotaz s paní doktorkou udělal. Asi by si „ucvrnkla".
I přes následné několikanásobné pokusy paní doktorky jsem léky živou gestikulací odmítal, kteréžto moje rozhodnutí jsem jí začal nepříliš přesvědčivě zdůvodňovat.
Jelikož ale v tom čase v ordinaci souběžně hovořilo několik osob, paní doktorka znervózněla a požádala všechny přítomné o klid, ale já v tu chvíli jejím výrokem jsem rovněž zneklidněl, neboť jsem si nebyl jistý, jestli její rázné doporučení platí i pro mě.
Požádala pozůstalé o jednosměrnou mluvu, což vysvětlovala potřebou nastolení přehledné situace, přičemž současně nápadně naznačovala okolí i své zavirování.
A proto jsem se rozhodl ji dále nezdržovat, pochopitelně i proto, abych případně nebyl já mikrobiologicky infiltrován.
Po rozloučení s ní a nezbytném podání ruky, mimochodem artritida se dá ověřit i silným stiskem ruky, jsem se vypravil ke dveřím ordinace. Snažil jsem se nepozorovaně proklouznout kolem sestry, co se mně ale nepodařilo, jelikož jsem byl dočasně zadržen kvůli jakýmsi 30 korunám.
Pak teprve jsem definitivně vykročil k exitu z polikliniky, ale po marném pokusu najít dveře do přízemí jsem narazil na ordinaci svého bývalého spoluhráče z Luhačovic a snažil se nahlédnou do jeho tváře po 30 letech. Chvíli jsem marně klepal na vchod do jeho prázdné čekárny, ale nakonec jsem se přece jenom dostal do vyhlédnutých míst a strávil v rozmluvě s Petrem docela pěknou chvilku.
Pak už jenom AXA, nahlédnutí do skřínky s parte a doklouzání po náledí domů...
Mgr. Jaromír Slavíček v.v.