Radost pohledět

Bylo se na co dívat...

Houbařská sezona pomalu končí, i když mykologové najdou i v zimních měsících v lesích leccos zajímavého.

Na druhé straně, právě tato doba je tou nejvhodnější příležitostí ukázat široké veřejnosti, co všechno se dá ze světa hub v našich lesích nalézt.

Před několika týdny bylo možné vidět přehlídku houbařské úrody na známé mykologické výstavě v obci Salaš.

Byl jsem tam předloni, a byla radost pohlížet na všechny ty běžné i unikátní druhy hub, vystavované v této malebné, podhorské obci.

Když jsem nedávno v novinách náhodou objevil nabídku návštěvy mykologické výstavy v Nivnici, tak jsem si v prvním okamžiku říkal, no Salašanům se Nivničané sotva něčím obdobným vyrovnají.

Ale co, sjedu do uvedené obce, neboť Salaš jsem letos svou návštěvou vynechal.

A tak jsem v nedělním odpoledni nastartoval vůz a za zakaboněné oblohy, jen místy s probleskujícím sluncem, vyjel do nedalekého vesnického sídla, uváděného jako rodiště našeho proslulého, světově známého pedagoga.

U kulturního domu, nivnické Besedy, jsem byl místním občanem nasměrován do předsálí, umístěného v rotundovitě vyhlížející stavbě.

Po otevření venkovních dveří mě uvítala poněkud strašidelně vyhlížející figurína babky houbařky, obklopená lesním zátiším

Po otevření dalších, tentokráte vnitřních dveří jsem po spatření vystavených mykologických sbírek takřka vydechl údivem.

Mým očím se předestřel obraz houbařova snu, opravdu nepřeháním.

Ve výstavní místnosti, vybavením optimálně strukturované, jsem spatřil pozoruhodné množství rozložených vzorků hub.

Viděl jsem v životě hodně podobných výstav, určitě i prostorově rozsáhlejších, ale žádná na mě neudělala svou rozmanitostí a nápaditostí takový dojem, jako ta dnešní, mnou prožívaná.

V prvním okamžiku mě však neupoutaly ani tak jednotlivé plodnice hub, jako spíše jejich kolorit.

Byly vloženy do misek s různobarevnými podložkami a pečlivě obklopeny větévkami dubů, šípkových růží, ba i drobnou pařezinou.

Mnohé z nich byly zasazeny do mechových polštářků, skoro jsem těm houbám záviděl, neboť se musely v mechu cítit jako v bavlnce.

Na jednom ze stolů jsem si nemohl nevšimnout  i půlmetrového špalku s přirostlou hlívou ústřičnou, neboť právě ona, stejně jako ostatní dřevokazné houby, je typická svým výskytem na odumírajících stromech.

Z každého místa s vystavenými vzorky tak přímo čišel životní prostor, který houby svými životními nároky vyžadují.

To, co jsem na této výstavě neustále vnímal, to nebyla jen mykologická škola, to byla především ukázková sounáležitost organismů s jejich prostředím, tedy ekologie par exelance...

Výstavní místnost se brzy zaplnila nejenom místními občany, ale i četnými zájemci z okolních obcí, takže zanedlouho měl člověk co dělat, aby se mohl co nejvíce přiblížit co k vyhlédnuté plodnici a věnovat se průzkumu té které houby.

Podle informací organizátorů bylo zde vystaveno na 130 druhů hub, z nichž každý byl něčím zajímavý.

Co mám povídat, obrazy krásných, ale jedovatých muchomůrek červených se střídaly s neméně jedovatými muchomůrkami citronovými, aby o kousek se kolemjdoucímu představila mnohem sympatičtější, tedy jedlá muchomůrka „růžovka".

V uzavřené sklenici, nedaleko svých družek, asi zlobou „svírala" své bílé lupeny smrtelně jedovatá muchomůrka zelená.

Pročpak ale byla uvězněna?

No, co kdyby její plodnici někdo neznalý začal rukama mnout, to by přece mohlo být zdraví ohrožující konání.

Barevnými klobouky se přítomným návštěvníkům chlubily i holubinky – nazelenalá, namodralá, hlínožlutá

Další skupinu hub tvořily pečárky, ať už polní nebo lesní, ryzce, čirůvky, klouzci, suchohřiby, strmělky, penízovky atd.

Exempláře hřibu dubového a smrkového vzhledově vypadaly jako kdyby je někdo před několika minutami přinesl z lesa.

Trochu stranou zájmu se asi cítily václavky, ty jsou totiž v současné době k nalezení snad v každé druhé zahradě.

Totéž patrně platí i pro zástupce žampionů a bedel.

Naproti tomu jako méně běžné nám byly prostřednictvím přítomných mykologů představeny: hřib borový, šťavnatka oranžová, slizečka porcelánová, která je mimochodem známá obsahem protiplísňového antibiotika.

Přirozeně nemohly na stolech chybět ani další léčivé houby – lesklokorka lesklá, outkovka pestrá či čirůvka fialová.

Přirozeně nemohu vyjmenovávat všechny houby, které jsem na této výstavě s neskrývanou zvědavostí obdivoval, několik stran textu by k jejich popisu nestačilo.

Mohu jen konstatovat, že pro člověka, který má rád přírodu, to byla v uvedeném nedělním odpoledni doslova vizuální pohádka.

Pochopitelně jsem za těchto okolností nemohl nechat zahálet i svůj fotoaparát, ale přece jenom není nad možnost si očima ohmatat originální vzorek houby..

Važme si tedy takových příležitostí, ve kterých můžeme v ucelené podobě pozorovat  obdivuhodnou druhovou rozmanitost přírody..

Zbývá už jen perlička na závěr.

Každou chvilku dostával člověk od sympatických organizátorů výstavy nabídku vynikajícího houbového guláše a polévky.

Já osobně jsem dal přednost  na jazyku se rozplývající topince s houbovou pomazánkou. Chtěl jsem ji zaplatit, ale prý je to grátis.

Nic lepšího jsem v posledních dnech nejedl, musíte mně věřit.

Nivničtí mykologové se mají už dlouhodobě čím chlubit, takže takové výstavy by si člověk neměl nechat ani v budoucnu ujít!

Jaromír Slavíček

25.07. 2021 12:38:16
20.02. 2020 17:11:14
Návštěvy
Celkem: 105745
Týden: 398
Dnes: 35
  přihlásit poslední změna: 16.10. 2013 08:45:11