Půvab červánků

K obloze pozvedněme oči své!

Ano, chodíme krajinou, pozorujeme přírodu, kocháme se pohledem na rostliny i živočichy, rádi potkáváme své spoluobčany.

Všechno je to pravda.

Ale nestálo by za to občas se podívat i vzhůru k obloze? I na ní se přece skrývá nebývalá krása. Více poutavá je hlavně však pro ty, kteří jí dokáží porozumět. Jednou z takových krás je západ Slunce, které v době, kdy se pozvolna sklání k obzoru, nejednou po sobě zanechává pohádkově zbarvené červánky, laskající naše oči i duši.

Jejich předehrou je nažloutlá barva, záhy střídaná oranžovou, která následně na horizontu přechází    v typickou červenou. Červánky svým vzhledem připomínají utišující se moře po předcházejícím „vlnobití“ událostmi naplněného dne.

Jsou časem, ve kterém si uvědomujeme tu úžasnou, srdce uchopující harmonii času a prostoru. Patří mezi nejkrásnější atmosférické jevy, které lze na obloze spatřit. Z meteorologického hlediska řadíme červánky do optických jevů, které se vytvářejí v ovzduší při východu a západu Slunce.

Téměř každého upoutají charakteristickou, a přece neobvyklou barvou oblohy a zbarvením oblačnosti, která je způsobena vysokým obsahem vodní páry v ovzduší.

Ale proč je zrovna charakterizuje červená barva?

Vysvětlení těchto jevů spočívá v lomu slunečních paprsků v atmosféře a jejich rozptylem na molekulách vzduchu nebo na částicích prachu. A občas je opravdu na co se dívat.

Je známo, že rozptyl slunečního světla závisí na jeho vlnové délce. V denním rozptýleném světle převažují kratší vlnové délky, proto je barva bezoblačné oblohy většinou blankytně modrá.

Řečeno jinak, modrá a fialová část slunečního spektra se v atmosféře dne rozptyluje více než oranžová nebo červená. Při východu a západu Slunce je tomu naopak, jeho záření totiž prochází v atmosféře delší trasu než v hodinách kolem poledne, a proto vznikají červánky.

Červená barva převažuje a stejné zabarvení mají i oblaka nasvícená tímto světlem. Z obdobného důvodu se nám i Slunce při obzoru občas jeví jako rudé, zatímco nad našimi hlavami je jasně žluté až bílé.

Červánky setrvávají ještě nějakou dobu po západu Slunce. Ale to si dává nejednou na čas.

Červánky neoznačují jen „viditelné“ teplými barvami nasvícené mraky, ale i zbarvenou oblohu s vyšším obsahem rozptýleného prachu a kondenzované vodní páry. Ranní červánky souvisí většinou s příchodem frontální oblačnosti, u těch večerních může jít i jen o zvýšení obsahu prachových částic v atmosféře, a to nemusí znamenat změnu.

Pokud jsou červánky v dolní části zbarveny sytou červenou, s největší pravděpodobností se bude jednat o přechod studené fronty, která přináší ochlazení, velkou oblačnost, srážky a v letním období i bouřky.

U červánků je potřeba kvůli teplotám všímat si i pořadí barev. Pokud budou při západu Slunce uspořádány od obzoru směrem vzhůru v pořadí – červená, oranžová, žlutá a zelená, znamená to ochlazení.

Takže máme o čem přemýšlet, co obdivovat.