Velká Javořina – symbol jednoty a bratrství
Čtvrteční ráno vítalo rodící se den projasněnou oblohou. Bylo několik stupínků pod nulou, povíval chladný větřík. Velká Javořina se lidským očím na jižním obzoru rýsovala v plné své kráse. Tato hora je pro nás horou takřka posvátnou, která uchvacuje nejenom svým vzhledem, ale i symbolikou pro lid po obou jejich stranách.
Na ní se setkávají lidé obou spřízněných národů, aby na jejím vrcholu oslavili svoji sounáležitost. Je možné se na ni pohodlně dostat automobilem ze slovenské strany, anebo vyjít na vrchol po červené od Kamenné búdy. Třetí cesta je nejnáročnější, a to poměrně obtížným výstupem po modré ze Strání – Květné.
Již od rána se touto trasou vinula stužka těch, kteří se rozhodli poslední den roku nelitovat námahy a vystoupit na místa, která jsou často jen pomyslnou hranicí mezi dvěma spřátelenými národy. Koncem tohoto roku sice nebylo nutno čelit sněhovým závějím, leč příroda se nechtěla jen tak vzdát svých pravomocí v podobě stále sílícího, ledového větru.
Krok za krokem v hlubokém předklonu jsem spolu ostatními procházel horským pralesem s němými svědky minulosti, masivními staletými buky. Na prosluněném vrcholu Velké Javořiny již postávaly nebo popocházely stovky lidí. Někteří z nich směřovali k Holubyho chatě za občerstvením, většina však mířila k místu slavnostního ceremoniálu u památníku vzájemnosti.
Velká Javořina je, jak již uvedeno, totiž nejenom nejvyšší horou Bílých Karpat, ale je i místem, kde se v průběhu roku setkávají příslušníci dvou bratrských národů.
Nebylo tomu jinak i v závěrečný den tohoto roku, kdy se na jejím vrcholu sešly snad celkem tisíce přátel z obou stran hranice. Setkali se, aby se navzájem pozdravili, popovídali a přiťukli ohnivým mokem s přáním šťastného nového roku.
Nad horou se sice klenula blankytně modrá obloha s plujícími vlákny bílých řas, vítr však sílil a sílil, aby občas přecházel téměř ve větrnou vichřici.
Přesto byl výhled z hory doslova fascinující. Beskydy, Malá Fatra, Velký Inovec, Malé Karpaty, Hostýnské vrchy, Chřiby, všechna ta pohoří ležela spolu s městy a vesnicemi před námi jako na dlani. Cílem střetnutí se stalo upevnění bratrství obou národů a nádherných lidských vztahů, které mají lidé z obou stran Bílých Karpat.
Ceremoniál počal shromážděním u památníku česko-moravsko-slovenské vzájemnosti položením věnce k jeho úpatí. Následovaly projevy zástupců obou národů, pana krajského zastupitele ing. Ladislava Kryštofa a jeho protějšku ze slovenské strany.
V ledových větrných poryvech jsem neslyšel vše, ale jedna věta z úst pana starosty ze slovenské Lubiny mně přesto utkvěla v paměti. „Je ve světě jen nemnoho míst, kde by měl člověk s úctou pokleknout, a jedním z nich je vrchol Velké Javořiny!“
Soužití a vzájemný respekt našich národů jsou totiž vzorem pro celou, v dnešní době krizemi tak sužovanou Evropu. S těmi slovy lze jenom souhlasit.
Jen chvilku poté zazněla z hrdel stovek a stovek přítomných česká a slovenská hymna. Kapuce a čepice se z hlav sňaly a přitiskly k hrudím. Působivé, velmi působivé okamžiky. Nejedny oči se zarosily. Znamením přátelství obou našich národů se poté stala i hořící vatra. Divoké plameny šlehaly, bouřlivým větrem pobízeny, do všech stran.
Teplo však nesálalo jen z nich, ale hořelo v srdcích všech, kteří toho dne vážili cestu na Velkou Javořinu.
Ke slovu se u hořící vatry se následně dostali i pěvci z folklorního souboru Kunovjanu, kteří svým uměním vnesli mezi přítomné v úchvatné přírodní scenérií pocity krásy, jednoty a harmonie. Velká Javořina je tak i nadále pojítkem mezi lidmi na obou stranách hranice.
A ti všichni, co se tento čtvrtek z jejího vrcholu porozhlédli do všech světových stran, aby spatřili malebná okolní pohoří s údolími mezi nimi, jistě navzájem sdíleli názor, že ve střední Evropě žijí dva národy, které osud spojil nejenom do geografické blízkostí, ale dal jim do vínku i vědomí vzájemné sounáležitosti a spolupráce, realizované v těchto místech v duchu Hurbanovho hesla „Tu bratia vždy stretať sa budú, tu vernosť prisahať si budú".
Jaromír Slavíček