První vločky

První sníh

Člověk na jeho vzhled téměř zapomněl.

A není divu.

Vždyť prosincové týdny připomínaly svými teplotami takřka jaro.

Rozkvetly některé keře, prý se na podzim mnohé ptačí druhy opozdily s odletem do teplých krajin.

Při našich procházkách přírodou mnohdy stačily jen lehké svetříky.

Krajina byla taková nějaká divná, prostě nijaká. Nevěděli jsme, čeho krásného se v ní zrakem chytit.

Hnědě zbarvených polí? Odlistěných stromů?

Asi ne.

Nebylo pak divu, že se nejednomu z nás deprese vkrádaly do mysli.

Ani začátek Vánoc, počínaje Štědrým dnem, svým povětřím optimismu nepřidal.

Ozdoby na vánočních stromcích jsou sice pěkné, ale jakmile jsme opustili dům, opět naše oči přivítalo nevlídné, sychravé počasí.

Takže jenom zbývalo následující sváteční den konzumovat vánoční cukroví a za oknem pozorovat sýkorky na krmítku.

S prosbou k obloze o sněhové vločky se obracely nejenom děti, které dostaly pod stromeček lyže, sáňky a další sníh vyžadující dárky, ale samozřejmě i vlekaři.

Mnohdy investovali nemalý peníz do modernizace svých zařízení, a kde nic tu nic. Ani  sněhová děla nebylo možné spustit.

Na druhé straně nemuseli do terénu vyjíždět cestáři se sněhovými pluhy, my ostatní pak čistit chodníky, i když nám to vyhláška konec konců ani nepřikazuje.

Všechno má svoje plus a svoje minus.

Ale přece jenom ten sníh k zimě neodmyslitelně patří. Alespoň trošku, alespoň někdy by mohl v tomto ročním období krajinu zkrášlit.

Přišel druhý svátek vánoční, sv. Štěpán.

Zrána kdo pohlédl na zataženou oblohu, tak přinejmenším zpozorněl.

Konečně!

Konečně padal.

Zprvu bylo vidět jen několik poletujících vloček, o málo později se už celé jejich voje  snášely k zemi svým tradičním tanečkem.

Prohřátá země však zprvu tyto studené krásky nechtěla přijmout.

Jedna po druhé roztávaly.

Dalším se už dařilo lépe.

Ulpívaly na kapotách aut, na trávníku. Tmavý povrch vozovek, vyhřátý z předcházející týdnů, jim ale i nadále odolával.

„Na mě si nepřijdete, sněhové krasavice, to by muselo přimrznout.“ ušklíbal se.

Ne nadlouho, i silnice se v dalších hodinách pokryly sněhovým popraškem.

Řidiči zbystřili pozornost, alespoň tedy někteří. Začalo to klouzat, nám chodcům na chodnících, autům na silnicích.

Královna Zima tím nesměle pootevřela dveře. Jestli je otevře dokořán, to ukáže teprve čas.

Ostatně pranostiky tentokráte asi nelhaly.

„Na Adama a Evu čekejme oblevu!“ Sice neměla střídat co, ale ty teploty… Ve Strání dokonce padl na Štědrý den teplotní rekord,  bylo tam 11 stupňů!

Ale všeho se dělo do času!

Nyní sněží, teploty klesají a klesat budou.

Co naplat, musíme se nastupující zimě přizpůsobit. Asi mrazy jenom tak nepoleví.

Silvestrovská pranostika totiž říká:

„Na Silvestra papeži snížek si poleží“.

A tak vyhledejme odhrnovače sněhu i posypový materiál, budeme je občas rozhodně potřebovat!

Zbývá tedy jenom přání:

„Vítej snížku mezi námi, ale se svým množstvím to nepřeháněj!“

 

Jaromír Slavíček

01.12. 2021 19:00:35
14.08. 2021 15:39:45
Návštěvy
Celkem: 111836
Týden: 337
Dnes: 35
  přihlásit poslední změna: 29.12. 2014 09:32:10