Prof. L.Niederle

Oslavy 150. výročí narození prof. Lubora Niederleho

Bylo a je velikou ctí tohoto kraje, že pan profesor, vědec světového jména, nacházel veliké zalíbení  v  tomto líbezném koutu slováckého kraje.

Postavil si zde své letní sídlo, domek na okraji obce obklopený hájkem bříz, lip a javorů, jen několik metrů od pomalu plynoucích vod řeky Olšavy.

Nebylo tedy divu, že v tyto zářijové dny na prahu přicházejícího podzimu obec Veletiny uspořádala slavnost k uctění významného výročí narození tohoto velikána naší vědy a kulturního života.

Kdo vcházel ono sobotní odpoledne ke kulturnímu domu a mimoděk upřel svůj pohled na nebeskou blankytně modrou klenbu, spatřil na ní ladně se vznášející vlákna oblačných řas a řasosloh.

U vchodu do chrámu kultury postávala krojovaná děvčata, o kousek dál byl příchozím nabídnut krapet ohnivé vody.

Po několika dalších metrech se návštěvníci už mohli na vystavených panelech začíst do životopisu osobnosti, na kterou mohou být svým dílem hrdi i oni sami.

Mohli si  prohlédnout dokumenty a fotografie, prostřednictvím kterých si připomněli dílo Lubora Niederla, ale i jeho život ve Veletinách.

Sál se pozvolna zaplňoval těmi, kteří toužili zúčastnit se kulturního programu oslav. Mezi přítomnými byla k zahlédnutí i řada pozvaných starostů okolních obcí.

Do pastelové hnědi zabarvené ostění sálu bylo vyzdobeno obrazovými reprodukcemi pana profesora, neboť ten byl kromě své profese i erudovaným kreslířem.

Jeho obrazy zachycují slovácký venkov na přelomu předminulého a minulého století, krajinu až přirozeně syrovou, oproštěnou od současného překotného společenského  vývoje.

Úvodního slova programu se ujal veletínský pan starosta Tomáš Trtek, který ve svém krátkém, ale procítěném  projevu nastínil hrdost obyvatel obce nad skutečností, že člověk takového významu našel svým pobytem zalíbení  v tomto krásném kraji, v této malebné vesnici.

Na myšlenky pana starosty pak navázal odborným výkladem etnograf, doktor Pavel Popelka, který zasvěcenými slovy popsal životní dráhu věhlasného antropologa.

Ve svém projevu zdůraznil, že profesor Lubor Niederle byl nejenom význačnou osobností české archeologie, ale i světově uznávaným odborníkem v antropologii a etnografii.

Byl člověkem, který zasvětil svůj život studiu lidských kultur,  lidového umění a literatury, a který byl
i vynikajícím znalcem tak osobitého a proslulého slováckého folkloru.

Své vzdělání si prohluboval četnými zahraničními studijními pobyty, po jejichž ukončení

předával nabyté vědomosti a zkušenosti mladé generaci.

Byl oblíbeným učitelem a propagátorem progresivních vědeckých metod ve svém oboru, současně též  mimořádně zdatným organizátorem.

Stal se zakladatelem Státního archeologického ústavu, aby následně stanul v jeho čele. Působil v řadě významných vědeckých institucí, jeho literární činnost byla neobyčejně bohatá.

Nezůstalo však jenom u slov pana doktora Pavla Popelky.

Prostřednictvím krátkých dobových, černobílých filmových záběrů  jsme se mohli stát svědky  procházky pana profesora a jeho ženy v zahradě jejich veletínského domku.

Zanedlouho jsme uslyšeli i jeho hlas v podobě uvážlivě pronášených, filosoficky laděných myšlenek.

Na podium pak předstoupili jeho pravnuk a pravnučka, aby zcela zaplněnému sálu poutavými slovy přiblížili mnohé dosud neznámé kapitoly života pana profesora.

Pak už nastal čas pro folklorní vystoupení.

Jako první se na  podiu rozezněly hlasy  dětského folklorního souboru Veleťánek, doprovázené cimbálovou muzikou Vinár a zpěvem Petry Hrubošové.

V půlkruhu zpívající děvčata svým uměleckým projevem připomněla a  oživila tradice našeho kraje.

Zpestřením programu se následně stalo oblékání dívky  do překrásného slováckého kroje, aby se pak zpěv působivě oděné dívčiny nesl zcela zaplněným sálem.

Že potlesk pro mladou umělkyni nebral konce, není třeba zvlášť zdůrazňovat.

Program  slavnostního odpoledne pokračoval folklorním pořadem Milostné zpívání, ve kterém vystoupila Vlasta Grycová ze Strání se svou cimbálovou muzikou.

Balady pronášené hlasem oblíbené a známé pěvkyně spolu se srdce dojímavými tóny houslí a cimbálu

vnášely do niter naslouchajících představu zarosených lučin, zurčících potůčků i hustými lesy pokrytých hor na moravskoslovenském pomezí, stejně jako rázovitého lidu, tradicemi zde bohatě žijícího.

Když jsem po skončení hudebního programu odcházel ze sálu, mimoděk jsem se zpětně poohlédl ke stěně  s reprodukcemi pana profesora.

V mé vizi u nich stál, téměř neznatelně se usmíval a pokyvoval souhlasně hlavou.

Ano, buďme hrdi na současnost lidového umění, kterou jsme povinni uchovávat pro budoucí generace, tak jak si to přál a učil pan profesor Lubor Niederle!

Na šeřící se večerní obloze jsem uviděl zvláštní světelný úkaz, kolem kterého zvolna plula oblaka.

Unášela v širý slovácký kraj vzpomínku na člověka, který svým životem a prací nezapomenutelně proslavil tento kraj, tuto krásnou zem.

Jaromír Slavíček