Růžencová pouť v Uherském Brodě
Co jsou pro Hradišťany Slavnosti vína, to je pro Uherský Brod Růžencová pouť. Tisíce obyvatel našeho města se na ni těšily a nesčetní další pak z jeho okolí. Má svůj ustálený program a typickou slavnostní atmosféru. Pokud se vydaří počasí, je radost na veškeré na ní probíhající dění pohlížet. Letos si ale bohužel babí léto vzalo oddechový čas.
Dešťové kapky v sobotu v hojném počtu smáčely zem, ani neděle v tomto ohledu perspektivou mnoho neslibovala. Přesto již s předstihem do prostoru za muzeem v průběhu týdne přijížděly nejrozmanitější atrakce, v dnešní době již na velmi dobré technické úrovni. První, co ale museli jejich majitelé učinit, bylo, že se bez prodlení snažili vykolíkovat svůj „zlatokopecký“ claim.
A tak se v přípravných dnech vyměřovalo, sestavovalo, napínalo, zajišťovalo, v samotném závěru pak prověřovalo. Areál už na první pohled barvami přímo hýřil, dosud ale bez světelného a zvukového doprovodu. Kolem atrakcí procházely mateřské školky s dětmi, na jejichž zvědavé otázky nestačily je doprovázející paní učitelky odpovídat.
Natěšená drobotina avšak již tušila, že o víkendu se budou dít věci. A vskutku! Již v časných nedělních hodinách se zlepšujícím se počasím ze všech světových stran mířily do Komenského města davy lidí. Mladí i dříve narození stoupali vzhůru ulicí Přemysla Otakara II., přičemž míjeli přečetné stánky s nabídkou všeho možného. A že toho bylo na odiv!
Všech těch bylinných likérů, sladkostí, rozmanitého pečiva, oříšků, oděvů i obuvi, hrnečků, knih a mnohého dalšího. Nepochybně by se u takových lákadel pozastavila i královna Kunhuta, manželka Přemysla Otakara II., se svými dvorními dámami, aby se pokochaly vystaveným zbožím. Srdce Růžencové poutě však „bilo“ ještě o kousek výše.
V těch chvílích se již za muzejními hradbami rozproudila lidová zábava ve všech svých známých a poutavých podobách. Těch kolotočů, houpaček i jiných atrakcí byla pro běžné uživatele radovánek nepřehledná řada. Ale i odvážlivci si přicházeli na své! Ať už to byla známá „ lavice", anebo respekt budící majestátné atrakce, nemající svým provedením daleko ke kamikadze. To bylo něco pro natěšené teenagery, ti si přece museli adrenalinu užít, případně se předvést před svými obdivovatelkami.
Na vrcholu blaha však byly především malé děti. Tahaly za ruku své rodiče hned k té, hned k oné atrakci. A ve velké většině případů se svými tužbami uspěly, neboť jejich rozzářené oči z následných zážitků hovořily samy za sebe. Ale nejenom zrak, i další smyslové orgány si přicházely na své. Čichové buňky mnoha návštěvníků jen stěží odolávaly vůní uzenin či na grilu připravovaných masných produktů.
Ze všech koutů areálu voněly smažené dobroty nejrozmanitějšího původu a vzezření. Vhod samozřejmě přišla bohatá nabídka nápojů na zahřátí, ať už burčáku, svařeného vína či něčeho „tvrdšího“. Do všeho toho shonu zaznívala ohlušující hudba, doprovázená občasným troubením, no, co si namlouvat, i sluch nás všech dostával zabrat, jen co je pravda.
Na druhé straně pozorovat v tu neděli ty zástupy usmívajících se spokojených lidí, to snad muselo vzít za srdce každého člověka. Přirozeně nelze ani opomenout hojně navštěvované bohaté duchovní a kulturní programy, které provázely celou dobu slavnosti. A co přinesl nastupující nedělní večer? Doslova pohádku!
S jeho příchodem totiž náš zrak oblažily girlandy mnohobarevných světel, které se, obrazně řečeno, staly divů krás čelenkou vrcholícího dne. Člověk se v těch chvílích neubránil pocitu, že je s nadsázkou účastníkem uherskobrodských „Las Vegas“.
Růžencová pouť tedy vždy byla, je a bude úžasným uherskobrodským fenoménem, který nelze pro svou jedinečnou atmosféru vynechat.
Takovou, o které zpívá v jedné ze svých písni i Karel Gott:
Přijela pouť, a lidí proud zaplnil na návsi kdejakej kout, přijela pouť, hudba a čmoud marcipán má zas chuť náramnou, přijela pouť, no a já bloud srdce tvý perníkem chci odemknout, jestli jseš sám, přijeď hned k nám, protože právě dnes pouť u nás začíná…