Předtucha?

Mor v Uherském Brodu

Ne, proboha ne, lidé, neutíkejte do lesů! Nic se neděje. Šlo pouze o přednášku s reminiscencí, tedy vzpomínkou na tuto 300 let vzdálenou strašlivou středověkou nemoc. Přednášejícím byl ve sloupcovém sálu Muzea J. A. Komenského, zaplněném desítkami návštěvníků, pan magister Radek Tomeček.

Dříve však, než se ujal slova, se sálem záměrně rozhostilo šero a zazněla ponurá hudba provázená údery zvonů. Atmosféra, při které člověka doslova mrazilo. Teprve pak předstoupil pan magistr před mikrofon a my měli možnost si od něho vyslechnout fakta o nemoci, které se ve středověku obával celý svět.

V intervalech několika desítek let postupovala staletími od Dálného východu až po Evropu, naši zemi svou přítomností nevyjímaje. A tak jsme se v následující hodině dozvěděli, jak lidé pod tíhou kruté nemoci jí ve velkém počtu podléhali. Ve velmi krátké době tak zejména přelidněná města přicházela o většinu svých obyvatel.

Nebylo by vhodné dopodrobna líčit vizuální projevy této choroby, byly však doslova hrůzostrašné, neboť těla nemocí postižených ubožáků se doslova rozpadávala za živa. Choroba nikoho nešetřila. Hřbitovy zdaleka nestačily pojmout zemřelé, hromadné hroby se stávaly nutností. Ale i se samotným pohřbíváním byly velké problémy, neboť i hrobníci se střežili dotyku mrtvých těl.

Přežívající si zakrývali ústa rouškami, hlavu pak pokrývali maskami v podobě ptačích hlav. V jejich zobácích měli uschovány byliny, zejména jalovec, v zoufalé naději, že alespoň takto uniknou přízraku smrti. Avšak marnost nad marnost, tehdejší léčba při neznalosti původců nemoci byla naprosto neúčinná.

Lidé nemohli tušit, že nemoc má bakteriální podstatu, přičemž rozhodující roli při jejím vzniku a rozvoji hráli přenašeči, tedy blechy a hlodavci, z nich pak zejména krysy. A těch bylo v zanedbaných ulicích středověkých měst při absenci základních hygienických návyků více jak dost. Zaujala mě však zmínka pana magistra, že samotné krysy nemoci odolávaly. Nad touto skutečností jsem se v danou chvíli v širších souvislostech hluboce zamyslel.

Ale jen na okamžik, zajímavý výklad pana doktora totiž pokračoval. Uvedl, že ani v současné době není tato nemoc zcela ve světě vymýcena. Místy se ještě vyskytují izolovaná ložiska této nákazy v Africe i Asií. Na uklidněnou je třeba dodat, že v současné době by antibiotika tuto nemoc do jisté míry dostala pod kontrolu.

V našich zemích se poslední velká epidemie udála začátkem 18. století. Lidé se jí snažili čelit vším možným, jedni lihem, druzí bylinkami, případně izolací. Teprve v souvislosti se zlepšujícími se hygienickými podmínkami v nastupujícím novověku ustupovala tato takzvaná černá smrt do pozadí. Byla však nahrazena nemocemi neméně závažnými, rovněž decimujícími počet obyvatelstva, například cholerou, úplavicí a podobně.

K této nemoci se ve své době vyjadřoval i náš J. A. Komenský, nikoliv však zde, nýbrž v emigraci v polském Lešně. Nabádal lid k opatrnosti, vyvarování se všeho špatného, co by mohlo tuto nemoc navodit. Přítomní v sálu však byli především naplněni zvědavostí, jak to bylo s morem u nás, tedy v Uherském Brodu.

A právě v tu chvíli vkročila do ztemnělého sálu postava. Zahalena tmavou halenou, s kloboukem na hlavě a obličejem překrytým maskou ptačího tvaru. Beze slova, v přítmí, snad jen v záblescích fotoaparátů, pomalu obcházela ztichlý sál. Člověku se v tu chvíli do mysli vnucovala představa středověkých, temných a poloprázdných uliček.

Rovněž tak přilehlých domů, ze kterých se ozýval nářek, a ze kterých byla co chvíli vynášena těla zemřelých. Pocity těžko popsatelné. Ano, takže i naše sídlo cyklicky postihovala tato nemilosrdná morová nákaza. V krátkém časovém období v něm v období epidemie denně umíraly stovky lidí. Morové hřbitovy, jak mně o přestávce potvrdil pan přednášející, se nacházely na svazích nedaleké Černé hory.

Z literatury historikové vyčetli, že lidu v našem městě tak ubylo, že i jeho brány už neměl kdo hlídat. Jeho ulice zpustly, divá zvěř se potulovala v jejich blízkosti. Teprve po roce 1715, po poslední hromadné atace nemoci, se začala situace zaváděnými přísnějšími hygienickými opatřeními pomalu měnit k lepšímu. Životu ohrožujícím nemocem nebyl však zdaleka konec. Cholera, tyfus a další vážné infekční nemoci i nadále sužovaly lid.

Ale mor se už epidemicky na našem území v budoucnu neobjevil…

25.07. 2021 12:38:16
20.02. 2020 17:11:14
Návštěvy
Celkem: 105745
Týden: 398
Dnes: 35
  přihlásit poslední změna: 05.04. 2020 07:41:33