Senior seniorům
V minulých dnech se mně dostalo cti uspořádat pro bojkovické seniory přednášku o skalních útvarech, které se nacházejí v Bílých Karpatech, Vizovických vrších a Chřibech. Což o to, kdysi jsem tuto tématiku na škole probíral, ale to už je nějaký ten „drahný“ rok. Ale nebylo zbytí, musel jsem si znovu osvěžit paměť a též zavzpomínat na své dřívější „Kolumbovské“ průzkumné cesty do uvedeného prostoru.
Vybaven „fleškou“ se čtyřiceti převážně mými fotkami vydal jsem se do společenské místnosti v prostorách místního obecního úřadu. Představen přítomným paní Mgr. Květoslavou Ogrodníkovou, ujal jsem se svého záměru. Obsluhu notebooku obstaral pan Mgr. Tomáš Hamrlík, ředitel bojkovického muzea.
Tímto mu velice děkuji, podstatně mně ulehčil následné dění. Už první pohled do sálu s mnoha desítkami účastníků, převážně žen, mě přesvědčil o tom, že mě čeká nelehký úkol. Transformovat své poznatky do podoby, která by přítomné obecenstvo co nejvíce obsahem i vizuálně zaujala. Přednášku jsem započal výkladem o vzniku osamocených vápencových skal - bradel na slovenské straně Bílých Karpat.
Kde jsem jenom mohl, tam jsem zdůrazňoval, že na vývoj tvarů krajiny je třeba pohlížet řádově v milionech let. Skal je v Bílých Karpatech „přehršel“, od veřejnosti poměrně známých, tedy Vršatce a Červeného kameňa, až po ty, které jsou lidským očím méně prezentované, jmenovitě Púchovské skály, Kozí rohy, Dračí studně, Mokrá skála a další.
Jeden objekt za druhým jsem se snažil popisovat v zajímavých souvislostech. Snad nejvíce mé posluchače však zaujal výklad procesu stavění máje na vrcholu skalního monolitu Červeného kamene, který se každoročně odehrává v poslední dubnový den. Uvedený děj snad musí svým průběhem zaujmout každého diváka.
Ta až sebevražedná odvaha mladých lidí, to umění překonávat velmi strmou výstupovou trasu jsou v takových případech více jak působivé. V dalším průběhu přednášky jsem přirozeně nemohl nevzpomenout i bradla nám vzdálenostně a tím i cestovně dostupnější – Sokolí kameň za Vyškovcem či Krasín nad Dolní Sůčou.
Samotné bradlové pásmo je pozoruhodné nejenom svou originální tvářností, ale i procesem vzniku svých druhohorních vápencových hornin, na kterém podstatnou měrou podílely schránky nepředstavitelného množství mikroorganismů. V tehdejších mořích a oceánech však žili i podstatně větší tvorové, jmenovitě lilijice a amoniti. Jejich nacházená zkamenělá torsa jsou jednoznačným důkazem o rozmanitosti života v tehdejším světě, který je od nás vzdálen miliony let. Slovní přednes jsem doprovázel kromě fot i pověstmi.
Ty přece jsou a měly by být kořením každého výkladu. Občas jsem do svých vět vpletl i nějaký ten odborný termín, ale jsem si jist, že mně bylo vnímavými posluchači odpouštěno. Běloskvoucí vápencová bradla byla v dalším průběhu přednášky vystřídána fotkami neméně pěkných skalních útvarů, tentokrát pískovcového rázu.
Opět bylo o čem hovořit, co obdivovat. Za tímto druhem skal se však člověk musí vydat jinam, konkrétně do Pulčinského skalního města, případně Lačnovských skal a Mlčaček v hřebenu Vizovických vrchů. Vzpomínané skály upoutávají krom svých pozoruhodných tvarů i výskytem na svém povrchu mnohočetných jamek, odborně voštin, které vznikají dlouhodobým působením zvětrávajících procesů.
Obdobný ráz mají i skály a skalky v Chřibech. I na ně se vyprávěním pochopitelně dostalo, i když vidět je na vlastní oči by bylo daleko působivější. A pak že není i neživá příroda krásná. Tak jako téměř každý tvor, tak i ta která skála má svůj „životopis“, mnohé z nich se navíc honosí dle svého vzhledu i jménem, např. Kozí rohy, Kazatelna, Kozel atd.
Živá příroda je nepochybně obdivuhodná, leč bez předcházející neživé by existovat nemohla. Chtěl bych tímto poděkovat všem těm desítkám milých tváří, které vytrpěly nemalý příval mých slov, pojmů a úvah. Jsem hluboce přesvědčen, že bojkovičtí senioři, konkrétně Klub Světlov, by mohli být svými aktivitami vzorem pro mnohé další zájmové kluby a kroužky v našem regionu. Univerzita třetího věku se tedy dá realizovat i v malém, tedy důvěrnějším prostředí.
Tak proč se nevydávat touto cestou….