Prakšická Planuše

Prakšická hrušeň - polnička

Každá obec je v našem regionu něčím zajímavá, něčím, co upoutá její případné návštěvníky.

Není vždy však předem snadné určit, která rarita by měla být zvědavým očím přednostně předložena.

Každému člověku se přece může líbit zcela něco jiného.

Když se nejeden z nás probírá webovými stránkami jednotlivých obcí, nachází v nich pochopitelně mnoho turistických podnětů.

Přiznám se, že v případě Prakšic jsem byl tím, kdo zatoužil uvidět symbol vznešenosti a historické odolnosti této krásné obce – plaňku hrušně, kterou Prakšičané mile nazývají naší "Planuší".

Jako Broďan jsem se rozhodl vážit cestu k ní v počínající sněhové vánici pěšky, vždyť to není z Uherského Brodu daleko, doslova za kopcem.

Zprvu jsem se musel tak nějak vylopotit z horního konce města ke střelnici, odkud už míří cyklostezka, oplývající hezkými krajinnými výhledy, do jmenované obce.

Stezka sice byla pokryta sněhem a ledem, ale o to více jsem mohl svými pocity vychutnat ráz zimní krajiny napodél se rozkládajících lesnatých Rubanisk.

V končící části cyklostezky se mně otevřel půvabný pohled na Prakšice s kostelíkem v popředí, jemu sousedícím malým hřbitůvkem  a... no přece vyhlédnutou hrušní.

Pak už stačilo jenom pár kroků a stál jsem u této „krasavice".

Pravda, je „stará" více jak 250 let, ale na mě zapůsobila pořád jako mladice.

Byla zasazena zřejmě krátce po ukončení morových epidemií začátkem18.století, které celá staletí sužovaly tento kraj.

Ale i poté byly nepochybně svědkem četných zkázonosných válečných výprav, které touto zemí procházely.

Kdyby mohla tato plaňka hovořit, místní kronikáři by snad proto své psací pomůcky ani neodložili.

A co dnes, jak prožívá dnešní rušnou dobu?

Její košatá koruna je již na první pohled rozevláta do kraje lesů, vod i strání, řekl by básník.

Kmen má dosud pevný, masivní, vždyť má v obvodu více jak tři metry.

Přes kompliment jí tímto složený, nemohl jsem si nevšimnout, že přece jenom její paže, tedy větve, jsou působením věků narušeny, v jejím úpatí jsem pak vypozoroval již zacelené rány z relativně nedávných dob, kdy byly Prakšice vystaveny válečnému běsnění a mnohé střely bolestně končily v kmenu této pamětnice.

Přes všechny své prožité útrapy se účastnila v minulých letech řady soutěží významných stromů a obstála v nich rozhodně se ctí!

Pozoruji ji nyní v době končící zimy, ale dovedu si živě představit, jak bude vypadat za několik málo týdnů.

Její konečky větví se znovu obdají tisíci bělostných květů, které sice neomámí kolemjdoucího svou vůní, ale o to více oslní zraky přihlížejících takto vzniklým bělostným hávem, tak připomínajícím sněhový zimní šat.

A pak už nebude dlouho trvat a mnohé z těchto květů se „přetaví" v plody, nebo spíše plůdky tohoto nádherného stromu.

Jistě že nebudou konkurovat svými rozměry velkoplodým odrůdám hrušní, ale u tohoto památného stromu o to ani nejde.

Jeho krása, jeho význam, spočívá přece v něčem zcela jiném. Především v jeho majestátnosti, dějinné souvislosti a hlavně přináležitosti k lidem této malebné obce v lůně kouzelné Prakšické vrchoviny.

Člověk by měl tedy postát u takového stromu v tichosti a zamyšlení. Není totiž takových živoucích stromových „velikánů" v našich luzích a hájích, které toho tolik a tolik pamatují, a které jsou nám všem příkladem odolnosti a nesporné krásy!

O to více si jich važme a procházejme kolem nich s úctou a pokorou!

Jaromír Slavíček  19.2.2013


09.10. 2021 18:38:36
14.08. 2021 15:39:45
Návštěvy
Celkem: 109508
Týden: 385
Dnes: 28
  přihlásit poslední změna: 21.02. 2013 17:42:35