Prakšická cyklostezka

„Prakšická" cyklostezka

Cyklostezky se v naší zemi množí jak houby po dešti.

Není snad už obce, kolem které by se tyto cyklistické dálnice nevyskytovaly.

Prakšice v tomto ohledu nejsou výjimkou, i když členitý reliéf v jejich okolí je jistě při  budování těchto „živičných" stužek nemalou překážkou.

Nejznámější a mně zájmově nejbližší je cyklostezka z uvedené obce směrem do Uherského Brodu.

Má své nesporné klady, ale i zápory.

Je založena ve svahu, což může leckoho od jejího užívání odradit, na druhé straně však svým převážným průběhem kopíruje okraj lesa, což je jistě vítané.
Ve své svrchní části nabízí člověku nádherné výhledy do široširého kraje.

Bohužel však dosud nemá celistvé propojení až do Uherského Brodu, rázně totiž končí nad městskou střelnicí.

Snaha o její pokračování by byla, problémem se však údajně stává neúměrně vysoká finanční částka požadovaná za eventuální výkup pozemku, vhodného pro dokončení cyklostezky.

Nevím, nedokáži závažnost této okolnosti posoudit, pouze mohu, stejně jako jiní, jenom doufat, že se v budoucnu optimální řešení přece jenom najde.

Paradoxně ale vyznívá skutečnost, že výše uvedený zádrhel může být pro milovníky přírody
a ticha i určitým pozitivem.

Nepříliš často lze totiž na cyklostezce někoho potkat, ale zase ten klid a následně zmiňované výhledy stojí člověku za to.

Vezmeme-li v úvahu její počátek přímo nad střelnicí, tak se nám už po pár metrech jejího průběhu nabídne asi nejpěknější rozhled do kraje, jaký si lze jenom představit.

Prakšice o sobě dávají vědět viditelným komplexem opravárenského centra akciové společnosti Poolšaví a početnými rodinnými usedlostmi ať už v centru obce, anebo vybíhajícími do Vrchoviny.

Na západním obzoru vyniká hřeben Chřibů s Buchlovským hradem, Barborkou a Holým kopcem, při trošce pozornosti spatříme o něco severněji i nejvyšší vrchol Buchlovských kopců, Brdo.

Stojí na něm bytelná kamenná rozhledna, ale tu uzříme pouze s pomocí silného dalekohledu.

Pod námi se vine i klikatící se údolí Olšavy s Hradčovicemi, od kterých do kopce vystupuje Lhotka, na vrcholu kopce s nepřehlédnutelnou kovovou rozhlednou.

O kousek dál spatříme obec Podolí, ba dokonce i Polešovice, ty jsou ovšem už za řekou Moravou.

Směrem k jihu a jihozápadu naši oči zaujme známý obraz masivní Velké Javořiny, před ní uvidíme Lesnou, zřetelně lze rozeznat i vrchy Háj na Boršicemi a Kobylí hlavu s lesním průsekem poblíž Hluku..

Na západě vytušíme siluetu sv. Antonínka s vrcholovou poutní kaplí.

Co by kamenem dohodil je od nás patrna Černá hora, lesík Chrástka, a taktéž Obora, ve které bychom již marně hledali sebemenší stopu po dříve tak oblíbeném zámečku Pepčín..

Při pozorování je nám za zády oporou zelená hradba zalesněných Rubanisek, která sestupuje téměř až k Prakšicím.
Několik metrů od vrcholové části cyklostezky  bylo ještě nedávno k zastižení mohutné, věkovité dubisko, které celá staletí trůnilo kraji, aby z něho zubem času v současnosti zbylo už jen trouchnivějící torso.

Pokud se vydáme cyklostezkou dolů do Prakšic, tak se nám záhy do očí vetkne celá Prakšická vrchovina s rezervacemi Rovná hora, Vrchové, ale i dalšími přírodními lokalitami s pozoruhodnou chráněnou květenou a zvířenou..

Nedaleko naší trasy sice zaznívá rušivý silniční provoz, obdivovatel přírody se však raději nechá za vánku unášet melodiemi šumícího listí nás provázejících dubů a jasanů.

Pozornost našeho zraku zasluhují i ke stezce přiléhající  křoviny s bezy, kalinami, ptačím zobem, ostružiníky, liánovitými plaménky, zakrývající pohled na blízkou hájenku.

V podzimním času bývá stezka pokryta nesčetným množstvím žaludů, aby to všechno viděné spolu s poletujícími ptáky a oblaky dotvářelo téměř idylický obraz krajiny.

Celkový náš vizuální dojem tak poněkud narušuje pouze městská skládka, ale věřme, že i ta nás jednou svým vzhledem přestane „oblažovat", a pokryje se vegetací.

V končící části cyklostezky se nám otevře pohled na prakšický. kostelík s přilehlým, pečlivě udržovaným hřbitůvkem.

Jen oko pečlivého pozorovatele  si i z cyklostezky všimne několik set metrů vzdálené osamocené, rozpadající se stodoly u silnice na počátku obce.

Nevypadá příliš vábně, ale na druhé straně zůstává, stejně jako ostatní stodoly na periferií obce, svědkem práce a bytí našich předků a jejich příkladného propojení s přírodou.

V údolíčku Prakšického potoka se lesknou hladiny nevelkých, nově vybudovaných nádrží, do přirozeného rázu krajiny zapadají i okolní, ve svazích rozložené remízky se šveholícím ptactvem.

Když pak k polednímu letního dne zazní touto půvabnou krajinou kostelní zvon, je celkový dojem z obce i jejího okolí našemu tělu i duši takřka kouzelný.