Pozdní léto

Pozdní léto

Všimli jste si? Čeho zase proboha, člověk v současnosti neví, co ho má upoutat dříve a co později?

No přece těch pozvolných změn v tvářnosti krajiny.

Měsíc srpen je odborníky považován za období, které je svým klimatickým průběhem z celého kalendářního roku nejklidnější, za dobu, kdy ničivé bouře s kroupami už nejsou tak pravděpodobné a svými důsledky pro zemědělství a ovocnářství osudové.

Atmosféra se stává za jasných srpnových dnů tak nějak průzračnější, a tím i naše Bílé Karpaty a Buchlovské kopce dostávají svým zabarvením na obzoru uklidňující, modravě pastelový tón, tak oblíbený u malířů krajinek.

Rána jsou již citelně chladnější, člověk musí nejednou v tento čas i vytáhnout mikinu ze svého šatníku.

K poledni, pravda, nás slunce ještě hodně ohřeje, ale z večera už zase možná přemýšlíme o nějakém teplejším přehozu.

Ostatně lidová přísloví směrem k nám již kynou varovným prstem „ Koncem srpna dopoledne léto, odpoledne podzim,"což poznáme už třeba i při sušení prádla venku, neboť si musíme na žádoucí výsledek přece jenom o něco déle počkat.

Kolem vod a na vlhkých loukách se už z rána nezřídka, zejména pak v údolích, prostírají mlžné závoje, které navozují v našich duších svým romantickým obrazem nepochybně melancholickou náladu.

Šeří se také daleko dříve než před několika týdny, už krátce po večerních zprávách aby člověk sahal po spínači osvětlení.

A co celkový vzhled krajiny?

Lesům prokazatelně ubylo zpěvu ptáků, hostem se v nich stále více zabydluje kouzelné a upokojující ticho, na větvích některých stromů nás zase upoutají první zežloutlé listy, ale ty jakoby se ještě styděly za svoji předčasné podzimní zabarvení.

A tak ve vzhledu lesního porostu i nadále převládá zeleň, ale už to není ta svěží barva z jarních měsíců, ta nynější tvář lesa je evidentně znavena letními horky spolu s nedávnými suchými týdny.

Za to pod stromy je možné spatřit mezi listím i plno napadaných lesních plodů, nejenom nám všem známých žaludů a bukvic, ale i méně nápadných nažek habrů a jasanů, kterážto skutečnost nepochybně potěší zvěř, která se konzumací těchto plodů musí připravit na blížící se nevlídné zimní období.

Ale i pole se jakoby mávnutím bičíku barevně pozměnila a oděla tím do nového, decentního šatu.

Kam se jenom poděl ještě nedávno běžný „medový" obraz dozrávajících a vlnících se lánů obilovin?

Holt je již většinou po sklizni, vše je v našem pohledu do krajiny střídáno jemnými odstíny okru a hnědi vzniklých strnišť, po kterých zvolna popojíždějí už jen sběrače slámy nebo dokonce i traktory s bránami a pluhy.

Občas z těchto „holin" zafouká i chladnější větřík, který s nastupujícím šerem některé z nás možná donutí si dopnout i nejhořejší knoflík na košili.

A tak už snad jenom zlatavé úbory slunečnic a vzrostlá kukuřice na polích dávají nám na vědomí blížící se „Babí léto," s ladně se vznášejícími pavoučími vlákny nad loukami.

I u vodních nádrží je náhle klidněji, ubylo zde křiku a dovádění bujarého mládí, voda, po nocích zřetelně chladnější, už přece jenom není pro koupající tak lákavá jako v horoucím létě.

Ostatně pranostika ke sv. Bartoloměji 24.8. zvedá varovně prst.: „Na sv. Bartoloměje naplije jelen do vody a nemělo by se už více koupat!"

Výše uváděné klimatické změny však nesporně vítají rybáři, kterým poklesem teplot ubylo v těchto místech rušivých lidských vlivů, a kteří si tedy mohou plně vychutnávat pohled na zklidněnou či jen mírně zčeřenou hladinu vodních nádrží, občas jen narušovanou plesknutím ocasní ploutve rozdováděné ryby.

Na druhé straně jsou však právě tyto týdny z celého roku asi nevhodnější pro vycházky do oblíbené přírody, do našich blízkých i vzdálenějších hor, a to nejenom kvůli sběru hub a lesních plodů, ale také pro nezapomenutelné výhledy do okolní krajiny, zejména pak z vyšších krajinných poloh.

Ruce si mnou jistě i vinaři, zarážení hory máme již za sebou, ale ne všude to vypadá na slibnou úrodu, o kterou budou muset ještě ostatně vinaři svést boj s nenechavým ptactvem a možná i lidmi.

Zahrádkáři si zase připravují lísky, do kterých budou ukládat dozrávající ovoce. Zdaleka však ještě nemají vyhráno, vegetaci i nadále chybí dešťové srážky, a tak prosba k vláhonosné obloze je zajisté ještě na místě.

Tak vlastně už jenom školáci začínají být zjevně neklidní a se zjevnými obavami sledují blížící se začátek školního roku.

Snad jim alespoň v paměti zůstanou vzpomínky na proběhlé letní radovánky, hezkými zážitky naplněný pobyt v přírodě, a právě jimi se budou nepochybně chlubit svým spolužákům i učitelům.

Tak tomu ale vždy bylo a bude. Cyklus přírody je neměnný a je pouze na nás, jestli se mu dokážeme co nevhodnějším způsobem přizpůsobit.

Jaromír Slavíček

01.12. 2021 19:00:35
14.08. 2021 15:39:45
Návštěvy
Celkem: 111836
Týden: 337
Dnes: 35
  přihlásit poslední změna: 27.08. 2012 14:53:59