Poustevník

 

Poustevník

Když vyslovíme tento pojem, co se nám asi vybaví?

Asi člověk, který se vzdal všech vymožeností světa a uchýlil se do hlubokého ústraní, ve kterém vede asketický život.

Převážnou část svého času věnuje meditacím a modlitbám.

Poustevnictví bylo široce rozšířené ve středověku a i dnes má v některých končinách planety své stoupence.

Namátkou uvádím Indii nebo Tibet.

A co u nás? Samozřejmě se dalo v dávných dobách taktéž nalézt, třeba vyhlášení poustevníci pobývali na hradě Sloup v severních Čechách.

A co v současnosti, existují u nás?

Těžko by člověk pohledal.

A přece….

Nad Uherským Brodem se rozprostírá poměrně rozsáhlý lesní komplex Rubanisk.

Přibližně uprostřed něho se nachází několikahektarové pole, v jehož centrální části je sad.

Sad je ale snad silné slovo, jde spíše o několik desítek neudržovaných, přestárlých stromů, mezi kterými je vzrostlého plevele, sahajícího až po pás, až až.

Ze silničky na Maršov je pak možné zahlédnout chaloupku jak z předminulého století. No a v ní sídlil člověk, který by se snad dal nazvat i v dnešní době poustevníkem.

Domek nemá elektřinu ani tekoucí vodu.

Asi se v něm v zimě i topilo, ale kouř z komínu jsem při cestách kolem usedlosti poustevníka neviděl.

Člověk tam sídlící byl ke spatření jen velmi vzácně.

Kdysi jsem ho uviděl jít po lesní silnici ke svému domovu. Subtilní postavy, nahrbený, oděv raději nebudu hodnotit, tvář pokrytá hustým plnovousem, zmačkaný širák na hlavě.

Vzezřením mně tak trochu připomínal Rasputina.

Pomalu se šoural s batůžkem na zádech, opíraje se o sukovici.

Asi příliš civilizaci nesnášel, protože jsem ho viděl, jak si prsty ucpával uši, když kolem jelo auto.

Ještě jednu vzpomínku na něho mám. V sadu těsně u silnice měl políčko. Velikostně tak 5x5 metrů.

Na něm rostlo něco, co mně připomínalo oves, ale klásky velmi nařídko.

„Poustevník“ se k nim shýbal, vybíral z nich obilky jednu po druhé a vsouval si je do úst.

Ale jak říkám, za dlouhá léta jinak více o něm nevím.

Kladu si jenom otázku, jakou měl ten člověk povahu, proč se rozhodl pro tento způsob života?

Byl k němu osudem donucen, nebo se jednalo o jeho vůli stranit se společnosti?

Možná to byl dobrý člověk, nedokáži posoudit.

V každém případě to byl jedinec, který život vnímal jinak jako my ostatní..

Třeba ale byl se svým bytím spokojen.

K životu patrně potřeboval velice málo, asi jen jednou za čas sejít do města a něco si nakoupit.

Máme ho litovat, anebo mu spíše závidět jeho stranění se přebujelé civilizace?

To ať posoudí každý sám.

V každém případě byl jeho způsob života zajímavý.

 

Jedno pondělí jsem se z tisku dozvěděl, že jeho usedlost vyhořela. Nikoho tam po požáru nenalezli…


16.03. 2024 09:13:07
24.10. 2022 09:28:28
Návštěvy
Celkem: 173119
Týden: 432
Dnes: 54
  přihlásit poslední změna: 20.11. 2014 20:16:54