Potokům a říčkám

Není snad řeka, která by nebyla popsána ať už po stránce hydrologické, hospodářského využití a vůbec přínosu pro krajinu.

Mnohým z nich se dostalo i pocty v podobě literárního či poetického popisu. Tak trochu v pozadí zůstávají malé vodní toky, říčky, potoky či dokonce potůčky. Ty jsou přece zdroji vody pro řeky, do kterých vtékají.

Jistě jejich velikost je ve srovnání s řekami často zanedbatelná, jejich průtoky snad nestojí kromě hydrologů za zmínku. Ale i tyto vodní toky mají v krajině své opodstatnění. A že jsou jedny jak druhé? V žádném případě, každý potok je jedinečný nejenom průběhem svého toku, ale i svým charakterem. Tak jak není stejný otisk prstu, tak i každý potok je svým rázem originální.

Každý potůček, každá říčka je obklopena přírodou a také lidskými výtvory. Vždyť i obce a samoty jsou s těmito vodami bytostně spjaty. Potoky jsou jako život, stále pádí kupředu, hlavně při svém zrodu. Nabíjí se energií v četných vodopádcích a splavech, aby ji pak kolem procházejícímu člověku předávaly s uvědoměním si plynutí času.

Posléze se jakoby v zamyšlení zklidní, jako kdyby se chtěly oblažit krásou květů či půvabného kapradí, rostoucích v jejich okolí. Na podzim pak barvami spadaného z okolních stromů listí. Ale i prostá realita je svými představami lákavá.

Nejenom vzhledem, ale i zvukovými projevy o sobě potoky dávají vědět. Šumění a šplouchání proudící vody mysl člověka pohltí, čistí ji a odvádí od škodlivých stresů do světa, kde je vše po staletí jednoduché, jednoznačné a prosté.

Kdo ví, kolikeré lidské generace zvukům tekoucí vody naslouchaly a meditovaly nad tím, jak čas a všechno s ním spojené nezadržitelně plyne. Mystický zvuk tekoucí vody nás objímá a nese mimo čas, mezi hvězdy, zaparkované nad našimi hlavami.

Je snad zbytečné konstatovat, že posedět u takového potůčku či říčky vždy potěší každou vnímavou duši.

Takže věnujme potokům a říčkám svoje srdce, bohatě se nám odmění.