Poslové jara

Poslové jara

Kdo by mezi námi nevítal příchod prvních teplejších dnů, prozářených jásavými slunečními paprsky. Po dlouhé, teplotami nevyzpytatelné zimě, působí přicházející změna počasí na naše tělo a především duši téměř omlazující způsobem.

A právě hřejivé sluneční paprsky s projasněnou oblohou vedou k tomu, že se pozvolna, velmi zvolna začne co nevidět probouzet i naše příroda.

Na svazích hor jsou ještě zrakem patrny ostrůvky mizejícího sněhu, ale zurčící potůčky stékající ze strání jsou neklamným znamením, že se krajina pomalu, ale jistě připravuje na svou pravidelnou roční změnu.

Předjaří ještě zvědavě oťukává dění v přírodě a jako kdyby váhalo, jestli se má či nemá vracet k doznívající zimě anebo raději přece už jenom nastavovat své ruce blížícímu se jaru.

Přes doznívající sněhové přeháňky se na mezích, v parcích i lesích se začínají objevovat první známky rodícího se života a je jenom na nás, zdali je svým zrakem dokážeme náležitě ocenit.

Nebude již dlouho trvat a po definitivním zmizení sněhové pokrývky zaregistrujeme v našich zahradách zvonečky krásných bílých sněženek, které si mnohý neznalý plete s přísně chráněnými bledulemi, jež mají zeleno žluté konce okvětních lístků.

Bledule jarní se spolu se sněženkami objevují jako jedny z prvních. Často se objevují ještě v objetí sněhu. V přírodě rostou na vlhčích místech v listnatých lesích, v křovinách a na jejich okrajích. Ve vlhkých až podmáčených listnatých lesích a parcích zase orsej jarní vytvoří celé rozsáhlé plochy. Často roste na březích potoků či přirozených vodních ploch.

A když se ve spadaném loňském listí rozzáří fialové květy jaterníků podléšek, bude zima definitivně na odchodu. Brzy na jaře vyrážejí u nich z podzemních oddenků nejprve květy, trojlaločné listy jsou ještě z loňského roku, nové vyraší až po odkvětu.


Typickou jarní květinou teplých listnatých lesů a hájů se stane bíle kvetoucí sasanka hajní. O něco méně častější a známá je žlutá sasanka pryskyřníkovitá.

Na vlhkých místech podél cest či potoků naše oči  jarem upoutají nápadná, dočasně bezlistá narůžovělá květenství devětsilu potočního s mnohomanželnými květy, což znamená, že v květenství jsou zastoupeny oboupohlavné i jednopohlavné květy a později nás u vod neopomene oslovit s velkými lesklými zlatavými květy i blatouch bahenní.

Žlutě kvetoucí podběl lékařský rovněž nelze přehlédnout, je užitečnou bylinou, neboť  jeho sušené květy a podzemní oddenky jsou v přiměřené míře účinnou součástí bylinných čajů proti kašli. Samotná rostlina  je jednou z prvních, která se objevuje na člověkem uměle vytvořených pustých stanovištích – náspech a zplanýrovaných skládkách.

Z keříků si jistě všimneme růžově kvetoucího, krásného i když prudce jedovatého lýkovce, babičkami zvaného vlčí býlí, a při trošce štěstí objevíme i první žluté střapce květů dřínu.

Ostatní stromy si dávají koncem února a začátkem března ještě na čas, prozatím jenom baculatí jejich pupeny, které se však taktéž za nějaký čas změní ve svěží zeleň listů a později pestře zbarvených květů.


S blížícím se jarem se bude bujaře probouzet i svět živočichů. Hlasitými projevy nás v parcích a remízcích upoutají  především ptáci. Jednak ti, kteří prožívali zimu spolu s námi, tedy sympatické sýkory, zvonci, masivním zobákem vybavení dlaskové a nebojácní kosi. Zpěvem se nám odmění za zimní přikrmování a zanedlouho nedočkavě přilétnou z jižních krajin další známí pěvci.

Koncem února můžeme uslyšet nad polnostmi v letu zpívajícího skřivana polního, kterého poznáme mimo jiné i tím, že se třepotavě a poměrně dlouho vznáší  nad jedním a tímtéž místem.Údajně prý skřivani vyzpěvují v různých nářečích, dialektech a pak aby se mezi sebou domluvili…Jsou konzumenty i chlupatých housenek, což je docela přírodní rarita.

Poměrně brzy přilétají v celých hejnech bíle kropenatí ukřičení špačci, které ovšem v sezoně nebudeme už tak rádi vidět v našich ovocných sadech. Na loukách se zase začne majestátně procházet konipas bílý, známý kouzelnou přezdívkou třasořitka, no a krásným zpěvem nás bude stále více a více oblažovat do pozdního večera hnědě kropenatý drozd zpěvný.

Zima nám sice ještě z posledních svých sil mává z hřebenů Bílých Karpat, ale jistě už ví, že její vláda nad krajem pozvolna končí a že bude muset předat své žezlo svého panování lidem daleko bližšímu, toužebně očekávanému jaru.

Jaromír Slavíček

 

01.12. 2021 19:00:35
14.08. 2021 15:39:45
Návštěvy
Celkem: 111838
Týden: 339
Dnes: 37
  přihlásit poslední změna: 25.02. 2012 07:49:50