Podívej, jakou má radost!

Podívej, jakou má radost!

Máme podzim, i když teprve jsme na jeho začátku.

Vcházíme do doby, ve které se listí stromů odívá do svého tolik a tolik obdivovaného pestrobarevného šatu.

Pravda, slunce už tolik nezáří, ale o to více se pro nás stává vítaným návštěvníkem blankytně modře zbarvené oblohy.

Podzimní období je též dobou konání oblíbených hodů a poutí, zejména pak na našem Slovácku.

Jednou z nich se stala tento víkend vyhlášená brodská „Růžencová pouť".

Bylo na ní k vidění kromě nespočtu prodejních stánků i řada cirkusových atrakcí pro děti a dospělé.

Jedna byla pohledem poutavější jako druhá.

Návštěvníky oslňovaly svým originálním vzezřením, pestrými barvami, přičemž  byl jejich provoz doprovázen typickou, často až ohlušující hudbou.

Člověk nevěděl, kterou atrakci by si pro svoje dítě vybral. Některé byly po adrenalinu toužící dítka jak dělané, jiné nabízely o poznání klidnější zážitek.

Nebylo snadné se rozhodnout pro tu kterou.

Starší jedinci si do jejich výběru moc mluvit nedali, volili mezi crazy lavici, horskou spirálovou dráhou, kamikadze, autodromem, centrifugou, break dance, nebo jak se všechny ty atrakce nazývaly.

Mladším možná ke spokojenosti stačily osvědčené houpačky, labutě, kačeři, nebo skákací hrad.

Věru, bylo to těžké rozhodování.

Všude kolem výše uvedených atrakcí bylo plno postávajících rodičů s dětmi, adolescentů, dospěláků, seniorů, mezi kterými se nově příchozí jen obtížně prodírali.

Tak trochu stranou veškerého toho ruchu stál velikostí menší kolotoč, no, přece ten, na který jsme byli zvyklí v dřívějších dobách.

Postávalo u něho jen několik málo rodičovských párů s malými dětmi.

Možná bylo někomu z těch, co kolem procházeli, i líto této méně nápadné, pro někoho až skromně vyhlížející pouťové atrakce.

Možná i ona sama tak trochu „záviděla" oblibu těm vyšperkovaným, někdy až hrůzostrašně vyhlížejícím „kolegyním", které byly obklopeny poměrně velkými hloučky zájemců, toužících si je vyzkoušet.

Třeba si „říkala":

„Vám je, holky, vy se o sebe dokážete svým zjevem postarat. Vašim vlastníkům přinášíte slušné zisky, na vás se jistě těší všichni ti, kteří se k vám přicházejí pobavit a zažít s vámi nějaké to vzruší.

A zatím já, nevelký kolotoč, smutně stojím tak trochu stranou zájmu.

Kdo by o mě stál?"

.......................

Na ploše kolotoče stál vláček s imitacemi zvířátek a autíček.

„Mami, já chci na to autíčko," žadoní jeden malý človíček a ukazuje svou ručkou na jedno z nich.

„A budeš pevně držet volant, nevypadneš?" reagovala  na prosbu dítěte jeho matka.

„Ano, mami, neboj se!"

„Tak to zkusíme," odpověděla maminka, aby následně popošla ke kolotoči a vložila několik mincí do rukou jeho majitele.

Ten jí pomohl se vsazováním jejího potomka do autíčka. Pak ještě vysadil jednu dívenku do sedla koníka.

Vrátil se do svého „velínu", stiskl knoflík, a vláček  s malými „jezdci" se pomalu rozjel.

Stačilo se v tu chvíli podívat do očí chlapce, jak zářily štěstím.

Jel přece v autě.

Co na tom, že ono nebylo úplně to nejopravdovější.

Maminka kynula dlaní kolem projíždějícího chlapce, který její pozdrav opětoval.

Pootočila se ke svému manželovi.

„Podívej, jakou má Pavlík radost!"

Manžel souhlasně pokýval hlavou, vždyť co může být krásnějšího, než vidět usmívající se dítě.

Kolotoč pomalu, pomaloučku zastavoval.

Tatínek opatrně pomohl své ratolesti z autíčka vysednout.

„Jaké to bylo, Pavlíku? Pěkné, viď?" zazněla jeho otázka.

Dítě s úsměvem přitakalo.

V tu chvíli ale měl určitě „radost" i ten nevelký, tak trochu zájmem opomíjený kolotoč. Poskytl dětem to nejlepší, co mohl.

Obdařil je radostí, pocitem štěstí!...

Jaromír Slavíček

09.10. 2021 18:38:36
14.08. 2021 15:39:45
Návštěvy
Celkem: 109510
Týden: 387
Dnes: 30
  přihlásit poslední změna: 05.10. 2014 20:45:42