Planetární stezkou

Planetární stezkou.

Již z předstihem byla brodská veřejnost informována o datu otevření naučných stezek v Uherském Brodě a jeho okolí. A tak v pátečních odpoledních hodinách řada Broďanů zamířila k velkému schodišti nad brodským nádražím, aby se stala účastníky velkého planetárního dobrodružství.

Ti určitě přicházeli i se zvědavostí, neboť ono cestovat v průběhu necelých dvou hodin celou naší planetární soustavou, to není jenom tak. Více jak stovka zvědavců se tísnila u výchozího bodu naší cesty, tedy u modelu Slunce.

Celebrity jedna vedle druhé, umělci, pedagogové, řadoví občané, ale i početně zastoupené mládí, ti všichni s napětím očekávali, co se bude v blízkosti naší hvězdy, dárkyně života, dít.

Jako první vystoupil podle očekávání s projevem pan starosta ing. P. Kunčar, který všem přítomným ozřejmil význam imitace planetární soustavy pro město, pro veřejnost.

Její budování bylo spojeno s úsilím mnoha odborníků z řad firemních pracovníků, managementu města, pochopitelně i astronomů. Uvedený projekt si vyžádal v průběhu času nemalé finanční částky a enormní pracovní vypětí všech zainteresovaných osob. Jim tedy patří nemalý dík a uznání za jejich dílo.

Žulové modely planet jsou svým vzhledem více jak přesvědčivé, navíc jsou doplněny panely s bohatým informačním materiálem. Jsou svými stanovišti od sebe vzdáleny v poměru odpovídajícím skutečným jejich vzdálenostem, podobně jsou rozlišeny i velikostně. Planetární stezka se vine městem nahoru, vždyť i my v nočních hodinách zvedáme hlavu vzhůru při pozorování vesmírných těles.

Ale dost faktografie! Po projevu pana starosty došlo k tradičnímu přestřihování pásky, kterýžto akt se stal pro přítomné podnětem k nastoupení cesty za poznáním.

V následujícím času jsme se stali, my znalostí dychtiví, jakýmisi imaginárními slunečními paprsky putujícími naší sluneční soustavou. Průvodce nám dělal člověk, který celý svůj život zasvětil astronomii a především její osvětě. Byl jím pan ing. Rostislav Rajchl. Jeho prostřednictvím se nám jako první představil málo známý Merkur.

Následovala ho jak jinak než Venuše. V jejím nesnesitelném žáru opět pan starosta promluvil, tentokrát do mikrofonu regionální televize. Další naší zastávkou byla naše Země. O ní by se dalo ještě, krom uvedeného, ještě hodně povídat, ale čas běžel, a jak známo, sluneční paprsky rády spěchají.

Zajímavá fakta jsme se dozvěděli o Marsu, jeho nehostinném povrchu i tajemných kanálech, snad vytvořených činností vody. „Prolétli“ jsme kolem pásma planetek u gymnázia, abychom se zastavili u Jupitera, nejmasivnější planety naší sluneční soustavy. Mnohé z nás do svých prostor odklonilo gravitačními silami digitální planetárium.

Ti, kteří snad v těch hodinách postrádali na nebeské klenbě hvězdy, mohli se jich nabažit právě v něm, neboť do jeho kopule se dala promítnout celá nebeská klenba včetně hvězd a planet v plné své kráse. Když ale pak odtud návštěvníci vycházeli ven, museli se někteří z nich, dojmů plni, do svých oděvů více zahalit.

Nebylo divu, od Slunce jsme se vzdálili již příliš. Své o tom věděl i plynný planetární obr Saturn. Škoda jen, že jsme u něho postrádali známé prstence. Možná jsme se jenom nepozorně dívali?

Modře zbarvený Uran nás přinutil ještě více zapnout knoflíky. Bylo to pochopitelné, vzdálenost od mateřské hvězdy byla již příliš velká. Navíc pronikavě ubývalo i světla.

U každé planety se shlukovaly „paprsky“ v podobě houfů návštěvníků, kteří bez dechu naslouchali zasvěcenému výkladu pana inženýra. Vmezeřená galaktická stezka nám zase v krátkosti umožnila seznámit se s krásami a zákonitostmi celého vesmíru. Pak už před námi stanul jen Neptun, ledová planeta.

Chladno bylo i kolem něho, jen co je pravda. A proč jsme následně nezamířili k Plutu? No, to je jen tzv. trpasličí planeta. Kdo by ji na obzoru hledal, byla od nás příliš vzdálená. Ale i bez Pluta jsme se toho o naší sluneční soustavě v průběhu naší cesty dozvěděli více jak dost. Se životem jsme se mimo Zemi ale žel nesetkali.

Ale co to říkám? Přece za Neptunem, tedy u brodské hvězdárny, bylo živo ažaž. Tam, kde je guláš, vlčnovské koláčky a vínko, tam přece život musí být, není-liž pravda? Všem zúčastněným velice chutnalo.

Vysoko nad námi se sice prostírala téměř zatažená obloha, ale vidět zapadající Slunce na západě, byť bylo od nás daleko, hodně daleko, byl úžasný pocit.

Jako by nám ono svými červánky děkovalo za sebe i planety za zájem, který o ně nemalá část brodské veřejnosti projevila.

25.07. 2021 12:38:16
20.02. 2020 17:11:14
Návštěvy
Celkem: 105564
Týden: 525
Dnes: 38
  přihlásit poslední změna: 09.11. 2015 19:56:40