Planetárium

Brodské planetárium

Tiskem prošla zpráva, že se v Uherském Brodě v prostoru Domu kultury zřizuje digitální planetárium, kromě Brna jediné na jižní Moravě.

Uvedená informace mě pochopitelně nemohla nechat klidným.

Byla při dopoledním zatmění Slunce ústně předána i desítkám před kulturákem stojících osob, ale mnozí z nich to zajisté věděli z různých informačních zdrojů už s předstihem.

V slunečném odpoledni posledního podzimního dne jsem před 15. hodinou nedočkavě vyrazil do uvedeného místa.

Prošel foyer centra kultury, pak následovalo pár kroků krátkou chodbou, ale to už jsem při otevřených dveřích uviděl známou tvář ředitele brodské hvězdárny ing. Rostislava Rajchla.

Stál při okraji dá se říct svého díla, kterého zrod nejenom podpořil, ale svými organizačními schopnostmi i realizoval.

Planetárium má kopulovitý tvar o průměru 5 metrů.

Pod kopulí je kruhovitě rozmístěno okolo 30 měkkých, do syté modři zbarvených křesílek, ze kterých je možné pozorovat imitaci nebeské sféry v celé její pohádkové kráse.

V astronomii jsem laik, takže jsem usedl a byl, stejně jako ostatní přítomní, zvědavý na nastávající prezentaci vesmírných dějů, kterou měl odborným výkladem řídit, no kdo jiný, než pan inženýr.

Světlo zhaslo, zešeřilo se, aby nad našimi hlavami započalo velkolepé přestavení. Nejprve však připomenutím dopoledního, divácky tak vydařeného zatmění Slunce.

Pak se na „obloze“ rozzářily stovky hvězd i planet různých velikostí. Z nepřeberného množství hvězd se vhodně volenými spojnicemi zjevovala nám známá i neznámá souhvězdí.

Dala se do pohybu, takže netrvalo dlouho a měkce se ke mně i mým sousedům začala snášet hvězdokupa Kuřátek z Mléčné dráhy.

O chviličku později se nad námi zaskvělo v plné své kráse zimní souhvězdí Orion, ke kterému v pozdním večeru rád upírám oči. Kousek od něho se zase pochlubilo svým vzhledem souhvězdí Býka.

Nedaleko od předchozího, snad jen pár milionů světelných let, bylo k nalezení mně sympatické souhvězdí Blíženců. Proč sympatické? No, v jeho znamení jsem se narodil.

Do souhvězdí pak byly promítnuty dle jejich názvů příslušné obrazy. Velká medvědice vypadala opravdu hrozivě.

Pak se přišly laserovým ukazovátkem pana inženýra představit jednotlivé planety. První se dostal na řadu Mars, jeho nevlídný povrch, mrazivé klima, záhadné kanály i pravděpodobná kdys přítomná voda.

Jeho vulkán Olympus je nejvyšší horou ve Sluneční soustavě, ta svými zveřejněnými parametry vzbudila nepředstíraný údiv.

Oproti chladu Marsu zobrazovaná Venuše přímo sálala horkem, gigantický Jupiter se nám zase pochlubil svou záhadnou Velkou červenou skvrnou.

Saturn se nám prezentoval svými pásy, tvořenými nevyčíslitelným množstvím kamenných úlomků různé velikosti. Vše, a to je třeba zdůraznit, bylo na ploše kopule v neustálém krouživém, nebo naopak chaotickém virtuálním pohybu.

Někdy až tak naturalistickém, že jsem si v jednu chvíli musel rukama instinktivně zakrýt hlavu před „dopadajícími“ úlomky Saturnova opasku.

Stejně si tak počínaly vědecké sondy, ať už americké nebo sovětské. „Přistávaly“ jedna za druhou na našich temenech, doprovázeny hřmotem, připomínajícím startující rakety.

Pohádkovou tečkou pátečního diváckého zážitku se na severním obzoru stalo divukrásné taneční představení vlnících se světel polární záře, která byla shodou okolností v minulých dnech pozorovatelná i v severních oblastech naší republiky.

Očkem jsem v tu chvíli mrkl na spolu přítomné diváky. Všichni měli vyvrácené krky k „nebeské“ sféře, včetně kameramana regionální televize Slovácko. Kdysi byla mou oblíbenou knihou publikace admirála Byrda „Sám a sám“.

Počátkem minulého století se nechal na několik měsíců zazimovat poblíž Jižního pólu v Antarktidě, aby tam prožil dlouhé měsíce v naprosté tmě a samotě.

Ve svých knižních vzpomínkách uvedl: „Nejúchvatnějším zážitkem v mém pobytu bylo pozorování nade mnou zářícího hvězdného světa, a to v absolutním tichu, oproštěném od všech civilizačních vlivů.

Teprve tam jsem si v plné míře uvědomil, že člověk je pouze pranepatrnou částí obrovského a i nadále tajemného vesmíru.“ Podobné pocity jsme měli, snad mluvím za všechny účastníky hvězdného představení, v tom pátečním odpoledni v nově zřízeném planetáriu v Uherském Brodě.

Co říct více?

No přece: „Děkujeme!“

25.07. 2021 12:38:16
20.02. 2020 17:11:14
Návštěvy
Celkem: 105745
Týden: 398
Dnes: 35
  přihlásit poslední změna: 27.03. 2015 06:50:15