Pitný režim

Pitný režim

To je zajímavé, mám totiž pocit, že za mého mládí se o pitném režimu vůbec nemluvilo.

Ale je docela možné, že mluvilo, ale já jsem byl tenkrát asi sluchově indisponován.

Jedno je v současnosti jisté, snad nemine den, abych se o pitném režimu v nějakém periodiku nedočetl.

Vzpomínám si, že v určitém období, nevím ovšem přesně odkdy, se na lavicích studentů začaly objevovat láhve s pitím, myslím tím dovoleným..

Minerálky, stolní vody, různé limonády. Každou chvilku tyto tekutiny adolescenti, ale i mladší zvedali ke svým ústům a „sosali".

Osobně mně to na rozdíl od mnohých mých kolegů, učitelů, nevadilo, ale říkal jsem si v duchu, proč to dělají, co z toho neustálého připíjení mají.

To mají opravdu takovou žízeň, nebo to dělá ta „pijácká" propaganda v masmédiích?

Skoro jsem ty láhve v rukou záviděl.

Vím už drahnou dobu, že senioři mají snížený pocit pro vnímání žízně. Už tímto faktem jsem tedy věkově zařazen.

Po čase mně ale nezbylo než přemýšlet o nápravě mého nedostatku, neboť moji ošetřující lékaři upadali do mdlob, když jsem jim dal na vědomí, že si denně dám ráno kávu a pak už skoro nic.

Jeden mně po mém přiznání nestydatě oznámil, že ať se nedivím, když vypadám jak vysušená islandská treska..

„Pijte 2-3 litry tekutin denně, nebo uvidíte," pravil.

Nevím jak to myslel.

Začal jsem ale přece jenom přemítat, který nápoj by byl v daném množství pro mě nejlepší.

Moji oblíbenou kávu jsem téměř okamžitě zavrhl, neboť kofein zvedá krevní tlak.

Pivo zase nepiji z toho důvodu, protože mě už po jedné sklenici nadýmá.

Co by s mým organismem udělaly 2 litry vína, není až tak těžké domyslet.

Tak co tedy pít?

Mléko?

No nejsem přece kojenec.

Čaj by možná šel, ale když mně chutná jak vyvařené ponožky. Může být  po zdravotní stránce chválen jak chce.

Ostatně po čase se stejně o čemkoliv objevují protikladní informace, o čaji nevyjímaje.

Minerálky mají v sobě hodně solí a taktéž některé obsahem oxidu uhličitého nadýmají.

Zbývá čirá voda.

Balená je bez chuti a bez zápachu, nic moc. Vodovodní je trošinku cítit po chloru, no v nouzi se pít dá, ale požitek to není, alespoň pro mě, žádný.

Málem bych zapomněl na ovocné šťávy.

Ty z obchodu ne, mají v sobě chemie až až, ale co tak ty vlastnoručně dělané?

I zakoupil jsem si odšťavovač a příslušnou zeleninu.

Mrkvová štáva celkem šla, ale po čase  se omrzela, stejně jako ostatní.

Navíc mě obtěžovalo zdlouhavé obtížné umývání odšťavovače, které mně moc na náladě nepřidávalo..

Holt, jak se pitný režim bere jako povinnost, je to otrava.

Možná že mám k pití vyvolanou averzi od té doby, když sestřička v nemocnici každou chvíli plnila vodou džber na stolku a neustále se mě ptala, jestli jsem byl už na „malé".

Bože, jak já závidím teenagerům touhu po žízni...

Ale ještě více jejich věk...

Jaromír Slavíček

08.09. 2021 10:21:39
14.08. 2021 15:39:45
Návštěvy
Celkem: 108536
Týden: 361
Dnes: 6
  přihlásit poslední změna: 22.06. 2013 14:33:28