Pašovická cyklostezka

Pašovická cyklostezka

Cyklostezek je již v naší krajině hodně. A stále jich přibývá. Svým počtem rostou doslova jako houby po dešti. Umožnují nám se dopravit rychle a pohodlně tam, kam máme namířeno.

Jak cyklistům, tak i pěším. Každá z cyklostezek má svůj osobitý ráz. V plné míře to platí i cyklostezce, která vede z Pašovic téměř až do Maršova. Ne každý, kdo projíždí Pašovicemi, ale o ní ví.

U autobusové zastávky se musí odbočit do postranní ulice, po několika desítkách metrů zabočit ostře doleva, a teprve potom může náš zrak spočinout na počátku následně popisované trasy. První co uvidíme, to je moderně utvářená kaple sv. Jana Sarkandera. Její věžička je vidět ze všech světových stran.

Ke kapli přiléhá hřbitov, již na první pohled pečlivě udržovaný. Jemu naproti stojí kaplička z roku 1850, historický to skvost. Škoda jen, že jí neposkytují dřívější chladivý stín dvě věkovité lípy, které podlehly náporu času.

Z tohoto místa se vydáváme dále po cyklostezce, která ovšem čas od času účelově slouží jako zemědělská cesta.

Častěji lze totiž ní potkat traktůrek nebo auto s přívěsným vozíkem, nežli cyklistu. Zpočátku po obou stranách cyklostezky lze vidět přestárlé jabloně s množstvím drobných plodů, o které již člověk evidentně ztratil zájem.

Je to ale škoda, tyto jabloně zcela jistě nejsou ošetřovány chemickými postřiky, a tudíž jejich plody jsou na rozdíl od jabloní šlechtěných nepoměrně zdravější.

Ale to už mezi stromy po levé straně našeho směřování probleskuje hladina nevelkého rybníka. Nejednou je možné na jeho hladině pozorovat ladně plující lysky černé a divoké kachny, které krouží mezi ostrůvky rákosu a orobince.

Občas jim dělají společnost i volavky a další vodní ptactvo. Zadumaní rybáři, posedávající na březích, vědí o životě tohoto rybníku své… Stezku svým průběhem kopíruje zprvu Holomňa, později Maršovský potok.

Oba dva vodní toky jsou na březích lemovány typickými vlhkomilným dřevinami, hlavně pak vrbami a o něco početnějšími olšemi. Kdo má oči otevřené, tak si mezi nimi všimne i méně známé zástupce dřevin, vesměs křovinatého rázu.

Načervenalými čepičkami plodů, připomínajícími kněžské čepice, se honosí brslen evropský, červenými bobulemi upoutá naši pozornost i kalina obecná. Občas je našim očím přírodou předkládán i divoký chmel, mající charakter liány.

Oplétá přilehlé stromy a zpestřuje svými šišticemi okolní vegetaci. To všechno pečlivý pozorovatel vidí po levé straně stezky. Pakliže však svůj zrak upře doprava, zamrazí ho. Nedávno byly napodél stezky vysázené mladé stromky. Nevydržely však na svých stanovištích dlouho. Neznámý pachatel je poničil jeden vedle druhého.

Byl pachatel vůbec člověk, nejeden z nás si jistě položí otázku. Proč to udělal, co ho k tomuto odpudivému činu vedlo? A tak alespoň ve svahu pasoucí se srnčí naplňuje naše srdce úctou k přírodě a její harmonií.

Tu dokládá klid, všude kolem se prostírající velebné ticho, které je pro tento kout přírody tak typické, a tak pro nás všechny žádoucí.

Jaromír Slavíček