Parní vlak

Parní vlak

V první den dubna se otevíraný uherskobrodský dopravní terminál oděl do slavnostního hávu. Kam se jenom lidské oko podívalo, tam bylo možné obdivovat znovuzrozenou krásu nádražní budovy a jejího okolí. V prostoru se pohybovaly stovky lidí, kterým byl organizátory slavnosti nabídnut poutavý hudební program.

Malí si zase přišli na své jízdou na miniatuře vláčku v prostoru autobusového nádraží. Bylo možné prohlédnout si i sbírku historických fotografií nádraží a porovnat je s jeho současným stavem. A ten zasluhuje mimořádně velké uznání. Exteriér i interiéry nádražní budovy jsou zdařilým skloubením nově vzniklého moderního pojetí stavby s původní architektonickou koncepcí.

V první fázi slavnostního otevření terminálu jsme však především netrpělivě vyhlíželi historickou parní lokomotivu, jejíž příjezd byl už delší dobu místním rozhlasem i tiskem avizován. Mnozí z nás vystoupali za tím účelem na přechodovou lávku, abychom z ní měli pokud možno co největší rozhled. Vyjímali jsme z pouzder fotoaparáty, případně kamery, a upírali své oči k západu s nadějí, že co nevidět spatříme charakteristický sloup kouře, linoucí se z komínu parní lokomotivy.

A co se mělo stát, to se také s blížící se patnáctou hodinou i stalo. Směrem od Havřic se našim zrakům začal zjevovat dýmající železný oř. Zprvu dával o sobě vědět svou velikostí nepatrně, posléze více a více. Pozvolna se blížil k prvnímu nástupišti, na kterém se už tísnily davy zvědavců, stejně jako na přechodové lávce. S důstojností sobě vlastní lokomotiva zvolna zastavila. Zhluboka oddechovala jako běžec na dlouhé trati. Asi i ona „pozorovala“ dění kolem sebe, vnímala blesky fotoaparátů, snad i slyšela dotazy dětí: „Tati, co to je? Takový vlak jsem ještě neviděl.“ A tatínek s úsměvem patrně odpověděl: „To je přece parní lokomotiva.

Ta naším městem projížděla za mého mládí.“ Na lokomotivě bylo co pozorovat. Mnohé přihlížející upoutal nejenom její celkový vzhled, ale i kola, parní píšťala, ojnice, samozřejmě pak kotel s pístem a nezbytným komínem. A co by byla lokomotiva bez budky strojvedoucího, že ano? Po obhlédnutí parního vlaku se lidé začali přesouvat do přednádražního prostoru ke sledování slavnostního ceremoniálu, kterého se účastnili nejen významné osobností regionu, ale i zástupci ministerstva dopravy a životního prostředí.

Svou vzácnou přítomností poctil naše město i švýcarský velvyslanec, neboť vytvoření tohoto působivého dopravního uzlu by nebylo tak snadné bez dotačního přispění z Programu Švýcarsko – české spolupráce. Úvodního slova se ujali pozvaní hosté. Ve svých projevech se zaměřili na historii budování tohoto významného díla a jeho zasazení do rámce našeho města, rovněž tak na ocenění práce těch, kteří toto dílo zdárně dovedli do své konečné podoby.

Následně pak došlo i na tradiční přestřihování pásky a odhalení plastiky od Ondřeje Olivy, příjemným zpestřením celého odpoledne byla i přítomnost členů místního divadelního kroužku v dobových kostýmech. Já, stejně jako mnozí další, se však navrátil znovu k parnímu vlaku, neboť jsem si před několik dny zakoupil do něj jízdenku. Organizátory atrakce byla totiž majitelům jízdenek přislíbena jízda do Újezdce u Luhačovic a zpátky.

Po krátkém zaváhání jsem nastoupil do jednoho ze tří vozů za lokomotivou. Ve voze však nebylo k hnutí. Byla tam doslova hlava na hlavě, hlavně pak rodičů s dětmi. Vidět proud žhavých jisker tryskajících z komínu za bílého dne nebylo možné, ale i tak bylo co prožívat za dobu jízdy. Stovky mávajících rukou doprovázely již náš odjezd z brodského nádraží. Další lidé nám kynuli z mezí i polností při celé, zhruba pětiminutové projížďce do Újezdce. Tam jsem vystoupil, abych si dýmající krasavici vyfotil i z jiného úhlu pohledu.

Po návratu do vlaku jsem se už do dobově stylového kupé nedostal. Musel jsem zůstat stát na venkovní plošince, takže jsem si při zpáteční jízdě k uherskobrodskému nádraží užil kouře až až. A opět nás sledovali po celé trase četní diváci, téměř všichni s fotoaparáty a kamerami v rukou. Co říct závěrem? Asi citovat poslední slova jednoho z řečníků: „Ať je toto pohledné nádraží místem šťastných návratů a milých setkání!“

Lze s ním jenom souhlasit a navíc co dodat? Uherskobrodské nádraží patří a jistě bude patřit svým současným vzhledem i významem k těm nejkrásnějším v naší zemi.


 

25.07. 2021 12:38:16
20.02. 2020 17:11:14
Návštěvy
Celkem: 105563
Týden: 524
Dnes: 37
  přihlásit poslední změna: 03.04. 2016 09:46:18