Pařezy

Takové obyčejné pařezy...

Procházíme se lesem, obdivujeme zelení prosycené koruny stromů a nasloucháme štěbetání ptactva. Míjíme kolem stojící stromy, odhadujeme, jak se který z nich jmenuje, a snad i přemýšlíme o jejich významu v přírodě.

Náš zrak příležitostně zajisté zabloudí i mezi ně, kde spatříme prakticky v každém lese vyskytující se pařezy, malé i velké, nedávno vzniklé, ale i staré, rozpadající se..

Může na těchto torsech stromů, Proboha, být vůbec něco hodného k obdivu?

Vždyť jsou to odumřelé nebo odumírající  pozůstatky toho, co kdysi bylo majestátnými kmeny, vzhlížejícími do oceánu modři oblohy?

Máme tedy považovat pařezy za hřbitov toho, co kdysi vytvářelo les v jeho celé původní kráse?

Má být pohled na ně jen něčím smutným, něčím, čemu se lidské oko raději vyhne?

Otázka za otázkou se honí naší hlavou a hledá svou odpověď.

A přece je tato k nalezení!

Skutečností totiž je, že pařez zdaleka není jen mrtvou hmotou, jak by se mohlo na první pohled zdát, neboť zejména starší pařezy jsou doslova pokladnicí mnoha zástupců rostlinných i živočišných druhů.

Pravda, takových organismů, které spatříme nejspíše jen pomocí lupy nebo dokonce pouze pod objektivy mikroskopů.

Naši pozornost na pařezech zpravidla nejdříve upoutají porosty zelenavých mechů a řas, mezi kterými při podrobnějším pátrání nalezneme i spoustu drobného hmyzu, případně jeho larev.

Pařezina je samozřejmě i místem výskytu mnohých dřevokazných hub, z nichž nejznámější mezi lidmi jsou samozřejmě václavky nebo penízovky, ale například i poněkud vzácnější, hlavně v teplejších oblastech se vyskytující, léčivé lesklokorky lesklé..

Pařez je, jak říkají odborníci, jakýmsi ekosystémem, ve kterém se prolínají neživé a živé složky přírody. Je tedy něčím nadobyčejně živým, naprosto nezbytným pro existenci lesa jako takového.

Slovy mystika, pařez je vlastně specifickou reinkarnací původní živé hmoty v něco, co má nezastupitelné místo v kouzelném koloběhu života lesa či parku.

Není však pařez jak pařez. Kromě doby svého vzniku, liší se pařezy vizuálně i velikostí a zejména tvary.

Ne nadarmo je mnozí umělci  ztvárňují ve svých dílech, například řezbáři dokáží mladší a zachovalejší exempláře vytvarovat do podoby originálních uměleckých výtvorů.

Mnohé pařezy navíc za určitých podmínek evokují v naší mysli při větší obrazotvornosti  rozmanité představy a stávají se eventuálně pak v podobě samorostů součástí interiérů mnohých našich domovů.

A právě toto sepětí přírody s lidskou fantasií se stává příkladem vztahu člověka a okolního světa.

Samozřejmě, i pařezy jednou doznají svého konce, definitivně se dříve nebo později rozpadnou a stanou se jedním ze zdrojů humusu, který ovšem bude pravým dobrodiním pro lesní půdu, neboť ji obohacuje důležitými živinami, tak potřebnými pro vznik nového života.

Takže, co říci závěrem? Vše v přírodě má svůj účel. V uvedeném případě i to, co někdy mylně považujeme za něco odcházejícího, zbytečného. Bez této „zbytečnosti," respektive minulosti, by však v řadě případů nebylo ani budoucna. A to bychom si měli zavčas uvědomit

Mgr. Jaromír Slavíček