Pamětní nápisy

Pamětní  tabule a nápisy

Chodíme po městě, zvědavě nahlížíme do výkladních skříní, občas se kradmo podíváme k obloze, zdali o ní neplují  zlověstná mračna.

A přitom míjíme něco, co se podílelo na naši historií, včetně jmen těch, co svou činností prospěli našemu městu, jeho vzhledu i spokojenosti obyvatel Uherského Brodu.

Ano, jde o pamětné tabule a nápisy na zdech radnic, kostelů i obyčejných domů. Některé z těchto tabulí jsou vzhledově výrazné jak svou velikostí, tak i písmem, jiné sotva by člověk okem dohledal.

V poslední době se  můžeme stále častěji na některých místech setkávat s nevelkými mosaznými tabulkami se vsazeným, žel nepříliš viditelným popisem místa, který aby člověk četl pomalu s lupou. Starší jedinec tak už vůbec nemá šanci zjistit, co tyto tabulky svými sděleními chtějí kolemjdoucímu říci.

Bohužel je tomu tak i u jinak hezkého obelisku Via Lucia na Masarykově náměstí.

Což o to, tyto destičky samy o sobě svým složením asi vydrží dlouho, ale komu vlastně svou miniaturizací budou sloužit? Pro svoji malou hmotnost se pravděpodobně nevyplatí ani sběračům kovů.

Ale zpět k významu tabulí. Proč tak málo z nás se při klasických tabulích zastaví a popřemýšlí o jménech na nich uvedených, či událostech, které se v daných souvislostech kdysi v našem městě odehrávaly. Mnozí z obyvatel našeho města se přece v minulosti nemálo zasloužili o šíření dobrého jména našeho „královského“ města.

Ptám se, čtou lidé, jdoucí kolem městského muzea to, co je napsáno pod pomníkem J.A. Komenského? Řídí se ve svém životě jeho myšlenkami nebo mají alespoň snahu jim porozumět?

Ten, kdo kráčí kolem pamětní tabule se jménem JUDr. Václava z Kounic na Panském domě, ví vůbec, co to bylo za velikána a jakým způsobem pozvedl věhlas Uherského Brodu?

Skoro bych se bál mezi veřejností udělat anketu na toto téma…

Nastejno si dovolím uvažovat u nástěnných nápisů. Na místě bývalé Nivnické brány se ptám, kolik procházejících upře oči k nápisu, který se na přilehlé budově skvěje? A jak je tomu u sousedního Nadačního domu?

Obdobně platí uvedené u novodobých dějin!Kolik lidí se pozastavilo u památníku padlých z I. světové války na náměstí Svobody?  Stačí nám snad, že jednou za čas, nejspíše k 28.říjnu, delegace města k němu položí věnce a její členové poodstoupí a ukloní se?

Kdo u Sokolovny vzpomene umučených za druhé světové války a kdo zná jmen zahynuvších letců Kubíčka a Křivdy, uvedených na „radniční“ desce? A tak by se dalo pokračovat dále a dále.

Na škodu není ani připomenutí nápisů, byť v latinském jazyce, na věžích kostelů a škol.

Vždyť v dnešní moderní době by nemělo dát tolik práce příslušné nápisy si nechat přeložit, a pak  se posléze nad jejich smyslem zamyslet!

Měli  bychom být pamětlivi významných osobností našich dějin, neboť z jejich života a díla vzchází  ušlechtilý pocit sounáležitosti k této krásné zemi.

Takže až příště budeme bloumat po ulicích, zastavme se na chvíli u těchto míst a alespoň v duchu uctěme památku těch, na jejichž jména jsme a budeme hrdi!

Jaromír Slavíček