Nokturno-píseň noci

Nocturno – píseň noci

Procházet se v těchto dnes barevně laděnými parky a lesy je nesporně pro každého z nás požitkem, a to nejenom pro milovníky pestře zbarveného listí na stromech a početných lesních plodů, kterými se brouzdáme při své chůzi.

Ve světelném dni je však tato přehlídka barev přece jenom tak trochu narušována hlukem dopravy, a vůbec kypícím životem měst, ale i vesnic a vesniček.

Prožitek těchto, tak typických podzimních dnů je s usínající přírodou jistě velkolepý, ale někdy je dobré zaposlouchat se do nočních melodií do spánku se ukládající krajiny, které jsou něčím, co se věru  těžko popisuje.

Nejlépe je tedy v pozdním večeru vystoupat na návrší daleko za obcemi, daleko od ruchu civilizace

Pak, má-li člověk štěstí, uslyší to, čeho je stále méně a méně, uslyší ticho, velebné všeobjímající ticho. Tiskne se k poetické duši nočního hosta ze všech stran a hovoří  němu nenapodobitelným způsobem.

Lze jen souhlasit s tím, že ticho člověka oslovuje více než jakýkoliv jiný způsob kontaktu.

Prochází zvolna se kolem nás, zastavuje se, aby znovu postupovalo dál a dál. Ale otáčí se, znovu se vrací a bere nás za ruce. Navazuje rozmluvu s našimi myšlenkami, aby se opět chvilkově vzdálilo a pozdravilo okraj lesa a následně zamyšleně prošlo loukami.

Miluje pozvolna se snášející šero a už se přímo těší na závoj tmy. S ní si rozumí vůbec nejvíce...

A právě za velebného ticha si člověk může asi nejvíce vychutnat noční krajinu, kde v dáli na hřebenech Bílých Karpat září světýlka televizní věže a nedalekých televizních převaděčů.

Mezi hlubokými lesy, které spíše tušíme nežli vidíme, třpytí se jak hvězdy na obloze i horské samoty a rekreační chaty.

V údolích s rozsvěcují celá města a vesnice tisíci světel, některá seřazena podél ulic, jiná jen tak dovádivě a nepravidelně rozhozená do romantické noci.

A mezi nimi stuhy silnic a silniček s pohybujícími se světluškami jedoucích vozidel. Kdo asi v nich sedí, jakými úvahami se zabývá? Rozeznívá se v nich smích, anebo i tam se rozhostilo ticho souladu, či naopak nepochopení? Kdo ví?

Noční silnice jsou jak náhrdelník krajiny, na něm se zavěšenými a zářícími perlami lidských sídel.

Ano, krajina v noci pěje píseň, píseň o klidu a harmonií.

A ticho je hudebním nástrojem, který tuto noční scenérií provází...

...ticho...


duši konejším a rány zaceluji,

vlásky čechrám ve vlahém vánku,

jsem s vámi, vetknuto v teplo dlaní

něžnou vlnou sladkého spánku


velebné jsem pak veršem samoty,

našlapuji lehounce pěšinkou přání,

čekám na pozvání tlukotů srdce,

vkládám tmavou nocí hezké snění


když přátelé odchází, já zůstávám

tam, kde láska končí, bolu chvění,

utěším, pak se vzdechem odcházím,

slyšíte ale.. již zpěvu ptáků znění ?


Jaromír Slavíček

09.10. 2021 18:38:36
14.08. 2021 15:39:45
Návštěvy
Celkem: 109489
Týden: 366
Dnes: 9
  přihlásit poslední změna: 14.02. 2013 14:02:33