Strach
Tak jsem si po probuzení ve čtvrtek ráno pustil jako obvykle rádio. Mezi jinými zprávami, navyšujícími můj krevní tlak, jsem zaslechl, že americký prezident Trump uvažuje o vyzbrojení učitelů střelnými zbraněmi. Evidentně má jít o odezvu na masakr studentů na Floridě. Bude tedy už jen otázkou času, kdy se takové opatření zavede i u nás.
Proboha! Nechtělo se mně ani domyslet následků. Třeba v takové matematice! Student začne zmatkovat při výpočtech u tabule. No, a „matikář“ si v těch chvílích bude významně poklepávat na svoji naditou náprsní kapsu s nabitou zbraní. Ale nejenom ve škole by docházelo k vysoce stresovým situacím. Scházívám se s kolegyněmi v Miriam´s café.
Většinou s důchodkyněmi, bývalými učitelkami. Ale bývají tam k zastižení i déle sloužící. Už jenom ta představa! Usedneme a poručíme si tradičně kávu, nějaký ten zákusek, svařené víno či co. A započne diskuze. „Tak o čem dnes bude řeč, vážené kolegyně?“ beru si slovo. „Navrhoval bych si zavzpomínat na pedagogické porady. No, abych pravdu řekl, někdy se to nedalo poslouchat“. „Tak začněte vzpomínat, pane Jaromíre“, hlesne paní Eva, i v současnosti zástupkyně ředitele gymnázia.
Pootevře svoji kabelku a položí na stolek před sebe svoji oblíbenou „osmatřicítku“. Polknu nasucho slinu a zajíkavým hlasem pravím: „Ale já to tak nemyslel, na poradě byly vedením školy uváděny i rozumné názory“. Paní Eva si se zjevnou úlevou odsune zbraň kousek od sebe, ale i nadále ji ponechává v dosahu svých rukou.
Do baru přichází historička Jaruška. Ta asi ráda nosí v kabelce pistoli menší ráže, musím být ovšem i tak na pozoru. Ale jsem si naprosto jistý, že by ji, a to nejenom při výuce svého předmětu, neváhala v případě nutnosti bez okolků použít. Možná by při mých názorech na nějaké dějinné události z uvedené taštičky vyňala i zásobník a zeptala se mě, jestli nosím neprůstřelnou vestu. Ale i já bych v minulosti, pokud by studenti neznali Darwinovy úvahy, se nerozpakoval ani okamžik.
Přírodní výběr je přírodní výběr. Znalosti o zákonitostech vývoje organismů jsou přece velmi důležité. To moje bývalá mladá kolegyně Martina, ta by se jen s vlastnictvím pistole určitě nespokojila. Měla by v oblibě, jak jsem ji znal, nejspíše samopal Thompson. Ve své obci by s ním určitě slavila úspěchy při prosazování svých názorů o oblečení, ráda by si tedy i v hodinách zeměpisu pohrávala s jeho spouští.
Ale zpátky k pedagogickým poradám! Při na nich po připomínkách Heleny k názorům ředitele či jeho zástupců by bylo možné z kapes řídícího managementu zřetelně slyšet cvakání závěrů. Učitelé by mohli nosit na tyto summity jen útočné nože s malým dosahem. Šlo by tedy o zjevnou diskriminaci. Zvlášť důležité by bylo být ozbrojen při dozoru na chodbě.
S káráním studentů při jejich poštuchování bychom rozhodně neuspěli. Zprvu by snad postačil varovný výstřel. Zbraní by se kantoři neměli vzdávat ani v jídelně. Ne vždy se přece kuchařkám oběd vydaří. Tak mě ale napadá, a co administrativní aparát?
Byl by také vyzbrojen? Samozřejmě! Krátké palné zbraně v zásuvce sekretářek by nebyly na škodu při zbytečných návštěvách studentů i učitelů. Takže tak asi vidím budoucnost našich škol, zejména pak učitelů.