Nech brouka žít!

Nech brouka žít!

Tak jako každý  rok, tak i letos se do malebné krajiny jižního Valašska sjel výkvět nejlepších mladých ekologů ze středních škol Zlínského kraje v rámci ekologické olympiády.

Zatímco v loňském roce bylo nosným tématem téma Krajina a zemědělství, letos se soutěžící zaměřili na úkoly, související s rolí bezobratlých v naší krajině, konkrétně pak jednotlivých druhů hmyzu..

Když po krajině chodíme, jsme nepochybně uchváceni její krásou a různorodostí. Kdo by se doslova v bezdeší nezastavil, když se jeho zraku prostře obraz nablízku se pasoucí srny na louce či lesní pasece?

Jen málokdo z nás si ale všímá světa těch nenápadných drobných živočichů, kteří při pozorném pohledu jsou všude kolem nás k zastižení. Všech těch broučků, motýlů, včel, kobylek, vážek a mnoha ostatních.

Naštěstí jsou mezi námi i ti, kteří se skloní k putujícímu broučku, jenž usilovně pospíchá třeba přes cestu, a položí mu alespoň v duchu otázku

" Kam to běžíš, střevlíčku, jaký je cíl tvého počínání? Utíkáš za potravou, anebo za svou milovanou?"

Kdo ví, co si ten malý tvor v tom okamžiku myslí o tom obru nad ním se sklánějícím?

A právě na tyto drobné živočichy byla zaměřena pozornost ekologického mládí, které spolu s odborníky považuje přírodu za klenot, nad jehož účelovost a krásu není.

Třídenní klání  na valašsko klobouckém gymnáziu, ale i na dobově stylovém Envicentru ve Vysokém Poli pod tajemným Klášťovem, bylo tématicky rozčleněno do několika etap.

Ve čtvrtečním slunečném odpoledni měli tříčlenné kolektivy studentů za úkol objasnit význam vybraných ekologických pojmů.

„Ruku na srdce, kdo z laické veřejnosti ví, co je to dešťníkový druh, bioindikátor, anebo umí odpovědět na otázku „čím dýchají larvy komárů?"

Ani úkoly následného testu nepatřily k nejlehčím.

Třeba takový dotaz „jak lze rozlišit samečka od samičky u hlemýžďů?" je hodně matoucí svou rafinovaností.

Ale studenti se i takového problému s úsměvem a v pohodě zhostili.

„Rozlišení přece není možné! Vždyť hlemýždi jsou hermafrodité, tedy obojetného pohlaví!"

U nich tedy nevěra asi nepřichází v úvahu, pomyslí si nejeden z nás.

Na druhé straně stejně při svém rozmnožování  vyhledávají jiného jedince, třeba to dodatečně někoho napadlo, tak nevím, asi jsou mezi nimi přece jenom záletníci, byť nespěchající!

Soutěžícím se však po splnění těchto úkolů dostalo jen kratšího oddechu a už se museli vyrovnávat s analýzou datových souborů, přičemž jejich úkolem bylo vyvodit závěry ze skutečnosti, že ve dvou údolích se srovnatelným životním prostředím byl překvapivě rozdílný počet motýlích druhů.

Pomocí počítače se pak potýkali s návrhy, jak zabezpečit co nejlepší podmínky na zděděném statku pro výskyt orchidejí, jalovců a motýlů.

Jak je vidno, šlo o úkoly, které by svou obtížností zamotaly hlavu nejednomu z „dospěláků,"  a které vyžadovaly plné soustředění soutěžících, a to jak děvčat, tak i chlapců.

K večeru se však událostmi nabitá atmosféra soutěže zcela uvolnila předváděním humorných, ale rovněž bodově hodnocených scének, které, jak ostatně jinak, se opět týkaly hmyzího světa.

A tak se prostorem „divadelního sálku" dala znovu do pohybu řada představitelů hmyzí říše, přičemž na lidskou rukou umně vytvářené krovky brouků bylo radost pohledět.

A pokud některému hmyzímu druhu v inscenovaném příběhu hrozilo ublížení, mohli jste si být jisti, že se záhy v jeho okolí pohotově našel jeho statečný ochránce.

Druhý den soutěže měl již veskrze praktický nádech, i když ani tento den soutěžící neminula náročná „poznávačka."

Hlavním úkolem mladých ekologů však bylo sestrojení „domečku" pro společenstvo hmyzu, při použití, pokud to bylo jen trochu možné, přírodních materiálů.

Jak se dělají ptačí budky, to ví snad každý, ale jak se vypořádat se stavbou „bytovky" pro brouky, čmeláky a další zástupce hmyzu, to vyžadovalo od studentů občas si dát hlavu do dlaní a přemýšlet a přemýšlet!

Ale netrvalo dlouho a už se stala součástí pracovního procesu různá prkýnka, kůra stromů, polštářky mechů, různě zabarvené listí, úlomky dřeva, cihel a tak podobně.

Vše se s citem stloukalo a slepovalo, jen aby předpokládaní hmyzí nájemníci měli ve svém novém bytě patřičný komfort.

Vzniklé „hmyzí vilky" měly vesměs pyramidální tvary, ty výstavnější pak uvnitř i několik podlaží, ale mezi námi, na pořádek se v jejich interiéru až tak zase příliš nehledělo.

Proč také, když přece víme, že nejenom mnozí lidé, ale i hmyz si na něj zrovna moc nepotrpí...Důležitější bylo, aby v hnízdečku bylo sucho, nefoukalo tam, a aby v něm zavládla co nejvíce rodinná pohoda.

Bylo rovněž nutné u některých novostaveb zajistit, aby do nich v budoucnu nepřicházely nezvané návštěvy predátorů, tedy kořistníků, případně i obtěžujících parazitů.

Čili v podstatě šlo o nároky obdobného rázu, jaké máme my lidé!

„Řeknu vám ale upřímně, když jsem si obhlédl ty nejdokonalejší výtvory našich mladých architektů, chtěl jsem být alespoň na chvilku broukem nebo čmelákem taktéž."

Nájem tam nemohl být nikterak veliký, a přitom o holobyty rozhodně nešlo!

Pracně vyrobené příbytky musely být v sluncem zalitém kraji navíc usazeny do optimálních terénních míst, nejlépe do polostínu proteplených mezí, a patřičným způsobem kamuflovány.

I to se víceméně zdařilo, neboť jsem řadu vybudovaných hmyzích příbytků pro účely fotografování přes veškeré své úsilí v křovinách vůbec nenašel.

Uherskobrodské družstvo, vedené paní profesorkou Alenou Ondrůškovou, si dalo záležet na výstavbě pensionu pro čmeláky a přiléhavě ho nazvalo čmelínem, přičemž se tato chvályhodná akce v podstatě obešla bez dotací z EU.

Čmeláci, jak jistě veřejnost ví, jsou schopni opylovat mimo jiné i hluboké květy, a tak se studenti společně snažili najít v okolí hmyzího „hotelu" nějaké hluchavky a  jeteloviny s úmyslem přesadit je do okolí čmelína, aby popisovanému hmyzu tak trochu obohatili jídelní lístek a současně udělali přicházející, přísně se tvářící hodnotící komisi radost!

Ale ani tímto chvályhodným činem nebyl ještě zcela vyčerpán program pátečního dne.

Zvečera bylo třeba, aby studenti vytvořili panel s návrhem ochrany jimi vybraných bezobratlých živočichů a později se ho pokusili obhájit před „soudním dvorem," tvořeným profesionálními ochránci přírody.

Navrhl jsem brodskému družstvu možnost ovlivnění poroty nějakou tou obálkou, ale můj jinak dobře míněný návrh bohužel přijat nebyl...

Ale nyní vážně!

Bylo opravdu kouzelné pozorovat s jakým zaujetím a pestrými argumenty se ti mladí snažili hájit svá dílka.

Místností občas zněly i verše a do rukou hodnotících se předávaly malá, s obhajobou související výtvarná díla, ze kterých by měli posuzovaní hmyzí zástupci zcela nepochybně radost.

Skutečnost, že členové komise během výkladu studentů většinou s uznáním mlčeli a neměli v podstatě k předkládaným faktům co dodávat, mluví snad sama za sebe.

Prostě hmyzí svět měl ten večer k dispozici více jak dva tucty znamenitých a neúplatných advokátů, a to je přece deviza k nezaplacení!

Závěrečný den, tedy v sobotu, po nádherném ranním výchozu slunce za obzorem Bílých Karpat, následovalo v hezké a útulné budově gymnázia vyhlašování celkových výsledků.

Bylo nesmírně povzbuzující, že v aule školy stáli v tuto dobu proti sobě, ale zároveň symbolicky jako jeden celek, mladí ekologové spolu s věkově se příliš nelišícími učiteli a členy poroty!!!

O budoucnost ochrany přírody tedy nemusíme mít už z tohoto důvodu příliš velkých obav!

Po zveřejnění bodového hodnocení jednotlivých kolektivů se z řad organizátorů soutěže zvonivě ozvalo:

„sláva vítězům,.....následovala krátká pomlka – a vlastně tedy všem soutěžícím!"

Ano, je to tak!  Všichni zde přítomní měli a mají v úctě přírodu, což  je vklad pro život jedinečný a snad vůbec nejcennější.

Dovolím si závěrem v této souvislosti parafrázovat známý výrok velkého učitele národů J.A. Komenského.

„Všichni na tomto jevišti světa, rozuměj přírody, stojíme, a vše co se tady koná, nás se týká!"

Jak výstižné!!

Vše v přírodě je propojeno jemným a neustále se měnícím předivem vztahů, které my lidé musíme citlivě respektovat a udržovat v rovnováze, neboť jenom tak se podaří udržet přírodu životaschopnou, náš život podmiňující a obohacující.

Je zcela mylné se domnívat, že jsou to ekologové, kteří překrývají lány úrodné orné půdy fotovoltaickými panely, a navíc souhlasí s větrnými parky elektráren na hřebenech hor.

Aby bylo v těchto věcech jasno, ekologové jsou především těmi z nás, kteří přírodu s citem poznávají a snaží se jí co nejvíce porozumět.

Současně neskrývají svá přání zachovávat její druhové složení v původní rozmanitosti, a to nejenom pro současnost, ale především pro generace, které přijdou po nás!

Nechejme tedy žít nejenom brouky, ale i ty všechny ostatní organismy, bez  kterých by život na naší krásné planetě nebyl tak mnohotvárný, účelný a lidskému oku ladící!

Pokusme se svým každodenním konáním pochopit, že příroda se bez nás lidí obejde, ale my bez ní nikoliv!

Jinak řečeno, maličko pozměněnými slovy známého německého filosofa Immanuela Kanta:

„Jen dvě věci by nás měly přivádět v úžas, modré nebe nad hlavou a mravní (ekologické) povědomí v nás!".... Co k tomu dodat?... Snad jen: „Pravda pravdoucí!"

Jaromír Slavíček

01.12. 2021 19:00:35
14.08. 2021 15:39:45
Návštěvy
Celkem: 111836
Týden: 337
Dnes: 35
  přihlásit poslední změna: 08.10. 2012 07:54:54