Národní parky

Přednáška o národních parcích

Ve středu 28.dubna byla v městské knihovně uskutečněna přednáška o národních parcích světa..Tato chráněná území jsou místy, kde se kloubí krása přírody s nutností zachování jejich přírodních prvků pro lidstvo v rámci jejího přírodního a kulturního dědictví.

Vybrat z několika set nádherných přírodních scenérií je velmi obtížné a je věcí vkusu jednotlivých zájemců o přírodu.

Rozhodl jsem se pro následující sled výkladu těchto parků dle jednotlivých kontinentů.

Národní park "Jasper" jepřekásnou ukázkou kombinace ledových štítů a s nimi propojených ledovcových jezer a řek.

U národního parku „Denali" je možno obdivovat v jeho komplexním rozsahu severskou přírodu v jejím neustálém přerodu. Polární záře, které jsou zde častým jevem, jenom navyšují magickou krásu zdejší přírody.

Yellowstonský národní park upoutá návštěvníky dosud dřímajícími vulkanickým jevy s mnohými doprovodnými jevy: fumaroly, gejzíry i svéráznou flórou a faunou.

„Yosemitský" národní park zase dává najevo monumentalitu svých žulových masivů  a náhled na největší stromy naší planety-mamutí sekvoje.

Přírodním divem světa je ovšem „Grand Canyon", obrovská to průrva v zemském povrchu, tvořená vrstvami různobarevných pískovců. Je dokladem ohromné, dlouhodobě působící erozní síly vody a větru, která toto velkolepé přírodní dílo během věků vykonala.

„Havajské sopky" jsou poměrně mladými geologickými útvary. Jejich láva je řídká a vytváří štítové útvary značných plošných rozměrů.

Naproti tomu národní park „Tikal" v Mexiku je průkazem dávného sepětí starobylých lidských kultur a je obklopující divukrásné přírody.

Pyramidy Mayů jsou dokladem kdysi zde výskytem vyspělé civilizace, která doplatila svým zánikem na překotnou exploataci okolních zdrojů vody a vegetace.

Stolové hory-Tepuis jsou opět typickými pro národní park „Canaima" ve Venezuele. Na jejich náhorních plošinách je zcela ojedinělá příroda s četnými endemity, tedy organismy, které se vyskytují již jen v prostorově malém rozsahu.

Na cípu Jižní Ameriky je řada národních parků, např. „Los Glaciares a Tores del Paine" s impozantními ledovcovými jevy – splazy, jezery, vodopády apod.

Vodopády „Iguasů" zase patří mezi největší  na světě s velmi dlouhou hranou přepadu a pozoruhodnou přírodou v jejich okolí.

V Asií nás upoutá národní park „Göreme" s bizarními hřibovitými útvary, které vznikly selektivní erozí různě odolných hornin.

Podobně tak v jihovýchodní Asií vznikaly skály „Ha-long" poblíž vietnamského pobřeží. Ty jsou ovšem z vápenců a jsou protkány četnými jeskyněmi a tunely.

Na Ceylonu si jistě nenecháme ujít skalní masiv „Sigíriyu" s jeho pohnutou historií.

Zcela specifickým jevem je ostrov „Komodo" s obrovskými ještěry – varany, připomínajícími pravěké jejich předky.

V Evropě stojí za návštěvu obří chodník – „Giant s Causeway" v Severním Irsku, který je tvořen ze sloupcovitých tmavých hranolů čediče.

„Aletchský" ledovec ve Švýcarsku je zase pozoruhodný délkou svého ledovcového splazu i masou unášeného ledu.

Co by byl "Bělověžský prales" bez zubrů, zvířat kdysi běžných v pralesních komplexech celé Evropy a lidmi poséze téměř vyhubených.

Mnozí turisté znají v Chorvatsku „Plitvická" jezera, spojená s romantickým příběhem indiánského náčelníka Vinetoua.

Nedávno se nám zase připomněli „Islandské vulkány", které navodily prudké tání nad nimi ležících ledovců.

Afrika je známá obrovskými přírodními rezervacemi zvěře, ať už je to v prostoru pláně „Serengeti" anebo v obrovské sopečné kaldeře „Ngoro-Ngoro".

Zajímavá a druhově pestrá je též příroda v „Krůgerově" národním parku v Jižní Africe.

Mysticky na návštěvníky působí národní park „Tenéré" na severu Afriky s nepřehlédnutelnými masivními písečnými dunami.

Zcela zvláštním geomorfologickým útvarem je „Ayersova skála" v jižní Austrálií, propojená legendami se zde žijícími Aboriginci, tedy původními obyvateli Austrálie.

Nový Zéland s „Mount Cookem" je jakýmsi Švýcarskem jižní polokoule. Nabízí úchvatné scenérie ledových štítů, jezer, deštných pralesů a zcela ojedinělé fauny a flóry.

Přehled končím nejstudenějším místem naší planety, a sice Antarktidou – „"Rossova bariérou". Její ledový masiv budí respekt, ale současně upoutá dosud neposkvrněnou přírodou byť v mrazivém objetí věčného ledu a sněhu...

Jaromír Slavíček