Nákup v Kauflandu

Nákup

Nakupovat se musí, to ví každý člověk, zejména pak ženy. A tak se vydávám i já den co den ke Kauflandu. První problém nastává, když zjišťuji, že nemám desetikorunu potřebnou k vytažení vozíku ze zástupu podobných.

Ale v předsálí supermarketu směna financí na drobné existuje, takže první zádrhel je bleskově překonán. S obrovským vozíkem, na který by se snad vlezl plnometr dřeva, procházím místem s odkloňující se závorou. První, co mě upoutává, tak to jsou přemnožení důchodci, neboť roste věk dožití… Ale jíst se musí, nic proti tomu.

Jsou většinou podle vzhledu dobře živení. Ještě že „bobtnají“ důchody! Pak se v chládečku vydávám do labyrintu chodeb a chodbiček. Další problém. Musím se svým vozem kličkovat mezi jinými uživateli vozíků, spěchám-li, tak si připadám jak Michael Schumacher na Velké ceně Monaka. Úhyb doleva, doprava. Narážím, omlouvám se.

Jiní se ke mně chovají, tedy až na výjimky, podobně. Musím navrhnout vedení supermarketu zavedení jednosměrek a zákazů stání a povídání. Zastavení přirozeně ne! Jsme přece v obchodě. Svoje zboží si vyhledám poměrně rychle, bývá uloženo na obvyklém místě. Další tisícovky očím se vystavujících položek mě zanechávají klidným, prostě je nepotřebuji a potřebovat nejspíše nebudu, například rtěnky a oční stíny. Enormní nabídka zboží však upoutává jiné.

Tvrdí se, že některé rodiny o prázdninách dávají přednost pobytu v obchodních domech před rekreací na Jadranu. Nechápu! Holt, hodnoty máme každý jiné. Pak nastává čas placení do košíku mnou vloženého zboží. Předem se modlím, aby nebyla dlouhá fronta u pokladen. Asi se modlívám špatně, krátká rozhodně nebývá.

Přede mnou zpravidla postává s plně naloženými vozíky tak tucet čekatelů na odbavení. Já se svými třemi položkami se cítím trapně, platívám v průměru tak sto padesát korun. Nedávno jedna paní přede mnou, na rozdíl ode mě lépe stavěná, „tasila“ z peněženky skoro dva a půl tisíce.

Soused ve frontě ke mně tehdy zašeptal, že ty, převážně cukrovinky, asi má pro celou rozvětvenou rodinu. Já si spíše myslím, že pro sebe a na víkend. Pak už mě v těchto parných dnech čeká výjezd z „království konzumu“, zařazení košíku do řady a odchod po přechodové lávce domů. Třicet ve stínu a chůze do kopce.

Perspektiva nic moc.

A zítra nanovo.

18.06. 2021 11:37:19
20.02. 2020 17:11:14
Návštěvy
Celkem: 103119
Týden: 543
Dnes: 4
  přihlásit poslední změna: 30.08. 2019 10:57:42