Na skok ke Slovákům

Na „skok“ ke Slovákům.

 

Vždyť to k nim máme, coby kamenem dohodil. Pokud bychom se samozřejmě o něco víc rozpřáhli. Velkou Javořinu máme na očích skoro každý den…

Mimořádně pěkná je ale slovenská část Bílých Karpat. Vyjet do těch míst znamená vracet ses řadou pěkných zážitků.

Slovenské Bílé Karpaty se mně jeví jako nepříliš zalidněné, méně ovlivněné civilizací. Příroda tam má ještě hodně „navrch“. Možná je to tím, že jejich součástí jsou bradla, vápencová to seskupení skal strmě se tyčících v prostoru.

Kdo by neznal třeba Vršatec, že ano?

Možná by se ale Slováci mohli polepšit ve značení turistických cest. Což o to, informačních tabulí mají ve svých horách dost, ale najít zřetelně zbarvenou turistickou značku na stromech bývá někdy problém.

Zejména u méně známých lokalit.

Slovenské vesnice jsou maličko jiné než naše. Také v nich najdeme řadu moderních a výstavných domů, ale ani o původní stavení tam není nouze.

Slováci jsou lidsky ve srovnání s námi, Moravskými Slováky, v podstatě stejní. Možná mají trošku větší temperament. To platí zejména při jízdě na silnicích. Jel jsem nedávno do Půchova autobusem na úzké silnici doslova v závodním tempu.

Usilovně se držel držadla sedadla a modlil se! Mluva Slováků je nám hodně blízká. Ve Starém Hrozenkově na dolním konci se skoro nepozná, kde je Morava a kde Slovensko.

Slováci nás, Moravské Slováky, snadno podle řeči identifikují.

Pokud někdo z nás Slovákovi položí otázku:

„Možete ňa povedat, kďe tu najdu to a to…?“ je hned vystaráno! Slovák okamžitě pozná, že tazatel není z Prahy.

Dostane se nám tím přívětivějšího přijetí. Pro jistotu ale přece jenom dodávám, že jsem z Moravského Slovácka. Úsměv je mně zpravidla odměnou.

Problémem je ale pro nás na Slovensku měna. Kdo se má vyznat v těch jejich eurech a centech? Posledně jmenované mince jsou malé, nezřetelně očíslované, obtížně identifikovatelné zejména pro starší osoby.

Naopak, pokud má člověk po kapsách pár jednoeurových mincí, připadá si skoro jako boháč. Za ně se dá koupit věcí, případně projet skoro celé Pováží.

Naproti tomu platit papírovou desetieurovkou v autobusu nejednou vede pozvednutí obočí řidiče a zkoumavému pohledu na platícího. Kde na tu částku ten důchodce vzal?

Takže suma sumarum, pokud je Moravský Slovák penzista, stačí mu nasednout na Arrivu a za pár korun a hodinku cesty je na Slovensku raz dva.

A většinou svými zážitky nebude litovat!

25.07. 2021 12:38:16
20.02. 2020 17:11:14
Návštěvy
Celkem: 105563
Týden: 524
Dnes: 37
  přihlásit poslední změna: 24.06. 2019 10:37:33