Ach, ty obchody!
Přiznávám, že do nich nechodím, na rozdíl od většiny žen, rád.
Ale musím přece něco nakoupit, s tím nic nenadělám. A tak každý den ráno mířím do místní samoobsluhy. Jdu s jednoznačným cílem, koupit čtvrtku chleba, nějaký ten sýr a zeleninu, případně ještě noviny a pak už toužím rychle vypadnout.
Ale už od začátku se moje cesta obchodem komplikuje davem koupěchtivých žen, které mně znesnadňují chůzi. Připadám si jak na Václaváku. Kupující ženy obcházejí regály. Něco si vyhlédnou, vezmou do ruky, a znovu to vrací na polici. Pak se k dotyčné komoditě opět vracejí, aby ji zpravidla definitivně uložily do košíku.
No, nevím, co mám říct. To nejhorší mě ještě ale čeká. Pokladna. U ní stojí fronta platících. Pokladní obrací oči k první platící ženě. „287 korun!“ Paní rukou šmátrá v tašce, usilovně hledá peněženku nebo platební kartu. Dost dlouho to trvá. „Kam jsem si ji jenom dala, někde přece musí být?“, táže se vzrušeně sama sebe.
Skřípu zuby. „ Á, už ji mám, tady prosím“, podává požadované bankovky, mezitím vyjmuté z peněženky, pokladní. Další platící žena stojí před mnou. Situace se opakuje, na pás u pokladny žena předkládá jeden barevný jogurt za druhým, pak řadu cukrovinek. Čas běží, vzdychám, co mně ostatně zbývá.
No, a minulý týden se stalo toto: Velké srocení důchodkyň už za pokladnou nevěstilo nic dobrého. Jedna z nich doslova křičela na celou prodejnu: „Byla jsem okradena, peněženka je fuč. Rychle zavřete prodejnu, zavolejte policií!“ Ostatní důchodkyně kolem ní hlavou souhlasně přikyvují. „Všechny tady lidi musí policie prohledat!“ dodává „okradená“.
Bože můj! Kolečko fíků v mé pravé kapse jsem opravdu koupil v prodejně zeleniny na ulici Bří Lužů!
Studený pot mně vyvstává na čele. K paní přichází starší muž a něco ji podává. „Paní, tady je ta vaše peněženka, ležela odložená u váhy,“ říká. Paní pootevírá ústa. Mlčí. Pokladní: „Tak snad se, paní, omluvíte všem osočeným, ne?“
Paní si cosi drmolí pod nos, listuje obsahem peněženky a pomalu odchází. Kolem stojící lidé s úsměškem kroutí hlavou. Platím a odcházím z prodejny i já. Je nás, důchodců, v našem státě přibližně čtvrtina, a bude stále víc.
Nechci zevšeobecňovat, ale Bůh ochraňuj Českou republiku!