Moje město

Procházet Uherským Brodem je něco, co se nedá jenom tak jednoduše popsat.

Člověk musí mít při takové procházce oči, jak se říká, otevřené. Už jenom stoupání po starých schodech od nádraží by mělo v každém z nás vyvolávat pocit hrdosti, neboť přicházíme k místům historicky i kulturně neobyčejně zajímavým.

Sotva člověk udolá poslední schod tohoto schodiště, otevře se mu pohled na více jak stoleté Gymnázium J. A. Komenského, které je spolu se základními školami nositelem vzdělanosti našeho sídla.

Stačí pak už jenom pár kroků ulicí Komenského vzhůru a náš pohled bude patřit farnímu kostelu Neposkvrněného početí Panny Marie s jeho dominantní věží.

Současně se dostaneme k nově rekonstruovanému Masarykovu náměstí s hezkými korzy a obeliskem Via Lucia pod majestátnou lípou. V tu chvíli návštěvník spatří i městskou radnici, na které je rovněž leccos pohledem k obdivu.

Uvidíme na ní ve výklenku sošku Černého Janka, stejně tak synodický měsíc, na vrcholu radnice pak sochu Spravedlnosti. Můžeme se pak procházet historickým středem města, ve kterém každá ulice má svůj specifický vzhled.

Pokocháme se vzhledem Nadačního domu, Panského domu, jistě by nás mohl zaujmout i Mariánský sloup, který padl za oběť letošní letní bouři a mnohé další kulturní památky. Kounicovou ulicí popojdeme k náměstí Mariánskému s tradičními jeho symboly, kulturním domem, základní devítiletou školou a Dominikánským klášterem.

Vydáme se pak úzkou uličkou Karla IV. k hlavní symbolice našeho města, a to soše J. A. Komenského a věhlasnému muzeu téhož jména s jeho úžasným sbírkami, jednak neobyčejně bohatou literaturou o J. A. Komenském, ale i doklady o historickém vývoji území Uherskobrodska. A to neomluvím o nespočtu akcí, které muzeum v průběhu roku pořádá pro veřejnost. Ani jím by neměla cesta návštěvníka našeho města končit.

Lze dále projít nedalekým náměstím Svobody s památníkem na oběti první světové války a Prakšickou ulicí dospět až k městské hvězdárně, odkud jsou impozantní rozhledy na nádherné okolí města, postupně se zvedající k majestátným hřebenům Bílých Karpat s dominantní Velkou Javořinou.

Stejně tak působivý je pohled na město od jihu, například od sídliště Olšavy, anebo z Černé hory či Králova. Ale nejsou to jenom historické a kulturní památky, kterými se chlubí naše město, ale hlavně umění jeho obyvatel.

Třeba taková hudební tělesa proslavují naše sídlo více jak cokoliv jiného. Skoro je mně stydno psát o hudebně tanečním souboru Olšavy. Vždyť toto hudební těleso nás svým uměním proslavilo po celém světě.

Člověk při jejich vystoupeních žasne obdivem nad pohybovým projevem dívčích tanečnic, nad rytmickým pohybem jejich nožek, nad kroji našeho, tak folklorem bohatého kraje

Z hrdel tanečníků zase znějí přečetné lidové písně, postupně sesbírané v tomto koutě Slovácka. A právě tyto spolu s tanci přenášejí sílu lidových tradic do povědomí nadšených diváků. Mnoho desítek let trvající činnost tohoto souboru je mnohostranná a úctyhodná. Účastí na festivalech se významnou měrou podílí na kulturním životě města.

A tak můžeme po celý rok obdivovat umění členů souboru ať už na Slováckých večerech, Fašanku, jarmarcích a všech těch slavnostech, které provázejí život našeho sídla. Mimořádně úspěšně nás pak reprezentují ve světě, často v dálavách, o kterých se nám ani nesní.

Navštívili mimo jiné Dálný východ, aby uchvátili tamní obecenstvo svou vitalitou a pestrostí jednotlivých svých vystoupení. Neustále prohlubují a obměňují svůj repertoár, takže není divu, že se pozvání tohoto souboru doslova hrnou.

Jakýmsi žánrovým protipólem Olšavy je soubor Dvořák, vedený dlouhou řadu let sbormistrem Ing. Antonínem Veselkou, který svým úsilím kráčí ve šlépějích svého slavného otce, Františka Veselky.

Jde o polyfonní vokální hudbu, mimořádně náročnou na secvičení jejich jednotlivých interpretů. Stejně jako soubor Olšava, zajíždí i tento soubor do koutů celé Evropy, kde sklízí nebývalé ovace posluchačstva.

Napadá mě, že oba dva soubory jsou jakýmsi jingem a jangem, žánrem sice navzájem odlišným, který vede k harmonickým sepětí veškerého hudebního umění.

Tradice sborového zpěvu má hluboké kořeny, sahá až do první poloviny minulého století Soubor Dvořák se veřejnost prezentuje více jak pěti desítkami pěvců a pěvkyň, kteří dokáží obecenstvo upoutat světoznámými skladbami proslulých autorů jako například Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, nebo W. A. Mozarta.

Sbor dokáže do svého uměleckého projevu zakomponovat nejenom klasiku, ale i sakrální hudbu, ba i lidové písně. Repertoár hlavního sboru je tedy velmi široký, zahrnuje renesanční polyfonii, klasické sbory i soudobou lidovou hudbu. Umělci tohoto souboru jsou nejednou zváni do televize, nahrávají pro rozhlas, vydávají gramofonové desky.

Nejenom z domácích, ale i zahraničních cest si naši umělci přivážejí ceny z mezinárodních soutěží. Sami pak organizují Festival sborových lidových písní se zahraniční účastí.

Má tedy být Uherský Brod plným právem hrdý na všechno to co ho proslavuje a činí tak poutavým.

A já jsem zase pyšný na to, že jsem občanem tohoto krásného města.