Mikroskop na azyláku
Je všeobecně známo, že v brodském azylovém domu pracují velmi sympatičtí lidé. Jejich práce je nadmíru zodpovědná a pro společnost velmi potřebná. Ubytovaným, zejména pak dětem, pak k jejich dočasnému pobytu slouží nejenom vybavení azylového zařízení, ale i celá řada radovánek na dvorku za ním. Prolézačky, houpačky, skluzavka.
Chodím do těch míst si jednak povykládat, poradit, jednak i příležitostně s něčím prakticky pomoci. Tak jsem si nedávno řekl, že by nebylo špatné navýšit možnosti trávení volného času zde pobývajících i něčím poněkud méně obvyklým. A nezůstalo jenom u mé myšlenky. Na gymnáziu, kde jsem v minulosti pedagogicky působil, jsem si vyprosil již neužívaný školní mikroskop. Malý, ale i nadále provozuschopný. Ve čtvrtečním dopoledni jsem si ho v kanceláři gymnázia vyzvedl a zběžně ho zrakem překontroloval.
Bylo zřejmé, že má svá nejlepší léta už za sebou. Ostatně podobně jako já. To mě však neodradilo. Jen o chvíli později jsem ho přinesl do kanceláře azyláku a jal se přítomným vysvětlovat, co všechno jeho prostřednictvím můžeme pozorovat. Samozřejmě že přítomné zaměstnankyně již toho ze svých školních let v tomto směru hodně věděly, ale konec konců je přece jenom dobré si tyto vědomosti čas od času osvěžit. A tak se místností nesla moje vysvětlující slova jako okulár, objektiv, podložní a krycí sklíčko, zrcátko.
Podrobně jsem rovněž vysvětloval způsob vytváření preparátu, jeho ukládání na mikroskopický stolek, zachytávání světla zrcátkem a následné zaostřování. A nezůstalo jenom u mých slov. Kde se vzal, tu se vzal lidský vlas. Byl vložen mezi podložní a krycí sklíčko. A následně bylo k okuláru přiloženo zvědavé oko jedné z pracovnic. To byl pro mě podnět k započetí přednášky o souvislosti vzhledu vlasu se zdravotním stavem jeho dárce. Úsměvy přítomných mně byly odměnou.
Později byly na můj popud paní vedoucí Janou Juráskovou přineseny stěry z podlahy jedné z místností a rovněž podrobeny mikroskopickému rozboru. Ukázalo se, že s čistotou podlah na azyláku problémy v dané chvíli nejsou a zajisté ani nebudou. I do budoucna by tato forma využití mikroskopu tak byla žádoucí při kontrolách stavu hygieny v tomto zařízení. V dalších minutách jsem pozorně naslouchajícím naznačil, že na podložní sklíčko se dají vkládat kapky vody třeba s vodními řasami, řezy listy, a vůbec čímkoliv miniaturním.
Ono vidět buňky rostlinného těla i leccos z drobných živočichů je pro mnohé, méně zasvěcené, něco někdy až překvapivého. A co tak v budoucnu pozorovat v kapce vody pohybující se krásnoočka s jejich červenou skvrnou? To bývá přece krása, není-liž pravda? O mikroskop, respektive jeho využití, bude tedy jistě i nadále zájem, a to nejenom mezi pracovnicemi azyláku, ale i mezi jeho klienty. U dětí ubytovaných žen pak ovšem zacházení s ním bude možné jen s dozorem dospělého člověka.
Do oka nahlížejícího totiž nesmí přijít prostřednictvím zrcátka přímé sluneční záření, ale to jistě všichni ví. Říká se, že z malých radostí se skládají velké.
Snad se tak stalo i ten čtvrteční, jinak deštivý den!