Měl jsem namále

Měl jsem namále

Konkrétně v prostoru Pulčinských skal.

Chtěl jsem se do nich na začátku října po mnoha letech na začátku října podívat.

Vlakem jsem sjel do Bylnice, odtud do Horní Lidče a pak autobusem úzkou, kroutící se silničkou do obce Pulčín.

Je vysoká položená, tichá, svým vzhledem v zářícím slunci doslova idylická.

Pohrdl jsem chůzí po červené značce v domnění, že se dá do skalního města dostat jinudy. Nad Pulčínem jsem vyšel do lučin s pohádkovým

výhledem na jižní Valašsko.

Bylo možné dohledět až k Jelenovské, ba dokonce až k Velké Javořině.

Šustotem listí v mírném vánku ke mně hovořily roztroušené stromy.

Já však mířil i nadále za svým cílem.

Asi po kilometru chůze jsem Pulčínské skály spatřil.

Byly ale v údolí pode mnou.

Pokračoval jsem dál, vnořil se do lesa, a netrvalo dlouho, ocitl jsem se v prostoru Hradiska, tedy nad skalami.

Řekl jsem si v tu chvíli, tak sejdu dolů svahem a dostanu se přímo pod ně. Zprvu to šlo bez problémů.

Pěšinka sice mířila dolů, ale pozvolna.

Pak ale začalo sklonu terénu přibývat, a to hodně rychle. Bylo nutno se přidržovat okolních stromů, místy i skal.

V jednu chvíli jsem měl chuť vrátit se zpátky nahoru.

Sestup byl čím dál tím obtížnější.

Přehmatával jsem kmeny i větve, jinak bych se už na svahu neudržel.

Klouzalo to také až až.

Kolem mě se mezi skalami prostíraly porosty borůvčí, v tu dobu samozřejmě bez plodů.

Pod jednou skálou byla malá, nepřístupná jeskyňka, a světe div se, v ní se na mě usmíval krásný pravák.

Nevzpomínám si, že bych se někdy v životě  snažil větví houbu vyšťárat.

Ale podařilo se.

Terén byl i nadále velmi strmý, kdybych upadl, asi bych se zřítil dolů. Naštěstí už pohledem prosvítalo údolíčko s potokem.

S úlevou jsem se k němu dostal.

Šel asi 200 metrů a spatřil po pravé straně za potokem centrum Pulčínských skal v plné jejich kráse.

Současně mně ale přeběhl mráz po zádech.

Kdybych se dostal při svém sestupu na jejich téměř kolmé stěny, tak bych tuto úvahu určitě nepsal.

Pořídil jsem si snímky, zavolal a zamával na odvážnou skupinku lidí, kteří seděli nad skalami, a vracel se do obce Pulčín.

Bylo i nadále nádherně, babí léto jak vymalované.

Tamější restaurace mě přijala do svých útrob, byl jsem tam tehdy jediným zákazníkem.

Pivečko s kyselicí jsem si ale dal u venkovních stolů.

Přede mnou se prostíral palouk, obklopený věncem mnoha ze dřeva vyřezávaných statných soch.

Obklopovalo mě pěkné přírodní prostředí.

I ten předcházející zážitek přes prošlé nebezpečí považuji s odstupem času za hezký.

Valašsko je opravdu překrásné, ale musí se vydařit počasí.

Jaromír Slavíček

09.10. 2021 18:38:36
14.08. 2021 15:39:45
Návštěvy
Celkem: 109507
Týden: 384
Dnes: 27
  přihlásit poslední změna: 27.10. 2015 17:41:17