Maturujeme z dějepisu

Dějepisářky zaujímají pozice u stolu a kynou na Evu u potítka.

„Evičko, pojďte se nám pochlubit svými znalostmi!“ Ta po výzvě opět nastupuje na „plac“ jako první.

Je to výhoda, nebo ne, mnozí si říkají? Asi ne, zkoušející jsou čerství a hlídají každé slovo propíraného… „Co si Eva vytáhla?“ po kolikáté už slyším takový dotaz.

Tentokrát pro změnu od místopředsedkyně.  „Husitské hnutí,“ odpovídá jedna ze zkoušejících a posílá Evu k potítku. Název otázky slyším i já. „Ach jo, to zase poteče krve,“ něco ve mně říká.

Nejspíše nás čeká Jan Hus, bitva na Vítkově, Jan Žižka a nakonec Lipany. Ale že by to bylo ideální téma pro děvčata, no nevím. Samé bitvy, násilí. Ale musím si čtvrthodinku počkat. Angličtinářky, spolu něco řešící, zvolna z místnosti odcházejí. Asi se dohadují o známce u Ivany.

Jak jsem už naznačil, já sám jen obtížně mohu posoudit úspěšnost zkoušení v tomto předmětu, nechávám to na kolegyních. Zdá se mně, že hodnocení účinkujících nebude jednoduché, alespoň tak soudím podle výrazu jejich tváře. Dějepisářky, které je u maturitního stolu vystřídaly, mají Evu před sebou.

Ta počíná své řečnické exposé. Jsem docela zvědavý, co se dozvím o tak zajímavé kapitole našich dějin. Pozorně poslouchám. Eva začíná své odpovědi analýzou předhusitské doby a jejím specifiky.

Pokračuje výkladem o kázání mistra Jana Husa na Kozím Hrádku, rozborem jeho myšlenek, následnou cestou do Kostnice.

I na ty krvavé bitvy se přirozeně dostává. Ale odbornicí na vojenství evidentně není. To ale po ní přece nikdo nechce, aby rozebrala taktiku, vozové hradby, cepy a sudlice.

Hovoří obecněji, ostatně kolik toho můžeme konkrétně vědět o událostech dlouhá staletí vzdálených. Já sám se mnohému u tohoto tématu i přiučím, ke konci jejího výkladu docházím k závěru, že s tím konáním Žižky to zřejmě nebylo tak jednoduché. Byl to evidentně drsný chlapík.

Minutu po minutě se dozvídám mnohé i ze života Prokopa Holého. Prý pobýval i v Uherském Brodě. Musím se na tuto okolnost historiček po zkoušení zeptat.

Ten husitský vojevůdce, jak známo, dopadl u Lipan špatně. Eva se svým výkladem pomalu končí. Nerad bych něco zmeškal, a tak se po dovolení od zkoušejících ptám: „Měl bych, Evo, na Vás otázku.“

Všichni přítomní ke mně zvědavě pozvedají zraky. „U těch Lipan, nebojovali tam náhodou Čechové proti Čechům?“ptám se.

Eva se nenechává zaskočit. „Ano, panská jednota proti sirotkům!“ Přidává i další podrobnosti.

Pro jistotu se koutkem oka dívám na zkoušející dějepisářky, jestli jsou s její odpovědí na mou otázku spokojeny. Usmívají se. Takže asi ano, výborně, mám bod za aktivitu.

Dalším otázkami ale nebudu rozkolísávat „psyché“ Evy, nebylo by to férové. Ta pozvolna ukončuje svoje zdařilé vystoupení před maturitní komisí a odchází.

Postupně se u zkušebního stolu střídají i ostatní zkoušení. Těšil jsem se na vytažení otázky „Zámořské objevy“. Ta má hodně společného se zeměpisem, mým aprobačním předmětem.

Tak se toulat patnáct minut s Kolumbem po světě, to by bylo něco… Bohužel taková otázka nepadla. Ani „Sámova říše“. U ní jsem už měl připravenou otázku, kam vlastně historikové umísťují centrum této říše – Wogastisburg. Místo mých představ přichází Marcela s vytaženou otázkou: „První světová válka, její příčiny a důsledky.“

Takže zase máme válečné téma. „Mají ty naše dějepisářky v maturitních otázkách vůbec něco jiného?“vtírá se mně do mysli otázka. Jako kdyby nebylo té krve dost.

Proč musí miliony mladých mužů stejně jako civilisté umírat za zájmy jiných? Snaha získat území a nadvládu nad jinými, jak odporné.

Pořád dokola. I v současnosti! Tyto myšlenky se mnou jistě sdílejí i jiní ve svém nitru. A tak nastražuji uši, ale není to však při vší úctě ke znalostem maturantky pěkný poslechový pocit.

Marcela začíná popisem atentátu na následníka trůnu Ferdinanda d`Este a jeho ženu. Až příliš věrně opisuje postavu Gavrila Principa, jeho složitý životní osud i nezáviděnihodný konec.

Pokračuje mobilizacemi, průběhem bojů, občanskou válkou v Rusku. Končí uvedením důsledků „Velké války“, které spočívají v rozpadu Rakouska-Uherska na tzv. nástupnické státy: Československo, Polsko, Maďarsko a Jugoslávii. Konstatuje, že Německo, jako poražený stát, přichází o Lotrinsko, Alsasko a Sársko v prospěch Francie.

Od Ruska se oddělují Finsko, Litva, Lotyšsko a Estonsko. Dochází k totálnímu překreslení mapy Evropy. Válkou jsou otřeseny humanistické ideály demokratického uspořádání společnosti.

A tyto změny zase byly příčinou dalších politických problémů a následně nesmírných válečných útrap ve druhé světové válce.“ Otázek bych měl k tomuto tématu plno, ale už se mně znovu do té válečné vřavy otázkami nechce.

S omluvou vstávám a odcházím.