Malá, ale o to hezčí

Svatba u maršovské zvoničky.

Svatba v Maršově, tedy na „konci světa," plánovaná v místě, kde dávají lišky takzvaně dobrou noc, byla pro mě a pro mnoho jiných, zasvěcených, více jak lákavá. Tato romanticky vyhlížející víska se rozprostírá nedaleko Uherského Brodu, ke kterému, jako jeho městská část, administrativně náleží. A právě v ní se rozhodla dvojice mladých lidí tam žijících uskutečnit na prahu letního slunovratu významný životní krok. Už nějakou dobu si v obci přebudovávali jednu z usedlostí ke svým představám.

Stálo je to hodně úsilí, vynalézavosti, ale zdařilo se. Zatímco ve velkých sídlech se odehrávají svatební obřady v síních obdařených mramorem, nádhernými obrazy, světly reflektorů, zde budoucí novomanželé k jeho realizaci zvolili místo nanejvýše skromné, ale o to originálnější, srdcím a přírodě bližší. Malebnou svoji vesničku, přičemž místem slavnostního manželského obřadu se mělo stát okolí zvoničky, vybudované počátkem předminulého století.

Prodělala řada přestaveb, po kterých si však i v současnosti do značné míry uchovala svůj původní ráz, a i nadále působí duši hojící dojmem. Ještě nikdy, alespoň podle vzpomínek starousedlíků, se svatební obřad u ní nekonal. Na maličké, prosté návsi stála tuto sobotu jen dvě auta, další však přijíždělo. Vystoupil z něho pan starosta Uherského Brodu, Ing. Patrik Kunčar.

Vyměnili jsme si navzájem několik slov, aby se následně pan starosta odebral ke zvoničce, kde již bylo vše připraveno k slavnostnímu obřadu. Kolem ní se postupně shromáždily na dvě desítky místních obyvatel a pozvaných osob.

Zvonek zvoničky se rozezněl přesně v pravé poledne, aby do srdcí přítomných vetknul atmosféru nadcházejícího dění. Ke slavnostně vyzdobenému stolku předstoupila dvojice snoubenců, jim v ústrety stanul pan starosta. Jeho úvodní řeč byla protknuta slovy o lásce a věrnosti, která se v tichu a porozumění nesla maršovským údolíčkem:

"Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale neměl přitom lásku, jsem jako zvučící kov a řinčící plech. Kdybych měl dar promlouvat z vnuknutí, rozuměl všem tajemstvím, ovládal všechno, co se může vědět, a víru měl v nejvyšší míře, takže bych hory přenášel, ale neměl lásku, nejsem nic.

A kdybych rozdal v almužnách všechno co mám a pro druhého do ohně skočil, ale neměl přitom lásku, nic mi to neprospěje… Po skončení těchto dojímavých slov pan starosta jako oddávající vyzval oba snoubence ke složení manželského slibu. Následně si tito, coby již novomanželé, vyměnili prstýnky a krátce se políbili. Přípitek na sebe nenechal dlouho čekat, přání novomanželům ke šťastnému společnému životu se podáváním rukou a kyticemi dostávalo ze všech stran.

Vše popisované se odehrávalo ve sluneční záři doslova v lůně přírody. Zpívající ptáci kolem, pár metrů opodál pasoucí se ovečky. Krásné, velmi působivé… Člověku se vnucuje myšlenka, že láska a přátelství mezi lidmi mívají pevnější základy v takovém prostředí, v takových místech a za takové atmosféry.

Snad se nemýlím.

25.07. 2021 12:38:16
20.02. 2020 17:11:14
Návštěvy
Celkem: 105745
Týden: 398
Dnes: 35
  přihlásit poslední změna: 26.06. 2016 18:00:39