Lékařské známosti

Pomohou „lékařské známosti?"

Jak to, autore, myslíte?

No, byl jsem učitel na střední škole. Mýma rukama „prošly" tisíce studentů.

Ti nejlepší, nebylo to ovšem bez výjimky, šli na vysokou školu a absolvovali nesporně velmi náročné studium, kterým se stali dříve nebo později uznávanými lékaři.

Roky utekly, já vešel do důchodového věku, a moji žáci jsou praktickým lékaři nebo i lékaři-specialisty.

K věku se váží, jak známo, nemoci, no a tak musí člověk od času navštívit tyto těla-servismany.

A tady vyvstává problém, nemalý i pro mě.

Je vždy známost s lékařem, coby bývalým žákem, pro pacienty výhodou?

Jak se to vezme.

Nesporně, když se po letech potkáme tváří v tvář, je o čem si povídat.

Vzpomínky na školu, na společně prožité chvíle, na ostatní učitele. Nejednou se zasmějeme nad příhodami, které nás kdysi ve škole provázely.

Když mě takový můj žák, nyní lékař, zahlédne v čekárně, tak zpravidla nemusím čekat na vyšetření či zákrok až tak dlouho.

Snad se mně u něho dostane, i když by se tak dít samozřejmě nemělo, pečlivějšího vyšetření.

To jsou pozitiva, i když ne úplně férová vůči ostatním pacientům.

No a pak je tady další problém.

Když jsem nynější lékaře učil, byli to žáčci, kteří mě uctivě na chodbě školy i ve městě zdravili.

Občas jsem je peskoval za špatně provedený domácí úkol, kritizoval je před jejich rodiči.

No a nyní se situace obrátila o 180 stupňů.

Já jsem nyní ten podřízený, ten, který hledí prosebně na lékaře, byť důvěrně známého, a očekává od něj pomoc.

Další potíž je v tom, že před známým lékařem se musí dříve nebo později člověk obnažovat a to nejenom po stránce duševní, ale i fyzické.

Je to takový nepříjemný pocit, když se vám známý lékař dívá na kůži, do krku, případně dokonce do intimních míst.

A co teprve, když má dojít na operační zásah.

Tak to už  bývá pro mě extrémní situace, být rozřezáván, poté převazován, léky i slovy tišen, posléze i rehabilitován.

No, ale co člověku zbývá. Těžko mohu říct:

„Nezlob se, nezlobte se, chci být svěřen někomu jinému!"

Co by si asi o mně řekl, že ano?

Jemu to možná tak nepřipadá, ale mně ano.

Jaké je tedy resumé?

No, se svými žáky se rád samozřejmě potkáván, ale alespoň já se jim zrovna nevnucuji do jejich lékařské starostlivosti, už pro důvody výše uváděné.

Ale s tím se musím asi smířit.

Leccos se v životě převrátí úplně naruby a ne každý to unese, tak jak by měl.

16.03. 2024 09:13:07
24.10. 2022 09:28:28
Návštěvy
Celkem: 173142
Týden: 455
Dnes: 77
  přihlásit poslední změna: 17.04. 2014 14:43:13