Laboratoř biologie

Den otevřených dveří - laboratoř biologie

Hodlal jsem ji navštívit v Den otevřených dveří na Gymnáziu J. A. Komenského v Uherském Brodě, tedy v pátek 19.2. V laboratoři biologie jsem coby kantor působil desítky let, takže nebylo divu, že jsem byl zvědavý do jaké míry od doby mého učitelování pozměnila svoji tvářnost. Byla to spolu s učebnou zeměpisu moje nejoblíbenější pracovna, i když v ní přirozeně nebývalo vždy posvícení. Už také proto, že v sedmdesátých letech nebyla vždy optimálně vybavená potřebnými učebními pomůckami.

Mnohé z nich jsme si, my učitelé, museli opatřovat sami. Centru místnosti vévodil velký kulatý stůl, který jsem byl nucen jedno podzimní odpoledne pro jeho nevábný vzhled přelakovat. Ke stěně učebny přiléhalo několik starších skříní s chemikáliemi a zkumavkami. Na dřevěných policích na protilehlé straně místnosti byly uloženy vycpaniny z předválečných let, všelijakých těch kun, tchořů, ještěrek, ptáků apod. Některé z nich ale nebylo radno brát do rukou, neboť hrozil jejich definitivní rozpad.

Samozřejmostí pak byly pracovní stolky, na které studenti po výzvě učitele umisťovali ze skříněk vyjímané, konstrukčně poměrně jednoduché mikroskopy. Co se jenom pod jejich objektivy „natrápilo“ bakterií, sinic, řas, rostlinných řezů i trvalých preparátů? To už dnes nikdo nespočítá. I jejich shánění před „laboratorkami“, hlavně těch vitálních, dávalo vyučujícím pořádně zabrat. Městské parky a rybníky na periferii našeho sídla by mohly vyprávět! Pracovní stoly příležitostně posloužily i k pitvám.

Na rozdíl od studentů, neměl jsem tyto úkony příliš v oblibě, život se nemá zbytečně marnit, ovšem nebylo nad názornost! Takže předvánoční „kuchání“ kapříka, nebo alespoň darované slepice z blízké Racioly, se nejednou stávalo nezapomenutelným zážitkem pro tehdejší mládí.

Vzpomínám si, dnes už s úsměvem, jak jednou stačila chvilka mé nepozornosti, kdy o přestávce z laboratoře vyběhl jeden student s vyňatými rybími útrobami na chodbu, aby se vzápětí o jednu z tam diskutujících kolegyň pokusila při pohledu na krev nevolnost. V laboratoři jsem vždy kladl důraz na prvek soutěživosti, ten pokládám za vůbec nejracionálnější pedagogickou činnost.

Když se studentu podařilo něco mimořádně zajímavého v zorném poli mikroskopu objevit, anebo v jiné činnosti s botanickým klíčem určit, jednička ho neminula. Postupem doby se laboratoř biologie modernizovala. Přibyly moderní pracovní stoly, propojené tunelem s možností snadnějšího přístupu k vodě a plynovým kahanům.

Časem se objevila nad nevelkou školní tabulí i zavěšená televize, pod kterou jsem se ale v obavě před jejím pádem obával usednout. No, a co jsem spatřil uplynulý pátek při své návštěvě? Doslova výukovou pohádku! Už po příchodu do světly prozářené laboratoře mé oči utkvěly na visící, rozměrově snad metrové televizní obrazovce.

Pod ní si hověla bělostná tabule obklopená pestrobarevnými, očím na výsost ladícími tematickými obrazy. Stoly s lavicemi a židlemi byly mezi okny napodél seřazeny jako na vojenské přehlídce, jen zasalutovat. V koutku místnosti přirozeně nemohla chybět ani umělohmotná kostra člověka, ta přece má být běžnou a nepostradatelnou vyučovací pomůckou každé učebny biologie. Za mých časů nějaký ten prst na končetinách jejího předchůdce chyběl, nyní jsem však shledal všechno v naprostém pořádku.

V místech, ve kterých si kdysi na policích „hověly“ vycpaniny, se rozkládal ještě novotou vonící rozsáhlý skříňový komplex s nespočtem ukázek přírodnin. Na stolech jsem spatřil řadu vystavených moderních studentských mikroskopů s pochromovanými vícečetnými objektivy. Vše bylo v mých dojmech úplně jiné jak za mého dávného učitelského působení.

Z těch vzdálených dob tak zůstávají v mé paměti už jenom stříbrné nitky vzpomínek, řekl bych ale, že možná těch nejkrásnějších. Zejména rád vzpomínám na tu tehdejší neopakovatelnou atmosféru pokusů, toho kouzla hledaného a nacházeného, které jsem sdílel se studenty. Ale ještě něco se v tom „chrámečku“ vědění pro mě nezměnilo!

Ten duši jímající výhled z okna k obzoru na vzdálenou, a přece tak blízkou, majestátnou Velkou Javořinu… Tím jsem se za mlada vždy kochal, a nebylo tomu jinak i při mé páteční návštěvě.

25.07. 2021 12:38:16
20.02. 2020 17:11:14
Návštěvy
Celkem: 105745
Týden: 398
Dnes: 35
  přihlásit poslední změna: 20.02. 2016 16:50:57