Kroucení hlavou

Je to na kroucení hlavou

A proč?

No, to počasí je nějaké divné. Podle kalendáře má být přece zima.

Máme už dva týdny po Vánocích, a kdo viděl pro toto období běžný přírodní jev, tedy sníh, ať dá vědět!

V televizi bylo možné spatřit otrávené obličeje otužilců.

Koupání při třech stupních teploty vody prý není to pravé. A přihlížející diváci stojí na mostech a nábřežích v rozhalenkách...

No, není to trapné?

Což o to, Vánoce čas od času bývaly i v minulosti beze sněhu a relativně teplé, ale po Novém roku se to všechno teplotami většinou lámalo a přicházely dny s klasickými zimními rysy.

Někdy až krutě.

Možná si někdo ještě pamatuje, jak na přelomu roku 1978/1979 ze dne na den klesla teplota o víc jak 30 stupňů...

A letos? Člověk se nestačí tomu, co pozoruje, divit.

Venkovní teploty vystupují v průběhu dne vysoko nad nulu, kladné bývají i v noci.

A když vyjdeme do přírody, abychom si promnuli oči.

V jedné zahradě rozkvétají macešky, u Domu kultury v parčíku před školou zase vykvétá zlatý déšť.

Nemusím chodit tak daleko, v mé zahradě kvete lýkovec a čemeřice, ani zimolez se nenechává svým nachovými květy zahanbit.

Pro jistotu sahám po pranostikách, tedy klimatických zkušenostech našich předků.

Cituji:

8. 1. O sv. Erhartu zima zebe do nártu.

11. 1. Na sv. Hydina pravá zima začíná.

17. 1. Velký sníh nebyl smích.

19. 1. Na sv. Kurta přichází zima krutá.

Hmm, dívám z okna.

Trávník je plný rozkvetlých sedmikrásek, navíc je silně přerostlý. Že bych vytáhl sekačku?

Ťukal by si někdo na čelo?

Sotva. Možná by ji vytáhl rovněž.

A co živočichové?

Zvěř se prý nezdržuje, jako při běžné zimě, u krmelců, ale migruje. Některé teplomilné ptačí druhy zapomněly odletět do Středomoří.

Moje ptačí krmítko, i nyní bohatě zásobené slunečnicovými semeny, osiřelo.

No, abych pravdu řekl, tak pár štamgastů, sýkor – koňader, na něj přilétává, ale asi to dělají jenom kvůli tradici.

Občas se na popisovaném místě objeví pár drzých stehlíků. Jinak už toho před oknem příliš k obdivování není.

Kdepak loni. Nestačil jsem tehdy na krmítku počítat druhy opeřenců – byli tam neustále k zastižení zvonci, dlaskové, pěnkavy, brhlíci a mnozí další.

Zatímco jedni „měkkou" zimu vítají, například cestáři, jiní pláčí nad výdělkem.

Takoví vlekaři na horách určitě proklínají tlakovou níži nad Atlantikem, která ne a ne se pohnout z  místa. Neustále k nám posílá od jihozápadu ve vyšších vrstvách atmosféry teplý vzduch.

Ke všemu nepříjemnému často vzniká ještě teplotní inverze, tedy obrácený chod teplot, kdy je na horách tepleji než v nížině. Pro inverzi příznačná vrstevnatá oblačnost, jen vzácně k zemi propouštějící sluneční paprsky.

To větru jsme si užili v minulých dnech ažaž. O ten ovšem až tak moc nestojíme. Nejedna markýza a pergola na něj doplatily svým stržením.

„Tak co od tebe, zimo, máme vlastně očekávat? Přijdeš ještě, nebo to už vzdáváš?"

Zlé jazyky tvrdí, že se zima pouze časově posunuje a my si na jaře ještě zalyžujeme.

Jak říká pranostika: „Ryje-li krtek lednu, přijde zima v květnu."

Něco na tom tvrzení možná bude.

Příroda ráda nahrazuje jeden extrém druhým, a to bez ohledu na názory meteorologů.

Tak uvidíme, počkejme si!

J.S.