Křižovatky cest

Je asi zcela přirozené, že ulice města mají svá jména, tatáž skutečnost platí pro významnější, zejména pak historické budovy, obchodní centra, sakrální stavby, parky apod.

Dovolím si opatrně navrhnout, zda-li by nemohly být svými názvy oficiálně označeny i městské křižovatky. Samozřejmě jen ty významnější, čili takové, kterými denně projíždí řada z nás a u kterých bychom vždy měli maximálně zbystřit svoji pozornost.

Možná jsou již označeny na mapě města, ale nejsem o této skutečnosti v tuto chvíli až tak docela přesvědčen.

Na ulicích se jak známo běžně setkávají lidé, zdraví se a někdy spolu „tratí" chvilku hovorem ať už  v dobrém nebo ve zlém.

Obdobná situace, ovšem v jiném „gardu", nastává ale přece i u křižovatek.

I zde dochází k setkávání, pochopitelně v tomto případě našich „čtyřkolek", které se čas od času pozdraví zahoukáním nebo zablikáním světel, i když mám tušení, že se tímto způsobem „zdraví" povětšinou v nedobrém, tedy varovném slova smyslu.

Nezřídka v těchto místech dochází i ke známému zaklepání si na čelo, kterýžto posunek si ale mnohý z nás může vysvětlit po svém...

Auta se spolu se svými řidiči po sobě „porozhlédnou", ocení navzájem svůj design a následně si dají přednost.... nebo také ne...

Stejně jako výše vyjmenované městské objekty,  i křižovatky mají svá větší či menší specifika.

Některé jsou rozlehlé, jiné zase poněkud stísněné, mnohé z nich jsou přehledné, u jiných je tomu, žel, spíše naopak. Bývají provozem rušné, ale jsou i takové, kterým se po větší své vytíženosti třeba i stýská.

Půdorysně jsou klasicky křižmostojné, zcela běžné jsou počtem sbíhajících se vozovek i trojčetné.

V poslední době přibývá ke spokojenosti řidičů i křižovatek kruhových, těch pak zejména na velmi dopravně frekventovaných místech, kde podstatně urychlují silniční provoz.

Ale znovu se s dovolením vracím k problematice názvů křižovatek. Řadu z nich si totiž občané našeho města již dříve ve svých myslích „označili"sami.

Téměř každý ví, kde je vegetací olemovaná prostorná křižovatka u „Třech svatých", nazvaná tak podle sousoší v samotné její blízkosti.

Kdo by rovněž neznal dopravně „živou" křižovatku pod „Gébákem," anebo fialovým ostrůvkem kvetoucích levandulí zdobenou kruhovou křižovatku „U „Kollerů?"

Stejně tak není třeba brodským řidičům připomínat podobně strukturovanou  křižovatku pod „Janáčkovým pivovarem", kterou údajně denně projede až 6000 vozidel!

Tak trochu mně ale chybí konkrétnější název pro velkou křižovatku u Zbrojovky a zejména pro křižovatky u železničního přejezdu směrem k Nivnici, respektive pak ještě jednu další v prostoru nájezdu na obchvat.

Drobných křižovatek je ve městě bezpočet, ty snad pojmenovány být nemusí, u nich by člověk raději uvítal jejich přehlednost s jednoznačností její průjezdnosti. Ne každý totiž dává při nepřítomnosti u nich dopravních značek přednost přijíždějícím vozidlům zprava.

U křižovatek jsou i zebry, tedy  bílá pruhová označení přechodů pro chodce. Některé z nich září novotou, u jiných aby člověk bílé pruhy svýma očima hledal!

I na nich se odbývá čilý provoz, při kterém se chodci snaží urychleně dostat bez úrazu na druhou stranu vozovky, opatrně se ohlížejíce na všechny možné strany. Zde by měl být mimořádným požadavkem důraz na ohleduplnost řidičů, zejména při přecházení těchto přechodů staršími osobami a dětmi.

Co tedy říci závěrem?

Jestli jsou ulice stužkami města, měly by být křižovatky na nich nekonfliktními uzlíky a dohromady vytvářet relativně pohodovou městskou dopravní síť. Žel v mnoha případech tomu tak není  a vina je jenom a jenom na samotných lidech, konkrétně na jejich ohleduplném  přístupu k ostatním občanům.

Můj optimismus na druhé straně spočívá v tom, že se dopravní struktura města postupně lepší a bude v tomto trendu jistě pokračovat v průběhu času k naší všeobecné spokojenosti.

Jaromír Slavíček