Krása noční oblohy

Krása halových jevů

Tyto poutavé obrazové děje můžeme občas pozorovat kolem Slunce i Měsíce. Jejich podmínkou je oblačnost s výskytem ledových krystalků, na nichž se lámou sluneční paprsky. První písemné záznamy o halových jevech pochází ze 4. století před n. l. od Aristotela, který zavedl i pojem „halo“. Vysvětlení halových jevů zase pochází od René Descarta. Halové jevy pozorujeme nejčastěji na oblacích typu cirrostratus (řasová sloha, tvoří se ve výšce 6 – 10 km), cirrus (řasa) nebo cirrocumulus (řasová kupa).

Halových jevů je celá řada. Jaký konkrétní halový jev bude pozorovatelný, a jaký bude mít tvar, ovlivňují dva hlavní faktory a sice: typ ledových krystalů a jejich orientace v prostoru. Vyskytují se ve výškách 6 – 12 km. Za chladu se někdy mohou vyskytovat i v přízemní vrstvě ovzduší. Malé halo. Vytváří prstenec kolem Slunce nebo Měsíce.

Prostor mezi prstencem a Sluncem je prázdný. Při větších ledových krystalcích má halo vnitřní okraj červený a vnější modrý. Kousky hala bývají běžně vidět i v hedvábně vyhlížejících „cirrovitých" mracích. Právě ty jsou typické výskytem ledových krystalků, a ne kapiček. Podle lidových pranostik bývá Malé halo předzvěstí deštivého počasí.

A skutečně je tomu tak, neboť cirry a cirrostraty svým výskytem často naznačují nástup oblasti nízkého tlaku, který je předpokladem srážek. Malé halo s parhelii po stranách A právě Malé halo vzniká lomem světla na krystalcích ledu (šestibokých sloupcích), které se nachází v uvedeném cirru či cirrostratu v nejvyšších patrech troposféry.

Kružnice Malého hala vzniká dvojitým lomem. Paprsky zprvu vstupují do ledových krystalků boční stěnou, lámou se, procházejí krystalem a teprve pak se lámou na další stěně krystalu. Paprsky se přitom odchylují od směru vstupujícího paprsku v závislosti na úhlu dopadu na boční stěnu. Kolo Malého hala bývá poměrně ostře ohraničené směrem ke Slunci, zatímco se zvětšující se vzdáleností od něho postupně slábne a rozplývá se do okolí. Někdy je prsten Malého hala výrazný, jindy méně, případně je zcela přerušen.

Záleží na tom, jak moc je vrstva ledových krystalků souvislá. Velké halo. Velké halo vzniká podobně jako malé halo dvojnásobným lomem světelných paprsků na neuspořádaně orientovaných ledových krystalech, do nichž paprsek vniká podstavou a vychází boční stěnou. Pozorovatel vidí světelné kolo, které je však méně výrazné než Malé halo.

Je tedy vskutku na co se  dívat, co obdivovat.