Kouzlo svítání

Svítání

Jednoho podvečera jsem podle vzhledu oblohy usoudil, že následující den může být krásné počasí, vhodné na pěkný zážitek. S tímto optimistickým předpokladem jsem se pak uložil ke spravedlivému spánku. Ovšem po probuzení, vzhledem k tomu, že jsem v noci příliš nespal, jsem se cítil jako zbičovaný.

Nebylo vůbec jednoduché opět vstávat do prochlazené místnosti. Drkotal jsem, skoro jako každé ráno, zuby, zima v chatě byla víc jak citelná. Následovalo několik mých bosých kroků k oknu s konstatováním, že moje kvazi-odborná předpověď na pěkné počasí vyšla. Bylo skoro jasno. Spěšně jsem posnídal a po rychlém odění se vyrazil z chaty na blízký hřeben s úmyslem vyfotit nadcházející východ slunce. Ten přece bývá hlavně na horách něčím jedinečným.

Příležitost k takovému hezkému zážitku jsem si přece nemohl nechat uniknout. Nade mnou se i nadále klenulo projasněné nebe, věděl jsem, že svého rozhodnutí rozhodně nebudu litovat. Modř oblohy a karmínová záře na jihovýchodním horizontu naznačovaly, že blížící se východ slunce bude mimořádně poutavý. Musel jsem si tedy pospíšit. Bláhově jsem se ale domníval, že na hřeben, vzdálený jen necelý kilometr, to bude procházka.

Nebyla ani náhodou. Musel jsem se brodit spadaným listím, zakopával o jím zakryté větve, místy se musel zachytávat kmenů stromů, abych neuklouzl. Na hřebeni jsem si našel kousek výhledového místa, vyňal z kapsy fotoaparát a pak už jenom vyčkával následujícího dění. Netrvalo dlouho a obloha na jihovýchodě více a více zesvětlovala a začala hrát krásnými barvami.

Zprvu červenou, o málo později oranžovou, aby se posléze pozměnila do žlutavých odstínů. Probíhalo nádherné přírodní divadlo! Vytušil jsem, že se blíží mnou tak dychtivě očekávaný okamžik zrození slunce. Vše bylo to napínavé jako dobrý film.

Trochu jsem se obával nad horizontem se rozprostírajícího šedého pruhu mračného oparu, konkrétně toho, aby nezakryl vycházející slunce. Naštěstí se tak nestalo. Všude kolem mne se prostíralo ticho. Sluneční světlo stále více a více zalévalo hory. Kopce byly od východu osvětlovány barvou vycházejícího slunce a vrhaly na sebe vzájemně stíny. První sluneční paprsek, který jsem spatřil, byl doprovázen, opravdu nelžu, silným pohnutím mé mysli. Nemohl jsem si přát více dojemnějšího okamžiku.

Postupně sluneční kotouč vykukoval zpoza obzoru více a více, až se objevil nad protějšími lesy v plné své kráse. A pak už mě zlatá záře celého vystouplého slunečního kotouče oslnila. No pohádka! Vše po ránu bylo tak svěží a čisté, že jsem se pro samou nádheru nemohl vynadívat. Prochlazenými prsty jsem urychleně pořídil pár fotek a vstřebával vzácné okamžiky.

Postával jsem bez většího hnutí na místě snad čtvrthodinu, i když bylo citelně chladno. Vdechoval jsem chladivý vzduch a přemýšlel o krásách a zákonech přírody. Pak ale už musel začít uvažovat o návratu. To nejhezčí jsem měl za sebou. Skoro nerad jsem se vracel, když kolem mě bylo v uplynulých chvílích k vidění tolik a tolik krásy.

Zážitky, které jsem vstřebával, mě nadchly, věděl jsem, že nadlouho utkví v mé paměti. Nespěchal jsem, naopak pomalu a rozvážně sestupoval lesem a probíral se okamžiky předcházejících dojmů. Po příchodu "domů" znovu prožíval ten nesmírný zážitek. I nadále se v mé mysli přehrávaly uplynulé panoramatické scenérie.

Bylo mně velice líto, že už vše skončilo.

Velice rád bych takové chvíle v budoucnu zopakoval, ale moje přání bude záležet na mnoha okolnostech.

16.03. 2024 09:13:07
24.10. 2022 09:28:28
Návštěvy
Celkem: 173848
Týden: 576
Dnes: 20
  přihlásit poslední změna: 08.10. 2017 07:27:50