Košt slivovice

Koštování slivovice

V sobotním odpoledni jsem se za v tisku avizovaným bohulibým počínáním vydal autobusem do Starého Hrozenkova a odtud ve sněhové vánici pěšky do Vápenic, kde se v ten čas měla v bývalé škole konat soutěžní degustace vzorků slivovic. Na místě samotném mě přivítal pěkně vyhlížející prostorný sál se stolečky, na kterých si hověly vlčnovské koláčky, sýrové a párkové jednohubky.

Pohled na „nápoj bohů“, který je svým způsobem uměleckým dílem, mně však byl prozatím na nevelkou dobu odepřen. Já však věděl, že je jen otázkou krátkého času, kdy bude docházet k posuzování tohoto, nebojím se říct, přírodou nám darovaného léku!

Neboť právě s tím úmyslem se ve Vápenicích sešly desítky těch, kteří si chtěli prostřednictvím smyslových orgánů delegovaných znalců ověřit kvalitu svého životabudiče.

Nepředpokládala se žádná show jako při televizních soutěžích, nemělo se dít nic v záři reflektorů, vše mělo probíhat v lidovém duchu podle předem organizátory stanovených regulí. Členové hodnotící pětičlenné poroty, mezi kterými bylo překvapivě zastoupeno i půvabné mládí, byli zcela civilně oblečeni, ale i tak už bylo na první pohled zřejmé, že se jedná o na slovo vzaté profesionály.

Přesvědčili nás o tom svým úvodním počínáním, při kterém se s úctou, avšak zároveň i pokorou ujímali štamprliček slivovice, aby je po předcházejícím pečlivém prohlédnutí proti světlu přiložili ke svému chřípí.

Čichové buňky nadechnuvších se znalců, obdařené citlivými řasinkami, se v tu chvíli bezodkladně daly do díla s cílem předem naznačit odborníkovi kvalitu křišťálově průzračné tekutiny. Netrvalo dlouho a přišla na řadu hlavní fáze analýzy každého ze vzorků ohnivé vody, která spočívala v příjmu uvedeného moku sešpulenými rty do ústních prostor.

Tam pak docházelo ke kouzelné souhře pohybů rtů a především jazyků, aby na jejichž površích zkoumaná tekutina polaskala nepřeberné množství pro změnu zase chuťových buněk. Grimasy ve tvářích posuzovatelů vzorků nám, zvědavě přihlížejícím, s předstihem umožnily posoudit, do jaké míry bude mít zkoumaný vzorek naději na čestné umístění.

Členové komise slivku degustovali po pěti vzorcích, aby následně své pocity převáděli do bodového hodnocení, a to na základě barvy, vůně a především chuťových nuancí ve společnosti tak oblíbeného nápoje. Poté se udělala krátká přestávka, během které si poněkud přetížené smyslové buňky musely odpočinout a zároveň přeladit na příjem další pětice doušků štamprliček.

Mnohé oči přihlížejících degustátorům jejich úkony zcela určitě záviděly, neboť je všeobecně známo, že tam, kde se práce snoubí s koníčkem, nebývá k blaženosti daleko! Do tohoto stavu se postupně dostávali i ostatní v sále přítomní, což ostatně bylo účelem opisovaného slivovicového kolokvia.

Soutěžními koly úspěšně prošly prakticky všechny zkoumané vzorky, takže pak jsme už jenom napjatě čekali na ty z nich nejúspěšnější. Když paní starostka Vápenic Anna Kubáníková v napjatém ovzduší oznamovala s diplomy v ruce vítěze, na tvářích majitelů vítězných vzorků se rozhostily úsměvy plné spokojenosti. A to naprosto oprávněně!

Ono také vyrobit pálenku, která se rozplývá na jazyku, a která následně potěší tělo i ducha je velkým, převelikým uměním. Ten úplně nejlepší páleničář obdržel kromě diplomu za první místo i doktorský titul Spiritus Doctoris, kterých, věru, je v republice jako šafránu. Bude mít právo ho používat po celý rok až do konání dalšího ročníku.

I druhé a třetím místo stálo za bouřlivý potlesk obecenstva a předání cenných darů. Všichni ostatní, vzorků bylo mimochodem 21, se umístili na místě čtvrtém, bezpochyby rovněž velmi hodnotném. Zůstat jenom stupínek za nejlepšími muselo majitele s láskou opečovávaných tekutin taktéž naplňovat nemalou hrdostí.

Pohodové, ve všech aspektech sympatické setkání doprovázely po celou soutěžní dobu podmanivé vápenické tóny heligonek a atmosféra, která by svou upřímností zastínila leckterou v současnosti probíhající plesovou zábavu. Já se však v té době už chystal stíhat autobus do Uherského Brodu, a tak jsem byl nucen opustit milou společnost.

Při čekání na hrozenkovské autobusové zastávce mně dělaly společnost padající roztančené sněhové vločky, hezké vzpomínky a aura buketu tak proslaveného slováckého moku.

22.11. 2024 07:55:35
24.10. 2024 13:07:38
Návštěvy
Celkem: 198374
Týden: 469
Dnes: 17
  přihlásit poslední změna: 28.01. 2016 09:16:12