Korupce ve školství

Korupce ve školství

 

Korupce, jak ošklivé slovo. Člověk ho má na stole den co den. Miliony sem, miliony tam,  vše se točí kolem peněz vkládaných do podezřelých rukou. Není snad resortu, kde by se neprotáčely špinavé peníze.

A jak je na tom školství? No, bohužel i tady se tento odpudivý jev vyskytuje. Nyní, když jsem již na odpočinku, byl jsem zbaven mlčenlivosti a mohu na plná ústa se k této nemilé záležitosti vyjádřit několika vzpomínkami.

Ano, vzpomínám si jak jsem s kolegyní x krát v kabinetě při rodičovských sdruženích zoufale čekal, kdy se konečně ve dveřích kabinetu objeví nějaký rodič s hrncem pravého husího sádla, abychom navzájem dojednali výměnnou smlouvu.

Ale marné čekání, rodiče sice přišli, ale pouze s dotazy na svoje potomky a všetečnými otázkami typu: „Jak je na tom ten náš mladý, pane profesore?“

Nastaly naše stereotypní odpovědi ve smyslu: „Jestli se nebude ten váš kluk učit, nebude to s ním výsledkově ve škole lepší,“ přičemž jsem neustále pozoroval ruce příchozího.

Ale zpět  ke korupci. Nezřídka, když měl nějaký student narozeniny, jsem zaslechl z lavic dotaz, vlastně spíše prosbu.

„Pane profesore, když nebudete zkoušet, dáme vám jeden bonbon.“

Po této otázce se v učebně zpravidla rozhostilo zlověstné mrtvolné ticho, kdy bylo slyšet snad jen bzučení mouchy masařky u okna.

Desítky dětských očí doslova visely na mých rtech s očekáváním mé odpovědi.

I pravil jsem  „Vážení, znáte mě přece dlouhou dobu, za jeden bonbon vám  akorát mohu slíbit, že nebudu zkoušet, teprve za dva bonbony snad bych mohl ten slib splnit.

Ale bude též hodně záležet na náplni cukrovinky!

V duchu jsem si v této souvislosti vzpomněl na dnes již nežijícího profesora, který dostával ke svým narozeninám od žáků láhev vína a za odměnu studentům místo zkoušení pouštěl šestnáctimilimetrový film „Orlík - vodní dílo.“ Prý tomu tak bylo při každých jeho narozeninách.

Jiný kantor, alespoň podle doslechu, nezkoušel údajně za rohlík. Jak otřesné! Do jaké úrovně sklouzlo naše školství!

Jindy mně byl nabízen kvůli různým úlevám ve vyučovacích hodinách i kousek čokolády, ale dokud mně studenti nesdělili, kolik je v čokoládě antioxidantů, tak jsem si ho nevzal.

Mé počínání tedy evidentně mělo i výchovně vzdělávací punc.

Pokud jsem úplatek dostal o přestávce na chodbě, byl jsem ochoten při dozoru v jídelně přimhouřit oči nad předbíháním dotyčného dárce ve frontě na oběd.

Na konci roku jsem dostával i jinou protekční odměnu. Studenti mně říkali, že když definitivně odejdu, tak mně zatleskají. Byl jsem tehdy jejich nabídkou upřímně dojat až k slzám!

Když jsem pak vycházel ze školní budovy, uviděl jsem kolem projíždět bývalého našeho žáka v Mercedesu. Mával na mě. Ťukl jsem se do čela, vždyť to je ten, co u maturity předloni propadl.

Zamával jsem mu rovněž. Slušnost je přece slušnost! A poté jsem nasedl do Felície.

Co říci na závěr?

Jak tedy odstranit korupci ze škol? Jedna z možností by byla, a sice odstranit učitele a žáky s narozeninami.                                 Ale u všech by se to stejně naráz nepodařilo! Tak jenom zbývá doufat, že při korupčním jednání ve školství nebudou svědkové. Pokud budou, tak to bude opravdu zlé!

Jaromír Slavíček, učitel.v.v.

 

 

08.09. 2021 10:21:39
14.08. 2021 15:39:45
Návštěvy
Celkem: 107982
Týden: 406
Dnes: 28
  přihlásit poslední změna: 28.03. 2012 19:52:45