Korektorka

Korektorka

Mám na mysli jazykovou korektorku, tedy ženu, která se profesionálním způsobem snaží ze všech sil napravovat stylizační i gramatické škody v textech, redakcím dopisovateli zasílané.

Aby nedošlo omylu, nejde o ženy, jak by se mohlo někomu podle nadpisu zdát, které usilují o změnu chování svých drahých poloviček.

Každý přece ví, že každé takové úsilí je jen ztrátou času, marným konáním.

Tak tedy zpět k jazykové korektorce. Nikdy jsem s ní nemluvil, a tak se mohu jenom domýšlet, jak asi vypadá. Pravděpodobně je to žena středního věku, možná má krátké vlasy a určitě nosí brýle, protože neustále nahlížet do stohu písemností před sebou, to dá očím neskutečně zabrat.

Čím byla zaměstnáním původně, to nevím, snad se jedná o bývalou učitelku ze základní nebo střední školy, která byla natolik vyčerpána prací s mládeží, že raději přešla k současné profesi.

Jak tedy asi vypadá její pracovní den?

Ráno se tato žena dle mých představ posadí do svého křesla, u chudších redakcí na svoji židli, usrkne z květovaného hrníčku první doušek horké kávy a dá se do svého díla.

Od redaktorů dostává den co den na stůl řadu příspěvků od těch, kteří se snaží tímto způsobem zviditelnit a které prošly výběrem první linie.

Její úkol spočívá v uvedení článků po pravopisné stránce do stavu, se kterým se čtenáři přinejmenším gramaticky ztotožní.

Úvodem se paní korektorka pravděpodobně pokusí s pomocí šéfredaktora změnit název článku tak, aby vůbec souvisel s jeho avizovaným obsahem.

V dalším průběhu své práce má snahu dát do optimálního stavu pořadí slov. Někdy je ale třeba v textu přehazovat celé věty, protože mezi dopisovateli je „neumětelů"neuvěřitelně mnoho.

Při korekci gramatiky musí asi prožívat neskutečná muka, například tehdy, když někdo píše po „ř" tvrdé „y,"neumí pracovat s uvozovkami nebo dokonce Prahu uvádí s malým p.

S některými z těchto pravopisných lahůdek se občas svěří i okolním spolupracovníkům, a tím mezi nimi evokuje bouři veselí, jinými slovy korektorka může být za jistých okolností i bavičem redakce, a to zveřejněním nesmyslů, které v průběhu své práce v příspěvcích zjistila.

Nejvíc času jí asi zabere oprava interpunkce. Někteří z dodavatelů totiž nemají ponětí o vkládání čárek do souvětí, buď je opomíjejí anebo je pro jistotu naopak zařazují v nadměrném počtu.

Tady by ale paní korektorka měla být tolerantní, neboť vyznat se v těsných a volných přívlastcích je pro amatéra často nadlidský úkol.

Možná, že ji i trochu podezřívám, a sice v tom ohledu, že musí sama v případě nutnosti  nahlédnout do pravidel českého pravopisu, natolik je totiž český jazyk složitý, přiznejme si, někdy až zbytečně!

Občas taktéž přemýšlím, jestli raději opravuje texty dopisovatelů nebo dopisovatelek.

Škodolibě se domnívám, že bude asi jako žena přísnější na jedince ženského pohlaví, znám totiž tento fenomén ze školství.

Ale možná se mýlím. Muži  rovněž dokáží člověka pořádně vytočit!

Být korektorem nebo korektorkou není snadné už z toho důvodu, že články čtou stovky  čtenářů a tito často neodpustí sebemenší nedostatky v textu, ať už obsahové nebo formální.

Jsem ale přesvědčen, že nezřídka je korektorka natolik zaujata textem který koriguje, že na pár vteřin nechá stranou své povinnosti a zamyslí se nad obsahem toho co pročítá.

A tak to má být, člověk má mít určitý nadhled a neměl by být svázán jen literami předpisů a pravidel.

Takže úlisně pravím na závěr, paní korektorky čtěte, opravujte a mějte pochopení!

Jaromír Slavíček

18.06. 2021 11:37:19
20.02. 2020 17:11:14
Návštěvy
Celkem: 103114
Týden: 630
Dnes: 77
  přihlásit poslední změna: 19.04. 2012 07:57:18