Konec světa

Konec světa

Ano, je nejvyšší čas s pravdou ven!  Blíží se totiž konec světa. Za pár dnů, tedy přesně 21.12., se kolem poledne setmí a pak se teda budou dít věci.

Já vím, vcelku nedůležitá informace, více by mě ale zajímalo, jak se lidé budou chovat pár hodin před „závěrečnou sirénou.“

Podotýkám, že jde pouze o moje domněnky. Možná to bude úplně jinak, nejsem si v tuto chvíli zcela jistý.

S největší pravděpodobností davy lidí vyběhnou do ulic, budou si v kleče rvát vlasy, obracet oči k nebi a ptát se ho „Proč, proč zrovna my?“

Ale nakonec sousedy konec světa postihne také, tak aspoň nějaká útěcha. Konečně už nebudou větve jejich stromů přesahovat do mé zahrady.

Jiní budou doma bez hnutí sedět na pohovce a pouze odevzdaně zírat do zdi, snad jenom sem tam hluboce vzdechnou.

Značná část smrtelníků se začne shánět po alkoholu, bez ohledu na možný methylalkohol. v pitivu přítomný. Po nekontrolovaném jeho konsumu pak začnou rozbíjet ve svém okolí na co přijdou, hospodským to ale bude všechno jedno, nepůjdou už ani se smetákem sbírat střepy.

Ti co právě téměř dokončili stavbu domu, vyjdou před něj, podívají se vzhůru na ještě nehotové okenní římsy a hlesnou:           „Tak to je teda konec. Ty už nedokončím. A všechno jsem dělal pro rodinu, včetně mé manželky.

Ženy si naposledy prohlédnou svůj šatník a zavzlykají směrem ke své drahé polovičce:

„A já jsem si chtěla po zimním slunovratu pořídit nový kožíšek. A co teď?! Ani ke kadeřníkovi už nepůjdu. Rozhodně pak ne na „trvalou.“

A tobě, můj manželi, jsem koupila papučky pod stromeček. Nechceš si je raději už nyní  vyzkoušet?“

Učitelé se jen smutně podívají do svých klasifikačních zápisníků a řeknou si už jen pro sebe.                                                      „A ty děti se tak na pololetní vysvědčení těšily.“

Chirurgové s rouškami na tvářích se o operačního stolu obrátí ke svým asistentům s dotazem:                                                „Má smysl ho ještě zašívat?“

Řidiči zaklejí: „Hrome, proč jsem kupoval zimní pneumatiky, mohl jsem přece investovat do něčeho krátkodobějšího! Třeba do opravy pračky.“

Funkcionáři na radnicích a v úřadech sejmou obrazy presidentů ze zdí a udělají si pořádek na svých stolech. Sekretářkám sdělí, aby už další návštěvy nezvaly.

Ti, co se pracně dobrali vysokých funkcí si položí neodbytnou otázku.                                                                                 „Proč nyní, když jsem na výsluní moci, má tento svět končit.Vždyť to je taková nespravedlnost!“

Poslanci z různých politických stran se naposledy v poslanecké kantině u vepřové krkovičky za 12.60 poplácají po zádech se slovy  “Co jsme si, to jsme si,“aby se vzápětí se slzami v očích objali.

Podnikatelé si budou s vrtící hlavou prohlížet výpisy svých bankovních účtů, načež je po hlasitém vulgárním výroku hodí do koše.

Zemědělci v předvečer události vyjdou do svých polností, podřepnou k ozimům a zašeptají:

Tak pšenko, ty už zrno našim sýpkám v příštím roce nenabídneš!“

Věřící lidé spěšně zamíří pomodlit se do kostelů a nebude jich zrovna málo. Vlastně tam nalezne asyl i hodně ateistů, co kdyby tam nahoře přece jenom něco existovalo… Jistota je jistota!

Ti co mají domácí mazlíčky, naposledy se podívají do jejich vlahých očí, aby do nich pak s pohnutím řekli.

„Kdybys jenom věděl, ty má jediná lásko, co tě vbrzku čeká.“

Malé děti se budou ptát zoufalých rodičů:                                                                                                                             „A mami, co se stane po konci světa? Budu muset znovu do školy?“ Maminka pohladí  potomka po vlasech a uklidní ho:

„Neboj se, neboj, je to jenom výmysl těch, co si špatně vyložili Mayský kalendář.

A tak bych mohl ve svých spekulacích o konci světa pokračovat dál a dál…

Ale asi největší dojem na mě by udělali ti, kteří by si s přáteli těsně před definitivním koncem světa sedli ke stolku, otevřeli láhev červeného, a začali s jemným úsměvem na rtech bilancovat svůj dosavadní život.

 

Pak vyšli na zápraží domu, rozpažili do široka ruce a tiše pronesli:

„Ale stejně byl ten život docela krásný!“

 

Jaromír Slavíček

25.07. 2021 12:38:16
20.02. 2020 17:11:14
Návštěvy
Celkem: 105564
Týden: 525
Dnes: 38
  přihlásit poslední změna: 18.12. 2012 11:34:07