Komenského úvahy

Mistře, dovolím si pokračovat v dotazech na styl výuky na školách.

Jak s mládeží zaobcházet, aby k dobru vedena byla?

FUNDAMENTUM I.

Přirození nic daremného nezačíná, ničeho soudně potřebného neopouští.

Tak kdo užitečno roli, vinici, štěpnici míti chce, neseje a nesází koukole, kopřiv, vrbí, trní a bodláčí.

Ať se učí jen to, co je potřebné, viďte? Žel, často se žákům předkládá to, co v budoucím životě pro ně mít nebude mít význam.

V školách tedy:

Cokoli se dělá, ať slouží a napomáhá budoucímu životu.

Takovým věcem učiti se třeba na světě, řekl Hieronymus, jichžto vědomost by potrvala do nebe.

Pakli co pro tento také život v mládež uvodíme, takové aspoň býti má, aby v budoucnu nepřekáželo a bylo z věcí opravdových užitek celému životu v pravdě nesoucích.

FUNDAMENTUM II.

Teprve po osvojení základu učiva, možno dále ve výuce pokračovat. Učedník musí mít chuť k osvojování učiva, že ano?

Přirození nic nedělá bez základu neb kořene.

Tak stavitel nestaví nic, leč základy položí, aby stavení na čem státi mělo, sic se oboří zase.

K jakémukoli se studium přistupuje, to nanejvýš  potřebnosti, užitečnosti, aby učedník opravdové k němu chuti nabyl.

FUNDAMENTUM III.

Přirození kořeny hluboko pouští.

Z toho jde, že jak chuť k učení opravdová vzdělána býti musí při učedníku, aby preceptor dalšímu partikulárnímu předkládání ani nepřistupoval, dokud by toho veřejného rozložení dobře vkořeněného neviděl.

FUNDAMENTUM IV.

Přirození všecko z kořene vyvodí, odjinud nebere nic

Tak stavitel, cokoli staví, tak stavěti musí, aby stavení na svém vlastním základu a v svých úhlech tak leželo, aby bez pomoci zevnitřních svou vlastní mocí a pevnosti stálo.

Z toho fundamentu jde, že vyučovati mládež není přednášeti jim z rozličných autorů hromady slov, frazí, sentencí, smyslů všelijakých tech, a tím je vycpávati, ale otvírati jim rozum, aby z něho samého jako z pupence listí vyrůstalo.

Asi by nemělo zůstat jen u planých slov...Lépe než přebírat poznatků od jiných, je lepší dosahovat vědomosti vlastním poznáním.

Čehož se jistě posavád v školách nedělalo.

Nevedli mládež ke kořenům umění. Na čemž ustrnou  mnohý, dál nešel, tak z cizích potůčků svou cisternu naplňuje.

Nebo proč se nám cizím peřím odívati, maje své. Proč cizím zrakem hleděti, maje svůj...

Summou tedy, má li to napraveno býti, a umění vlastními kořeny v mysli mládeže mocně se zakládati a štastně se rozrostati, musí napotom:

Nic pro něčí vypravovávání, všecko smyslem a rozumem vlastním..

Nic nezačínati od ratolesti, všecko od kořene.

FUNDAMENTUM V.

Přirození čím dokonalejší dílo obmýšlí, tím zřetelněji na jisté články rozděluje, protože kde rozdílu není, tu směsice jest.

Předávání poznatků musí být co nejrozmanitější. Je třeba dbát vysvětlování učiva, žáci musí sami přicházet na podstatu předkládaného.

Ku příkladu: Strom, čí rozloženější má kořeny, tím mocněji stojí, čím rozrostlejší ratolesti, tím lepší zřetel a veselosti dává.

Z toho jde, že při vyučován mládeže všecky slova a všecky věci tak vlastně a pozorně rozestřít se musejí, aby nikde nic zamotaného nezůstalo.

FUNDAMENTUM VI.

Přirození v ustavičném zrůstu jest, nikdy nejde zpět, nikdy nestojí, nikdy první opustíc nového nezačíná, ale jen předešlé všecko nového přidávání rozmáhá a sílí.

Ovocný strom, co mu koliv ratolestí naroste, neodmítá jich, ani vlahou neopouští, ale krmí a živí, a aby v jiné ratolesti rozrostaly...

Poznatky postupně navrstvovat. Tak jak se staví dům, musí se zprvu základ položit, a teprve pak přikládat cihly vědomostí jednu na druhou, myslím, že se mnou budete souhlasit.

Protož v škole

Spořádati tak studia, aby se nikdy nic zapomínati, ani, čemu se jedno naučí,  stranou dávati mohlo, ale všudy jedno na druhém stavělo, jedno druhým tvrdilo, ustavičně.

Cokoli se předkládá, všemu místně vyrozuměti, všecko v plné paměti vložiti, přidrženi býti mají discipulové.

FUNDAMENTUM VII

Přirození všecko spolu pojí a váže ustavičně.

Tak i v stavení musejí nejen všecky půdy, stěny, stropové jedno druhým se držeti a tvrditi, ale i každé v stěně, půdě, stropu dřevo a dřevko, každý ve zdi kámen tak s jinými vázati, aby na své místě vězelo a odtud se nehybalo. Toho jde:

Že všecka studia pro všecken život tak spořádaná býti mají

Že čemukoli se učí člověk, nemá báti jak přílepek postranní, ale vše jako z kořene prv založeného a  ratolesti prv rozložených vyrůstající věc.

Že se všecko, čemu se kdo učí, dobře tvrditi a jako hřebíky zaraziti...

FUNDAMENTUM VIII.

Je třeba rozlišovat, co je důležité a co méně významné. Proporce učební látky je nutné neustále vymezovat a jimi se řídit.

Přirození mezi kořenem a ratolestmi proporci šetři.

Chceme li tedy, aby mládež pevný kořen umění vnitř měla, spořádati to bude.

Aby všecko v soud a paměť vkládáno bylo

Všecko do knih zapisováno

Chceme li pak, aby ratolesti zevnitř mocně se rozkládala, přidržeti je.

Aby čemukoli kdo vyrozumí, hned tomu jinému učil.

čemukoli se kdo naučí, hned aby myslil, k čemu to obrátiti v životě svém., aby nic nadarmo v sobě nenosil.

FUNDAMENTUM IX.

Opakování je matkou moudrosti. To by měl vědět každý učitel. Daleko lépe se tak vštěpují vědomosti do mysli žáka.

Přirození hýbáním častým se čerství a sílí.

Tak stavitel musí k díku svému pouštěti i slunce i vítr, aby vysušováno a stvrzováno bylo dílo jeho.

A protož:

Repetici a exercitaci ustavičné býti musejí každého dne a každé hodiny.

Tak kdo mládež osvítiti a vyučiti chce, toho trého nevyhnutelně užívati musí, nejprve pověděti co nejsvětlejším slovy, co chce aby učedník rozuměl.

Potom ukázati mu toho příklad, a to bude exemplum.

Naposledy repetovati to s ním tak, až by tomu vyrozuměl.

A tak trého je potřebí, příkladu a cviku neb cvičení.

FUNDAMENTUM X.

Přirození se rozkládá a množí, kolikerým můž způsobem.

Student by měl být v průběhu osvojování poznatků plně soustředěn, musí cítit  potřebu být vzděláván, a my ho musíme v tomto úsilí neustále podporovat.

Na stromě, kolik jen pupenců vytlačiti může, tolik tlačí, a z každého aby nová ratolest byla ,obmýšlí.

Z čehož jde, že máli v študiích mocné prospívání báti, musí student vždycky umění žízniti, a dokud může, ssáti je, žádostivě a pozorlivě poslouchati, čísti, zpytovati, a na všecko, čemu nerozumí a neb nedokonale rozumí, ptáti se.

Přežívati a zažívati dobře, totiž v knihy a v paměť všecko pilně ukládati.

Sdělovati se hned zase s jinými, totiž učiti jiné všemu, čemu se sám naučí.

Rovněž procvičování poznaného je ve výuce nezbytné. Upevňují se jím poznatky dříve osvojené. Cvičení je nesporně základ následné výuky, i Vy, Mistře, to zajisté potvrdíte.

Z cvičení pater veliký užitek půjde:

Učiní sobě preceptor discipule pozorlivě. Nebo poněvadž t hned přijíti má, a každý toho tak dobře n a sebe, jako na jiného čekati musí, aby věci dobře vyrozuměl a nic nepřeslechl.

Zvi preceptor pokaždé na jisto, porozuměli všickni tomu, co přednášel, čili nic

Když se tak několikrát každá lekcí obnoví, i y nejhloupější discipuli do ní se vpravují, aby s jinými zároveň táhnouti mohli.

Samým tím repetováním touž lekcí sobě všickni v paměť uvedou platněji..

Naposledy, když tak na preceptorskou stolicí discipulus puštěn bývá, dávám to nejen mysl a chuť k učení, ale i smělost a udatnost k brání před lidmi do úst počestných věcí.

Jak si počínat, aby učení krátké a účelné bylo?Nemělo by být asi zbytečně časově protahované, takové totiž vede k únavě žactva, není-liž pravda?

Věci dlouhé že se stahovati mohou, příklady se prokazuje.

Rozvažně, co to bylo,že mnohý od kolíbky do šedin v školách jsa, ještě všech artes neprošel.

Příčiny však pravdivé jsou tyto

Že nebylo jistého cíle vytknuto

Nespořádání prostředků

Je dobré sjednocovat výukové metody, zkvalitňovat jejich náplň a prověřovat je v delším časovém horizontu, že ano?

Že což v přirození spojeno jako spjato jest, nehledělo se toho také při učení

Že se nic z pravého fundamentu nevedlo

Mnoho bylo metod, každá škola měla jiný, ba každý preceptor jiný

Mnoho bylo práce a to roztržité příliš

Pokud víc proceptorů, jeden toto, jiný jiné vedl, každou téměř hodinu přes celý den jiná lekci byla, a každá svým metodem

Naposledy i v jednom a týmž umění jeden a týmž preceptor dovoloval jiné a jiné knihy, a ono pak tím větší matení.

Napotom tedy, aby se takovému mizerném motání a matení vyhnouti mohlo, napraviti  to potřebí bude.

Jednotné vyučování musí být respektováno. Mnoho způsobů výuky je na škodu věci. Je třeba vyhranit nejefektivnější formu vzdělávacího procesu, tvrdím.

Ať tedy:

Jeden toliko preceptor bude v jedné škole

Jedny toliko knihy v jedné materii

Jedna toliko práce v jeden čas se všedněji

Jedním metodem všecky discipliny a všichni jazykové

Však z fundamentu, krátce a mocné, aby se jen rozum jako klíčem odmykal, zvědo před ním sami rozvinuly.

A půjde li všecko, co spolu jest, spolu

Budou li se pilně nepotřebné věci odměšovati

Jak to může býti, aby jeden preceptor celé škole stačil?

Aby jeden preceptor celé škole jedné stačil, by na sta discipulů bylo, nemožné nebude když všickni spolu v jedné materii, v jeden čas a z jedněch knih cvičeni budou.

Dovésti sobě  pak toho preceptor, aby pozorlivé učedníky měl, takto může.

Žáci musí být při výuce pozorní! Soustředění  žactva je základ všeho. Musíme toho dbát co největší měrou, asi se shodneme.

Předně nedopuštěni, aby, když on co mluví, ni mezi tím šeptati, neb přesedávati, neb se tlačiti, neb po se hleděti, neb nějak zevlovati měli, než jak oči preceptora po nich jdou.

Druhé napomáhati jim k vyrozumívání a v pamět vkládání ne jedním jen smyslem, sluchem, než i zrakem

Třetí, vpadnuti leckdys můž uprostřed své řeči preceptor s otázkou jednak na toho, jednak na onoho.

Čtvrté, dovoleno býti má, aby když preceptor odmluví, kdo chce,  co chce, se zeptal, buď že čemu nedobře vyrozuměl, aneb že mu sic něco na myl nepřišlo, buď na tu lekci, neb předtím prvé.

Dí-li někdo: A vždyť přihlídati ke každému potřebí, dobře li lekci píše, jak sobě švarně knihy chová, vyslýchati je z paměti říkající, podobně.

Předně, ať sobě preceptor školu rozdělí na descurie, a v každém desátku nejvtipnějšího jiným vystaví za inspektora a dozorce, kterýž jako poručný preceptor neb pedagog jiných hleděti bude, aby všickni jeho vždycky přítomni byli, aby pozorovali, aby svárné knihy všecky chovali, aby dobře napsané měli, aby co z paměti uměti mají, uměli.

Preceptor toliko jako k víře přihlídaje, při každé lekci jednomu nebo dvěma dictata a excerpta přečísti káže, nejen rozvlačitě, jiní pak pak do svých hledíc, ať opravují.

Můž i nahlédnouti jednomu neb dvěma, a kdoby koli v nedbalství postižen byl, trestati.

Ale o tom, jak receptor v škole plný řád míti můž, aby všecko, co jíti má, v plné síle, níže v obzvláštní kapitole vypsáno bude.

Je třeba mít k dispozici knihy, jednoznačně svým obsahem zaměřené, metodicky již dříve při výuce osvědčené?

Jak to býti můž, aby se z jedněch knih učili všickni, ptáte se?

Jedny tolik mají být knihy v jedné materii, a to v celé škole, toho základem jest toto axioma., tj.:

Že čím kdo čeho více před sebou, tím při tom roztržitější jest.

Protož

Veliké kompendium, tabule, slabikáře,, knihy, zhotovené míti, protože když preceptor teprv tabulky dělati, příliš mnoho času vezme. Protož dobré bude všecky knihy, co se jich koli ve všech klassích škol potřebuje, s hotovými výklady tištěné míti.

Tak zajisté, co se na diktování času vynakládá, užitečněji se na vysvětlování, repetování, examinování v mysl vkládati může.

Tak na škole dobré knihy a jiné zprávy opatříc, dobře činíc receptoři, aby jiných postranních zatím ani do rukou bráti discipulům nedopouštěli, protože čím méně jiné v očích, tím více v mysli budou.nezmýlí to..

Dobré také bude, aby knihy všecky byly v jedné edici v celé škole, aby se i stránky i řádky i všecko srovnávalo, aby v ničemž žádného nejmenšího ani matení nebylo.

Při výuce jednoho a téhož tématu je nutné společně se věnovat danému tématu, pak je možné vzájemné srovnávaní s následujícím společným výukovým zaujetím, nebo ne?

Jak to býti můž, aby v jednu a túž chvíli jedno a též dělali všickni.

Užitečné že jest, aby v jednu chvíli jedna toliko materie traktována byla v celé škole, odtud patrné jest.

Že když okolo jedné a též věci pracují mnozí pospolné mezi žáky horlení, kteréž ostnem bývá pilnosti, se zaněcuje.

Jest všechněm lépe, protože jeden druhým ostří.

Snáze jeden na druhém chybu, omyl, nedostatek uhlédá, než na sobě sám.

Jak mládeži rozum krátce a hbitě odvírati?

Z jednoho k jednomu, skrze jedno všecko.

Kdo to všudy ukázati umí, ten rozum neb jako klíčem odemknouti umí, k jednomu cíli jde a jednou cestou.

Aby pak tomu všickni mládež cvičící i sami rozuměti a v mládež to uvoditi mohli potřebí bude knihy všech umění novým metodem sepsati, a to tak, aby tytéž knihy kratičké  avšak pravému, snadnému a hbitému každé věci před oči předestření dostatečné byly a právem klíč rozumu slouti mohly.

Jak dělati, aby se jednou prací dvoje neb troje věc dělala?

Každá hodina může mít mnohostranný účel, neboť přinese žákovi užitek ve smyslu porozumění, čtení i psaní, pravím.

Že se může v jeden čas a jednou prací několikero spolu zpravovati, toho příkladů přirozených v celém světě plno máme.

Může tedy a má v cvičení mládeže tak postupováno býti, aby každá hodina a vedená v ní práce víc než jeden užitek nesla.

Ku příkladu: rozuměti věcem a slovům, čísti a psáti, učiti se a učiti jiného.

Protož napotom:

Věci a slova tak spolu vésti, jak se víno s sudem vozí, dřev s kůrou a ovoce  s šupinou roste.

Čísti a psáti také spolu jíti má.

Při dětech zajisté, kteříž nejprve do školy  obraceni jsou, mateřskému písmu učiti se mají

Kterak věcí nepotřebné odměšovány býti mají?

Je třeba vzít v úvahu nadání toho kterého žáka a v tomto směru ho podporovat. Nadání kohokoliv je třeba v plné míře rozvíjet, to dá rozum, ne?

Někdo ke všemu jemný jsa, k muzice jest, jiný k aritmetice, jiný k cesii, jiný ku písařství, jiný k jinému ani myslí ani vtipu nemá..Žádný pak mimo to, což mu dáno, vzíti sobě nic nemůž,

tedy k tomu,  čemu ho přirození nevede, přes moc prudce chtíti, jest s přirozením daremně zápasiti.

Krátké obnovení, jak snadně, mocně a hbitě člověk naučen býti můž, znáti čehokoli.

Vtip lidský snadně osvítíš, aby i nejskrytější věci chápal, jestliže

Pokaždé discenta nastrojíš, aby k spatřování věcí s chutí, žádostí a pozorlivostí přistupoval.

Postup při výuce by se měl řídit těmito pravidly, jasně naznačujete.

Po stupních ho povede od věcí bližších k dalším, a známějších k neznámějším.

Jestliže jemu všecko, co chopiti mu, vymalované před oči ostavíš, aby vlastními svými smysly jí se dotýkaje, s ní se seznámil.

Jestliže mu teprve o ní vypravovati budeš, což jest, odkud,  k čemu, kdy, jak, proč, vše řečí krátkou, prostou, srozumitelnou.

Jestliže se tytýž zeptáš, rozuměli, a aby to sám obnovil, poručíš, kdež nepochopili čeho pravé, plněji mu to vysvětlili.

Naposledy, jestliže ho vždycky od veřejnosti k částečnosti povedeš, a potom ji drobněji po částkách rozbíraje do konce, a neb pokud třeba.

Trůj pak prostředek k tvrzení paměti.

Malování

Zapisování

Repetování

Přeužitěčné prý jest, co sobě v paměť uvést chceme, psáti to.

Za to tedy nech, že k nabytí hojného umění nic tak nenapomáhá, jako mnoho a často psáti, mnoho papíru černidla pokazí..

A protož nařízeno, aby cokoli v školách žákům přednáší, to všechno oni psali.

Repetování také potřebné jest, protože se ráz na penízy několikerým udeřením lépe než jedním neb druhým vyrazí..

Protož co preceptor chce, aby dobře spamatováno bylo, to při každé lekci předně sám jednou, po druhé, po třetí vypoví..

Druhé, totéž hned také jednomu, druhému, třetímu obnoviti poručí.

Třetí chvilku jim dá k uveden sobě tichým repetováním v paměť.

Čtvrté, hlasitě zase a z paměti již říkati poručí.

Podle čehož nikdy víc na lekci preceptor ať nepředkládá, než c se za čtvrt hodiny dostatečně předložiti a vysvětliti má.

Druhé čtvrt hodiny ať je examinuje, vyrozumělili,

Třetí čtvrť hodiny ticho bud, a každí tomu na paměť se uč. Naposledy, jeden po druhém z paměti to říkejte.

Ta nebude možné, aby hluboce v paměti vždycky neuvázlo všecko.

K kterémuž privátnímu repetování rada jim dávati má, kdy a jak děkani to mají, jmenovitě večer a ráno.. Večer má každý pilný student, vezma knížky své, přeběhnouti všecko to, co toho dne slyšel, četl, z paměti učil, a na to..

Nebo co tak u večer paměti svěří, to ona ráno jakoby našla.

Jak snadně, mocné a hbitě člověk naučen býti můž dělati čehokoli?

Nejlépe je, když se žákovi vzor poskytne, čtu, Mistře, Vaše myšlenky.

Snadné bude učedníku každá práce, jestliže mu všeho, co kdy dělati má, zřetelný mustr ukážeš, aby odkud začíti, kam směřovati, kudy vésti má, vždycky jasně viděl.

Naposledy, poněvadž snadně v každé práci prospěje ten, kdo ji často dělá, aby tedy učesníci rádi dělali, napomůž k tomu toto, aby se jim k cvičení jejich dávala materia libá, a ona je k sobě sama vábila.

Exempláře, aneb mustru co nejdokonalejšího. Nebo kdo se z zlého učí, jak se dobře naučiti má.

První kolo předloženého mustru práce a pilnost velice pozorlivá býti musí, aby ani nejmenším trhem nechybi.

Ohledovati každé věci dotud, až nepoddá, a opětovati ji dotud předce, ažby na jisto a hbitě působiti mohl.

Jak se snadně hbitě a mocně jazykům učiti.

V každém věku je třeba mát na paměti specifické rysy mládeže, a tomu přizpůsobit formy a obsah výuky, souhlasíte?

Kterémukoli jazyku dokonale se naučiti a plně v něm zmocniti chceme, ten sobě musím rozdělit na čtyry jeho věky.

Dětinský

Pacholecí

Mládenecký

Mužský

Každý pak tento věk musí mít tři jako stupně:

nejprv zajisté cvičí se uši, aby rozuměly, potom pero, aby psalo, pak jazyk, aby mluvil..

vyrozuměti zajisté cizí řeči každý můž, trochu přitom pobuda, psáti již jest tíže, mluviti pak nejvyšší jet stupeň.

Přijde pak v jazycích nejvíc paměť brousiti, víc než in scientiis, nýbrž celé knihy v paměť uvést musejí.

I ve výuce k mravnosti je třeba dodržovat určitých pravidel. Zavčas je uložit ctnosti do mysli mladých, a tím zamezit přístupu nežádoucích mravních vlastností. Váš názor, prosím!

V mravech a ctnostech mládež cvičiti není nesnadné, jestliže se cvičení časně začne dřiv než se nezpůsobové a nectnosti hnízditi začnou

To pak vedení nejpředněji na tom záleží, aby dobré příklady ustavičně před očima měli.. Uč je činiti činěním, nebo děti opičátka jsou, co uhlédají dobrého neb zlého, hned dělají.

Připojovati se však mohou i poučováním, aby vždy rozumně, co dělají, dělali. A že se tak dělati má, věděli.

A jakož příklady a napomínání k ctnostem stálo jim obmýšleti sluší, tak zase naproti tomu příklady zlé a řeči neb slova nakažlivá všelijak od nich vzdalovati.

A poněvadž sami řídko tak bedlivi býti můžeme, jakž potřeba, neškodí rodičům za pomocníky sobě převzíti buď z dítek starších, neb čeledínů vážnějších.

Naposledy, poněvadž bázeň a ostýchání při mladých býti musí, kázně také k cvičení mládeže nevyhnutelné potřebí.

Co považujete, Mistře, za hlavní ctnosti učedníků? Jaké vlastnosti by měli mít a v jakém rozsahu?

Vnitřní hlavní ctnosti jsou:opatrnost, středmost, udatnost a spravedlnost.

Opatrnosti pravým o všech věcech poučováním nabývati budou snadně, poněvadž rozdíl mezi věcí a věci všady uměti dělati, všelijaké opatrnosti základem jest.

Středmosti a mírnosti zvykati budou v jídle a pití, snu a bdění, pracech a kratochvílení.

Udatností cvičení bude v přemáhání samých sebe a skrocování žádostí, vášní, netrpělivosti.

Tvrdíte, že obzvláště pobožnosti svaté je třeba mládež učiti. I v současnosti je ve školách katolických veliká pozornost věnována výuce k víře svaté. Prosím, vyjádřete se!

Co nejpřednější jest, napřed jíti má. Nejpřednější pak jest to, což nejpřednějšímu našemu cíli, věčnému totiž s Bohem spojení.

Nejsnáze jest pobožnost nejprve štípiti v srdce lidské

Nádobu, do níž drahou mast klásti, vyčistiti nejprve potřebí

Sam pobožnost zaslíbení má přítomného i budoucího života.

V čem pobožnost záleží?

Pobožnost jest ochotné, libé, ustavičné srdce našeho po Bohu se obracení, a to vůlí a skutkem.

Že manili právě křesťanské školy býti, pohanské knihy odbyty býti musejí.

O kázni škol.

Kázeň je, jak víme, základ všeho. Žáci musí být ukáznění, neboť jenom takoví mohou být k výuce plně vnímaví. Ztotožňujete se s mým názorem?

Pravda tj.: škola bez kázně, mlýn bez vody. Nebo odejmeme li mlýnu vodu, stane, odejme li škole kázeň, oslábne.

Kázeň zajisté aneb trestání má se konati při tom, kdož zhřešil, ne proto že zhřešil, než proto, aby napotom nezhřešil..

Nemá pak v škole kázeň nikdy býti o učení, tj. o nepochopení neb neupamatování..nebo již ukázán, že se to musí opatřiti, aby učení milí a libé, jako hra mládeži byla.

Naproti tomu zuřivé trestání býti má pro tři věci

Nepobožnost, oplzlost, rouhání a cokoli proti přikázáním Božím

Tak tedy mládeže vůdce dítky a napravovati má.

Příkladem ustavičným, co se dělati a nedělati má

Slovy milými, buď že napomíná, neb poroučí

Pakli kdo zavilý jest, a povlovnější taková slovná kázeˇnestačuje, teprv se přijiti můž a má k skutečnému trestná metlou neb jinak.

Summa všeho jest, že pěknými slovy a ostrým trestáním v bázni zdržována býti mládež, a že, však tu aby přísnost v lásku směřovala a všelijaké kázně zavírku činila.

Rozložení cvičení mládeže podle stupňů věku lidského na čtyry školy. V každém věku má být přece výuka svým zaměřením předurčena.

Smýšleje vůbec, aniž omyl jest, že člověk na těle do dvacátého čtvrtého neb pátého léta roste, potom se zastavuje, protože na výš postava dále nejde.

A podlé tohotoť zdá se, že velmi případně to, co k zrostu mysli přináleží, vystihnouti může:

Jmenovitě, že i ona k cvičení svému dosti času má do těch let, čas ten dvacítičtyřletní na čtveru rozdělíc: dětinství, pacholectví mládenectví, jinošství., tak totiž, aby prvních šest let člověk v klíně mateřském strávil, druhých šest let v škole obecní preceptorské, třetích šest let v škole latinské, jazykům cizím a svobodným uměním se uče, čtvrtých šest let v akademii a perigrinacích.

Člověku tedy na svět narozenému první škola jest klín mateřský, první preceptoři jeho matka s chůvou, inspektoři pak otec a pěstounové..

Z této škol nežli vyjde člověk, učen naučen býti má, rozuměti mateřské řeči a též ji výslovně mluviti, pokud jeho vto totiž sahá.

V mravích pak cvičen a vycvičen býti má pak tak daleko, aby uměl přímo státi, rovně choditi a trhů šaškovských se vystříhati.

Každý škola má mít svoje zaměření, má mít vytyčeno, co v jednotlivých věkových stupních má být výukově preferováno.

Druhá škola jest městská, neb obecní, kdež nařízení k tomu mistři a preceptoři shromažďující se mládež v literárním umění, mravích a pobožnosti cvičí..

Mohu povlovně naučeni býti: čísti a psáti česky, pěkně, vlastně hbitě,,zpívati melodie všelijaké, počítači všelijaké běžnější počty.

V mravích tu cvičení bude, aby uměli pokorně, poslušně, bedlivě, rozšafně, švarně, vážně, vlídně a uctivě sobě počínati.

Třetí škola bude latinská, v níž mládeneček od 12 do 18 let se meškaje, naučuji se můž volně,předně jazyku latinskému dokonale, zatím  v umění všemu tomu, cokoli k základu filosofie, theologie, mediciny přináleží.

K formování mravů v tomto věku můž překládána býti dokonalá již ethika křesťanská.

Čtvrtá teprv škola bude akademie, kdež mládenec v jazycích a uměních čistě projatý na svobodu bude puštěn.

A tak mládenec skrze čtyrky školy prošlý bude jako spanilý, urostlý, rozložitý strom.

Podle tohoto tedy vašeho rozměření by mělo býti

Škola mateřská v každém domě, kde Bůh dítky dává

Musí být rozměření všech prací, aby se každý rok, měsíc, den, hodinu vědělo, co dělati po všech školách

A na všecko zhotovené knihy, pro učitele i učící se, aby všickni každý rok na jisti provedeni a dovedeni byli k uloženému cíli.

Aby se všecko tak dálo, potřeb těch, kteří by dohlédali a nadevším ruku drželi, jmenovitě scholardů, kteří také opatrovníci neb úředníci škol slouti mohou.

Uvážení, jak by u nás takové školy štastné vyzdviženy býti mohly.

Kdo až potud věci tyt prohlédaje přišel, nepochybně že, jakby to šťastný způsob byl, kdyby takovým školami naplněna byla která země.

Všecka pak nesnadnost na těchto punkcích jest. V souvislosti se školstvím  vyvstávají podle vašeho náhledu následující problémy:

Ano, kdo se toho ujíti, kdo začíti má

Odkud bráti plat na školy a školní mistry

Kde nabrati preceptorů tak rozumných a tak mnoho

Kde nabrati knih těch nových, novým tím metodem psaných.

Jak možné přidržeti mládež ve škole, poněvadž mnozí rodičové chudí jsou.

Kde vzíti rozumné scholarchy, kteříž by na všecko to pozor dávati a nad tím ruku držeti.

Poněvadž tím metodem nelze než s malý začíti, co pak s odrostlejšími dělati.

Naposledy jak opatřiti, aby to vše stál bylo, a nercili neustalo samo od sebe.

Na každou jednu věc co nejkratčeji se odpoví.

I.

Komu stráž nad církví poručena, tomu i nad školami, protože ony semeništěm církve jsou.

Kněžím a učitelů, aby radili, napomínali, probuzovali k vzdělání církví a škol.

Vrchnostem pak poručeno jest vychovávati církev a školy.

Páni tedy a kněží o školách zároveň raditi jsou, proto že od Boha k tomu zavázáni jsou

II.

Z tohoť se rozumí, že otázka o náklad na školy a školmistry nepotřebná jest. Nebo vrchnost je opatřiti má.

Protož školmistra ve vsi snadně uživí, když z důchodů svých páni něco ulevíc, na ně obrátí.

Na školy městské, hlučnější, i české i latinské, více nákladů bude potřebí, protože rozdílné classes rozdílné preceptory míti musejí..

Důchodové klášterští také ne jinam než na svaté potřeby obráceni býti mohou. V Anglii někteří páni, dva nebo tři statky mající, jeden na vychování studentů opouštějí.

III.

Kde pak nabereme preceptorů takový zástup?Jak je to se získáváním učitelů? Nehlásí se vždy k tomuto povolání bohužel ti, co mají pro vzdělávací činnost nejlepší předpoklady?

Z počátku snad nesnadnosti něco bude, napotom nic.

Nebo v patnácti letech jediná dobře spořádaná škola na sta lidí učených, kteříž se jiným za vůdce hoditi mohou, dá když každá skrze všecko proveden jsa, všeho povědomosti nabude, a tak  každého učedníka. Mezitím pak udělati, jak na ten čas možné, vzíti jakéhokoliv mládence, neb muže, třeba i od řemesla neb od pluhu, jen kdyžby  čísti a psáti uměje, zkušený byl v pobožnosti a povahách.

IV.

Co se knih týče, tyto jsou nejdůležitější, protože jsou  základem všeho. Co by měly obsahovat a v jakém rozsahu?

Protož abychom se nezdáli jiným něco nemožného ukládati co nejtěžšího jest, tomu svá představujeme ramena, a takých knih podle metodu naturae spořádání na svou práci bereme..Aby pak týchž knih dostatek a švárně tlačeno a všechněm školám dodáváno.

V.

Jak pak si počínat, aby všecka mládež k školám obrácena byla?Musíme dbát na to, aby se veškeré mládeži dostalo patřičného vzdělání. Nikdo nemůže přece zůstat stát stranou, že mám pravdu?

Strany mateřské a obecní školy nesnáze není. Když sobě každá z rodičů knížečku koupí, dosti světla viděti bude, jak dítě své rozumné vypěstuje.

O školy pak obecné, poněvadž preceptorům platiti nebude žádný privátní, cožby neposílali dítek svých všickni rádi.? A zdaž jich před dvanáctým létem k hrubé službě a práci potřebují?

Co s dětmi lidí naprosto chudých, aneb s sirodky chudým dělati?

Jak místem a stravou, aby při škole držáni býti mohli, opatřili?

Musí se využít všech prostředků pro podporu chudých, tak aby i oni měli přístup co k nejlepšímu vzdělání, co říkáte?

Předně, aby lidé, jím Bůj stateček dal, dítek nedal, bohuliby potřeba, přidrženi byli, smrtče nějaké neb chudých lidí dítě pro Boží Odplatu chovati a do školy posílati.

Nemáli kdo než jedno dítě, může převzíti druhé chudé  němu.

Bohuliby ještě chudých dítek něco, ostatek již obec každá ať opatří, částku důchodů obecních na to obrátíc..

Co se týče akademie, tam bude potřebí zříditi, aby chudí studenti darmo měli byt, stůl, šaty, tolikéž na osoby politické a urozených, kteříž do studiich pilně a platně mysl zavedše, kdoby na ně náklad vedl.

Načež Celesty a sbírky nařízeny býti mohou.

VI.

Každá škola vyžaduje i podpory a kontroly z různorodých stran. První kontrolu nad výukou však mají mít už rodiče žáků, co na to díte?

K tomu však bude nevyhnutelné potřebí lidí rozumných, kteříž by za scholarchy zřízeni jsouce přihlédali, aby se podle předepsaného řádu všecko dálo.

Ti budou nad akademii vybráni z pánů stavů, učení, rozumní, rozšafní a obecného dobrého horlivé milovní muži..

Založiti pak v každé osadě registra mládeže a do těch jména všech tu se rodících neb vedle rodičů svých od jinud se dostávajících dítek zapisovati.

Přidržeti rodiče, aby v každém domě měli a sobě četli, neb čísti dali knížečku, kteráž sepsána jest „Informátorku školy mateřské".

Školy obecní opatřovati stavením, aby z obecních důchodů vzdělávány, opravovány a švarně  chovány byly.

Pečovati o mládež školní, přidržením totiž rodičů, aby když čas jest, dítky do školy obraceli a je přitom bez odtrhováni chovali.

Péče jejich také bude o preceptory a učitele školní.

Aby byli osoby hodné, pobožné, ctnostné, umělé a rozumné.

Aby záplatu svou neb vychováti své měli.

Aby povinnost svou konali a náležitou vzácnost u mládeže a lidu měli.

VII.

I v případě, že mládež je vzdělanostně na různé úrovni, mnoho se dá vhodnými opatřeními vylepšit.

Takže co dělati s mládeží povyrostlou?

Kteří tak zanedbáni jsou, že ani čísti neumějí, aneb málo mohou s šestiletými do první klasy vzati býti, byť oni v osmi, desíti, neb více letech byli.

Lépe někdy začíti, než nikdy.

Summou, když ruky přičiníme, ukáže se na všecko vždy nějaká rada.

VIII.

Aby pak to vše i šťastně začato, a napotom stálé bylo, potřebí naříditi visitátora škol, jeho povinností.

Býti musí k tak veliké práci hodná, osvícená, pobožná, horlivá soba, jejíž povinnost bude,

,na všecky v celém království školy pozor dávati a opatrovati, aby nejen všecko, co jíti má, šlo, ale i rostlo a rozmáhal se.

Tentýž visitator povinen bude nejpřednější na rozmnožení didaktického umění pozor míti a to i sám uměním vyšetřování, a vyšetřením kdo v čem roku toho jaký grif, nežli předepsáno jest, plnění něco býti mohlo.

Musíme vyzvednout ty školy, které je třeba dát za příklad. A je potřeba, abychom si v jejich rozvoji pospíšili, dáte mně, Mistře, jistě za pravdu.

Věci tyto, ač dokonalosti své ještě nemají, začaty však býti mají.

Neříkej žádný, Co my tak neobyčejnou věc začíti máme. Nech začnou jinozemci, podívejme se jak se jim zdaří..

Nebuďme,prosím, tak leniví, abychom po jiných toliko vždycky hleděli a za jinými zdaleka se plaziti chtěli, Nech nás také někdy co něčem jiní před sebou vidí.

O přemilí krajané, nebuďme tak zpozdilí  věcem ušlechtilý,

Neříkej tedy žádný Což by to bylo, aby řemeslníci učeni byli a filosofováním zacházeli.

Odpovídám Potěšena všickni budou míti myšlení při všech pracech, mezi pracemi budou Bibli a jiné učené knihy části i všudy a při všem...

Nebude to ráj rozkoší, jaký pod nebem býti můž?

Vašimi slovy, napomenutí všech stavů země k oblíbení rady této a k živosti horlivé při věci této.

Školství by mělo být podporováno všemi kompetentním organizacemi.

Nuže tedy, vy milí dítek rodičové, kterým-li Bůh živé obrázky své za klenot svěřil, u těchto věcech slyšíce, rozhorlete se , abyste Bohu za štastný prospěch a prosbami a žádostni svými napomáhali.

Vy tolikéž, dítek školmistři, pedagogové, a kteří kuli v práci mládeže se dáte, žádejte, aby pomocí tyto vám zhotovené k hlučnému užívání přijíti mohly.

Vy pak jiní učení, komukoli Bůh osvícený rozum dal, aby o tomto předsevzetí soud činiti a jemu radou, přiopravením, napomoci mohl, k zanícení a rozdmýchán ohně toho přinesli..

Ach  prosím, buďme jednoho ducha, abychom, čím kdo můž, rádi napomáhali slávě Boží.

Kdokoli se k věci poraditi a posloužiti může, buď připomenutím ještě neb ukázání něčeho, neb těch, na nichž to záleží, rozhorlováním nelikná se, ach drahým, Bohu, vlasti nedělej.

Prosím pak pro jméno Boží, odložte  při této věci ohledu na osoby, a poněvadž, oč jest činiti, vidíte, na sprostnost, hloupost a jakkoli nedostatky těch, kterým tím hýbají.

Závist pak žádnému z vás, o Služebníci Boha živého, na mysl nevstupuj.

Láska pak nezávidí, nehledá svých věcí, nemyslí zlého..

Nezáviďte, pravím, vy starci mladým, že se jim dostati má, čeho se vám nedostalo.

K vám přicházím, přemilé vrchnosti naše kterékoli dochoval Bůh k času tomuto, k vám se vztahuje řeč naše, protože vy jste ti Noelové, kteří pro zachování dítek svých vzdělati dáti máte.

Děkuji Vám za čas, který jste mně věnoval, Mistře Jane.

09.10. 2021 18:38:36
14.08. 2021 15:39:45
Návštěvy
Celkem: 109489
Týden: 366
Dnes: 9
  přihlásit poslední změna: 23.05. 2014 06:50:02